Hebrejská slova, která se překládají jako „rána“ nebo „metla“, doslova znamenají „dotýkání“, „bití“, „úder“, „porážka“ a „smrt“. Ranami Jehova Bůh trestal vzpurné reptání (4Mo 16:41–50), odmítání plnit jeho vůli (Ze 14:12, 15, 18), neuctivé zacházení s něčím posvátným (1Sa 5:1–6:4), dotýkání se jeho pomazaných (1Mo 12:17; Ža 105:15) a také nevěrnost a porušování jeho zákona (3Mo 26:21; 4Mo 14:36, 37; 31:16; 5Mo 28:59–61; 1Pa 21:17, 22; 2Pa 21:12–15). Takové rány mohly být uštědřovány prostřednictvím andělů nebo lidí. (2Sa 24:17; Jer 19:1–8; 25:8, 9; 49:17; 50:13, 14) K tomu, aby Bůh odstranil rány, které sesílal, byly nutné buď přímluvné modlitby Jehovových služebníků, nebo upřímné modlitby kajícných lidí. (1Mo 20:17, 18; 1Kr 8:37, 38; 2Pa 6:28, 29)

Rána mohla být přirozeným následkem hříchu, kterého se člověk dopustil. (Př 6:32, 33) Mohlo to být nějaké tělesné postižení, například ‚rána malomocenství‘ (3Mo 13:2), nebo neštěstí způsobené dobou a okolnostmi. (Ža 38:11; 73:5, 14)

Rány, kterými Jehova v Mojžíšově době postihl Egypt, byly projevem jeho velké moci a způsobily, že jeho jméno bylo oznamováno mezi národy. (2Mo 9:14, 16) V jiných národech se o účincích těchto ran vyprávělo ještě po mnoha generacích. (Joz 2:9–11; 9:9; 1Sa 4:8; 6:6) Těmito ranami se také prokázalo, že egyptští bohové jsou bezmocní. (2Mo 12:12; 4Mo 33:4; viz hesla BOHOVÉ A BOHYNĚ, Deset ran; MOJŽÍŠ, Před egyptským faraónem.)

Rány (řec. ple·gaiʹ, doslova „údery“), o nichž jsou zmínky v knize Zjevení, jsou nepochybně projevy Božího hněvu a symbolicky poukazují na výsledky neboli účinky Božích soudcovských rozhodnutí. (Zj 9:18, 20; 11:6; 15:1, 6, 8; 16:9, 21; 18:4, 8; 21:9; 22:18)