Člověk, který se zabývá chytáním ptáků. (Př 6:5; Ža 124:7) Jak se zdá, Hebrejci chytali ptáky zejména pomocí pastí, léček nebo sítí, i když možná používali i jiné prostředky, například luky a šípy a praky.

Ptáky, kteří byli dobře vykrváceni, mohli po potopě lidé jíst. (1Mo 9:2–4) Jedení určitých druhů ptáků bylo sice mojžíšským Zákonem později zakázáno, ale přesto bylo velké množství druhů považováno za „čisté“ k jídlu. (5Mo 14:11–20) Pokud jde o ptáky, kteří byli chyceni na lovu, musela být jejich krev ‚vylita a pokryta prachem‘. (3Mo 17:13, 14) Ptáci nesloužili jen za pokrm (Ne 5:18; 1Kr 4:22, 23), ale někteří chycení ptáci, zejména pak mladí holubi a holubice, mohli být použiti jako oběti. (3Mo 1:14) Některé holubice, které se v době, kdy byl Ježíš na zemi, prodávaly v chrámu v Jeruzalémě, dodávali pravděpodobně ptáčníci. (Jan 2:14, 16) Určité druhy ptáků, kteří mají krásné peří nebo půvabně zpívají, se zřejmě prodávaly jako domácí zvířata. (Srovnej Joba 41:5; 1Kr 10:22.)

Pasti a léčky. Má se za to, že k označení pastí a léček, které používali ptáčníci, sloužily zejména dva z hebrejských výrazů pro pasti a léčky — mó·qešʹ a pach. Znalci se domnívají, že slovem mó·qešʹ („léčka“; Am 3:5) je myšlena léčka, kterou používal ptáčník (nebo skupina ptáčníků), ale že slovo pach (Job 22:10; Ža 91:3) označuje past, která se automaticky zaklapla, když do ní pták vstoupil. Pták byl do pasti vlákán pomocí vábničky nebo vnadidla. (Př 7:23) Hebrejské slovo pro ‚ptáčníka‘ (ja·qušʹ nebo ja·qóšʹ) je odvozeno od kořenného slovesa ja·qošʹ, jež znamená „položit léčku“. (Jer 50:24)

Ptáčník ve starověku musel studovat různé zvyklosti a příznačné rysy všech druhů ptáků, a své pasti musel šikovně skrývat a maskovat. (Srovnej Joba 18:10; Ža 64:5, 6; 140:5.) Vzhledem k tomu, že oči ptáka míří obvykle každé na jednu stranu, má většina ptáků daleko širší zorný úhel než člověk. Někteří ptáci také dokáží rozlišit předměty tak vzdálené, že by je člověk mohl vidět pouze s dalekohledem. Takový zrak a k tomu ještě přirozená opatrnost ptáků ukazuje, jak pravdivé je přísloví: „Vždyť to není k ničemu, je-li síť roztažena před očima čehokoli, co má křídla.“ (Př 1:17)

K ‚ptákům, kteří jsou chytáni do pasti [heb. bap·pachʹ], lapáni do léčky v neblahém čase, když na ně náhle přijde‘ (Ka 9:12), je přirovnáván člověk, který není schopen předvídat budoucnost a má omezenou schopnost vypořádat se s neštěstím. Spravedlivým lidem jsou do cesty kladeny lstivé léčky, skryté pasti, přitažlivá vnadidla a vábničky, aby se dostali pod moc ničemných, kteří se je snaží morálně a duchovně zničit. (Ža 119:110; 142:3; Oz 9:8) Falešné prorokyně jsou odsouzeny za to, že ‚honí duše, jako by to byli létající tvorové‘. (Ez 13:17–23) Ale Jehova je se svými věrnými služebníky, a proto jejich  „duše je jako pták, který unikl z pasti čižbářů. Past je rozbita, a my jsme unikli.“ (Ža 124:1, 7, 8) Žalmista se modlil: „Uchraň mě od spárů pasti [fach], kterou pro mne nakladli, a od léček [u·mo·qešóthʹ, mn. č. ženského rodu od slova mó·qešʹ] těch, kdo konají to, co ubližuje. Ničemní všichni spolu padnou do svých vlastních sítí, zatímco já, já projdu kolem.“ (Ža 141:9, 10)