Římský místodržitel Sýrie v době, kdy Caesar Augustus nařídil „soupis“, který vedl k tomu, že se Ježíš narodil v Betlémě. (Lk 2:1, 2) Jeho plné jméno bylo Publius Sulpicius Quirinius.

V seznamu římských konzulů označeném jako Chronographus Anni CCCLIIII je Quiriniovo  jméno uvedeno v roce 12 př. n. l. společně se jménem Messala. (Chronica Minora, T. Mommsen, ed., Mnichov, 1981, sv. I, s. 56) Římský historik Tacitus podává o Quiriniově životě stručnou zprávu: „Pocházel . . . z města Lanuvia —, ale jsa rázný válečník a horlivý ve službě, dosáhl za božského Augusta konsulátu a potom dobytím homonadských tvrzí za Kilikií získal triumfální odznaky; . . . přidělen za rádce Gaiu Caesarovi při správě Arménie.“ (Letopisy, III, 48) Zemřel v roce 21 n. l.

O Quiriniově vztahu k Sýrii se Tacitus nezmiňuje. Židovský historik Josephus uvádí, že Quirinius byl přidělen jako místodržitel do Sýrie a zároveň Coponius byl přidělen jako římský vladař Judeje. Píše: „Quirinius, římský senátor, který již zastával všechny magistráty až do postavení konzula, muž, který byl v jiných ohledech mimořádně význačný, přijel do Sýrie, když ho Caesar vyslal, aby byl místodržitelem toho národa a aby provedl odhad jejich majetku. Coponius, muž z jezdeckého stavu, byl vyslán společně s ním, aby měl plnou moc jako vladař Židů.“ Josephus dále vypráví, že Quirinius přišel do Judeje — když na ni byla rozšířena jeho pravomoc — a nařídil tam placení poplatků. To vyvolalo velkou nelibost a došlo k neúspěšnému pokusu o povstání, které vedl „Jidáš Gaulanský“. (Židovské starožitnosti, XVIII, 1, 2, 3, 4 [i, 1]) To je patrně povstání, o němž se zmiňuje Lukáš ve Skutcích 5:37. Podle Josephovy zprávy k tomu došlo ve „třicátém sedmém roce po Caesarově vítězství nad Antoniem u Aktia“. (Židovské starožitnosti, XVIII, 26 [ii, 1]) Z toho lze usuzovat, že Quirinius byl místodržitelem Sýrie v roce 6 n. l.

Z hlediska světských dějin bylo dlouho doloženo pouze toto jediné období Quiriniova postavení jakožto místodržitele Sýrie. V roce 1764 však byl v Římě nalezen nápis, který se stal známým jako Lapis Tiburtinus; Quiriniovo jméno v něm sice uvedeno není, ale obsahuje informace, o nichž většina znalců tvrdí, že se mohou vztahovat jedině na něho. (Corpus Inscriptionum Latinarum, H. Dessau, ed., Berlín, 1887, sv. 14, s. 397, č. 3613) Je zde uvedeno, že když odešel do Sýrie, stal se místodržitelem (nebo legátem) ‚podruhé‘. Na základě nápisu, který byl nalezen v Antiochii a v němž je uvedeno Quiriniovo jméno, mnozí historikové zastávají názor, že Quirinius byl místodržitelem Sýrie také v období před naším letopočtem.

O tom, které místo zaujímá Quirinius ve světských záznamech o místodržitelích Sýrie, však existují jen dohady. Josephus uvádí, že v době, kdy zemřel Herodes Veliký, i později byl místodržitelem Sýrie Quintilius Varus. (Židovské starožitnosti, XVII, 89 [v, 2]; XVII, 221 [ix, 3]) Také Tacitus se zmiňuje o tom, že v době Herodovy smrti byl místodržitelem Varus. (Z dějin císařského Říma, V, IX) Josephus uvádí, že předchůdcem Varovým byl Saturninus (C. Sentius Saturninus).

