Přirozené právo každého prvorozeného syna. Hebrejský i řecký výraz pro „prvorozenecké právo“ (bekho·rahʹ; pro·to·toʹki·a) pochází z kořene, jehož základní význam je „prvorozený“.

Hlavou rodiny v patriarchální společnosti se po smrti otce stal nejstarší syn, který měl autoritu nad ostatními příslušníky domácnosti, dokud do ní patřili. Měl povinnost postarat se o členy domácnosti svého otce. Převzal také po otci úlohu zastupovat rodinu před Jehovou. Prvorozený syn většinou dostal od otce zvláštní požehnání. (1Mo 27:4, 36; 48:9, 17, 18) Kromě toho měl právo na dvě části z otcova majetku, tzn. že dostal dvojnásobek toho, co každý z jeho bratrů. V době platnosti mojžíšského Zákona nesměl muž, který měl dvě manželky, odebrat prvorozenecké právo nejstaršímu synovi a dát ho synovi milovanější manželky. (5Mo 21:15–17)

V patriarchálních dobách mohl otec z určitého důvodu převést prvorozenecké právo na jiného syna, jak se to stalo v případě Rubena, který přišel o své právo prvorozeného syna proto, že se dopustil smilstva s otcovou konkubínou. (1Pa 5:1, 2) Prvorozený syn mohl své prvorozenecké právo prodat jinému ze svých bratrů, jak to udělal Esau, který svým prvorozeneckým právem pohrdl a výměnou za jedno jídlo ho prodal svému bratru Jákobovi. (1Mo 25:30–34; 27:36; Heb 12:16) Nikde není zapsáno, že Jákob uplatňoval své koupené prvorozenecké právo k tomu, aby  získal dvojnásobný podíl z Izákova majetku (Izák měl pouze movitý nebo osobní majetek, protože nevlastnil půdu, jenom pole Makpela, kde byla jeskyně, jež sloužila jako pohřební místo). Jákob měl zájem o to, aby na jeho rodinu přešly duchovní hodnoty, tzn. slib o semeni, který dostal Abraham. (1Mo 28:3, 4, 12–15)

Zdá se, že u izraelských králů bylo prvorozenecké právo spojeno s právem následníka trůnu. (2Pa 21:1–3) Skutečným Králem a Bohem Izraele však byl Jehova, který — když to vyhovovalo jeho záměrům, jako to bylo v případě Šalomouna — toto právo nebral v úvahu. (1Pa 28:5)

Ježíš Kristus, ‚prvorozený všeho stvoření‘, byl vždy věrný svému Otci Jehovovi Bohu a má prvorozenecké právo, na jehož podkladě byl ustanoven „dědicem všeho“. (Kol 1:15; Heb 1:2; viz heslo DĚDICTVÍ.)