IZRAELITÉ po svém vysvobození z Egypta putovali 40 let pustinou Sinaj, většinou daleko od frekventovaných obchodních cest. Byla to ‚veliká a bázeň vzbuzující pustina s jedovatými hady a štíry a se žíznivou zemskou půdou, která nemá vodu‘. (5Mo 8:15) Proč museli něco tak nepříjemného podstoupit?

U hory Sinaj (pravděpodobně to bylo místo, které vidíte dole na fotografii) Jehova shromáždil Izraelity potom, co odešli z Egypta, prostřednictvím Mojžíše jim dal své zákony a zorganizoval je v národ. Zakrátko pak mohli vejít do Zaslíbené země, ale nestalo se tak. Proč? Navzdory všemu, co pro ně Jehova udělal, Izraelité neprojevovali víru a vzbouřili se proti Mojžíšovi, kterého Jehova ustanovil, aby je vedl. Izraelité se rozhodli uvěřit špatné zprávě o Kanaánu a toužili vrátit se zpět do Egypta! (4Mo 14:1–4) To vedlo k rychlému rozsudku od Jehovy: Uplyne čtyřicet let, než národ vejde do Zaslíbené země. Do té doby vymřou nevěrní členové té generace.

To, co Izraelité zažili v pustině, je pro křesťany důrazným varováním, aby neupadli do léčky v podobě nedostatku víry. (Heb 3:7–12)