Vzhledem k tomu, že existuje svědectví o Quirinově dřívějším místodržitelském úřadu, mnozí odborníci zastávají názor, že Quirinius byl místodržitelem v letech 3–2 př. n. l. Tato data by sice uspokojivě odpovídala biblické zprávě, ale podklad, podle něhož tito znalci k uvedenému datu dospěli, je chybný. Zařazují totiž Quiriniův místodržitelský úřad do těchto let proto, že se domnívají, že vládl po Varovi, a tedy po smrti Heroda Velikého, pro kterou uvádějí běžně přijímané, ale chybné datum, rok 4 př. n. l. (Viz hesla HERODES, č. 1, Datum jeho smrti; CHRONOLOGIE.) (Z téhož důvodu, totiž že pro Herodovu smrt používají neověřené datum, rok 4 př. n. l., zastávají názor, že Varus byl místodržitelem v letech 6 až 4 př. n. l.; o délce jeho vlády však panují pouze domněnky, protože Josephus žádné konkrétní datum pro její začátek a konec neuvádí.) Jakožto rok Ježíšova narození je nejlépe doložen rok 2 př. n. l. Tento rok, nebo alespoň jeho část, musí spadat do doby, kdy byl místodržitelem Quirinius.

Někteří znalci obracejí pozornost na to, že výraz, který používá Lukáš a který se obvykle překládá slovem „místodržitel“, je he·ge·monʹ. Tento řecký výraz se obvykle používá na římské legáty, prokurátory a prokonzuly, a v podstatě znamená „vůdce“ nebo „vysoký státní úředník“. Proto se někteří z nich domnívají, že v době, kdy došlo k soupisu, který Lukáš označuje jako „první soupis“, sloužil Quirinius v Sýrii v postavení zvláštního císařského legáta a měl mimořádné pravomoci. Do této věci může také vnést světlo okolnost, že se Josephus jednoznačně zmiňuje o dvojí vládě nad Sýrií; podle jeho zprávy totiž sloužili současně jako „místodržitelé Sýrie“ dva muži, Saturninus a Volumnius. (Židovské starožitnosti, XVI, 277, 280 [ix, 1]; XVI, 344 [x, 8])  Jestliže tedy Josephus správně uvádí, že vladaři Sýrie byli postupně Saturninus a po něm Varus, pak je možné, že před Herodovou smrtí (k níž došlo pravděpodobně v roce 1 př. n. l.) sloužil Quirinius současně buď se Saturninem (jako předtím Volumnius), nebo s Varem. Dílo The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge uvádí názor: „Vztah mezi Quiriniem a Varem, místodržitelem Sýrie, byl naprosto stejný jako později vztah mezi Vespasianem a Mucianem. Vespasianus vedl válku v Palestině, zatímco Mucianus byl místodržitelem Sýrie; a Vespasianus byl legatus Augusti a měl přesně stejný titul a formální hodnost jako Mucianus.“ (1957, sv. IX, s. 375, 376)

Jeden nápis, který byl nalezen v Benátkách (Lapis Venetus), se zmiňuje o sčítání, které provedl Quirinius v Sýrii. Podle tohoto nápisu však není možné určit, zda šlo o soupis během jeho dřívějšího místodržitelského období, nebo během období pozdějšího. (Corpus Inscriptionum Latinarum, T. Mommsen, O. Hirschfeld a A. Domaszewski, ed., 1902, sv. 3, s. 1222, č. 6687)

Prokázalo se, že Lukášovy historické zprávy jsou přesné, a proto lze jeho zmínku o tom, že v době Ježíšova narození byl místodržitelem Sýrie Quirinius, považovat za opodstatněnou. Musíme pamatovat na to, že Josephus, prakticky jediný další zdroj informací, se narodil teprve v roce 37 n. l., téměř čtyři desetiletí po narození Ježíše. Naproti tomu kolem roku 49 n. l., kdy Josephus byl teprve dvanáctiletým chlapcem, Lukáš už byl lékařem a doprovázel Pavla na jeho cestách. V otázce, kdo byl bezprostředně před Ježíšovým narozením místodržitelem Sýrie, je tedy i z těchto běžných důvodů spolehlivějším zdrojem informací Lukáš. Na důkaz toho, že Lukáš přesně uvádí Quirinia jako místodržitele v době Ježíšova narození, Justin Mučedník, který pocházel z Palestiny a žil ve druhém století n. l., citoval římské záznamy. (A Catholic Commentary on Holy Scripture, B. Orchard, ed., 1953, s. 943) Nejsou žádné doklady o tom, že by v raných dobách historikové či kritici, jako byl například Celsus, Lukášovu zprávu někdy zpochybňovali.