Rostlina s dlouhými, štíhlými popínavými stonky, které se plazí po zemi nebo se pnou pomocí úponků. Nejobvyklejší je réva vinná (Vitis vinifera). Hebrejské slovo geʹfen se většinou vztahuje na ‚vinnou révu‘. (4Mo 6:4;  Sd 13:14) Výjimkou je ‚planá réva‘, jejímiž plody byly plané tykve. (2Kr 4:39)

Historie vinařství začíná konstatováním: „Noe . . . přistoupil k tomu, aby vysadil vinici.“ (1Mo 9:20) Melchisedek, král Salemu, přinesl před Abrahama „chléb a víno“. To dokazuje, že hrozny se v zemi Kanaán pěstovaly už před rokem 1933 př. n. l. (1Mo 14:18) Egyptské nápisy líčí vinobraní a šlapání vinných lisů ve druhém tisíciletí př. n. l.; v té době měl faraón své oficiální číšníky. (1Mo 40:9–13, 20–23) Egyptská výroba vína však utrpěla těžkou ránu, když Jehova „hubil jejich révu“ krupobitím. (Ža 78:47; 105:33)

Zvědové, kteří vstoupili do Zaslíbené země, „země . . . révy a fíků a granátových jablek,“ přinesli z říčního údolí Eškol hrozen tak velký, že ho museli nést dva muži na tyči mezi sebou. (5Mo 8:8; 4Mo 13:20, 23, 26) Vinné hrozny z tohoto kraje prý běžně váží 4,5 až 5,5 kg. Byl zaznamenán hrozen, který vážil 12 kg, a ještě jiný, který vážil více než 20 kg.

Jiné vinařské kraje, o nichž se Bible zmiňuje, jsou kromě říčního údolí Eškol také En-gedi u Mrtvého moře (Pís 1:14), Šekem (Sd 9:26, 27), Šilo (Sd 21:20, 21) a za Jordánem Sibma, Chešbon a Eleale. (Iz 16:7–10; Jer 48:32)

Sázení a pěstování. Vinice se často vysazovaly na horských svazích. Bylo zvykem obehnat vinice plotem nebo zdí (4Mo 22:24; Př 24:30, 31) a také stavět chýše a strážní věže (Iz 1:8; 5:2) na ochranu vinice před zloději a škodnou, například před liškami a divokými kanci. (Ža 80:8, 13; Pís 2:15) Mojžíšský Zákon dovoloval, aby kolemjdoucí snědl tolik hroznů, aby se nasytil, ale nesměl si dát hrozny do brašny, protože to by byla krádež. (5Mo 23:24)

Pro pohodlí byl poblíž vinice vytesán vinný lis a nádrž, protože obvykle se celá úroda lisovala na víno. (Iz 5:2; Mr 12:1; viz heslo VÍNO A SILNÝ NÁPOJ.) Ovšem ve značném množství se jedly i čerstvé hrozny a také se na slunci sušily rozinky. (1Sa 25:18; 30:12; 2Sa 16:1; 1Pa 12:40)

Starověké vinice byly zakládány několika různými způsoby. Někdy se réva sázela do dobře připravené půdy systematicky v řadách, v rozestupech 2,5 m nebo více. Podle mojžíšského Zákona se na vinici nesměla sít jiná semena, avšak stromy, například fíkovníky, tam růst mohly. (5Mo 22:9; Lk 13:6, 7) Někdy se réva nechávala plazit po svahu a pouze hrozny se podpíraly tyčkami ve tvaru vidlice, ale častěji se nechávala růst přes dřevěné opory nebo navršené kameny.

Má-li réva plodit dobré hrozny, musí se prořezávat. Ježíš řekl, že vinař „odstraňuje . . . každou ratolest, která nepřináší ovoce, a čistí [prořezáváním] každou, která ovoce přináší, aby přinášela více ovoce“. (Jan 15:2) Prořezávání plodonosných ratolestí a odřezávání těch neplodných rostlině umožňuje, aby plnou silou plodila ovoce vyšší kvality. V biblických zemích se réva začínala prořezávat na jaře, asi v březnu, opakovalo se to v dubnu, a pokud to bylo nutné, ještě jednou v květnu. (2Pa 26:10; Iz 18:5; Lk 13:7)

Plodná réva může při řádné péči a dobrém prořezávání dosáhnout neobvyklého stáří a vzrůstu. Je například zaznamenáno, že jedna taková réva v Jerichu byla stará přes tři sta let a průměr jejího kmene byl téměř 46 cm. Někdy taková stará réva dorůstala do výšky více než 9 m. To byly opravdu ‚révové stromy‘. Ale i přes svůj vzrůst mezi lesními stromy se takové révové dřevo nehodilo ani jako „kůl, s nímž by se konala nějaká práce,“ ani jako „kolík, na němž by [lidé] zavěsili nějaké náčiní,“ protože je příliš měkké; na řezivo zase není dost rovné. Skutečně, révové dřevo sloužilo jako vhodné znázornění nevěrných obyvatel Jeruzaléma; hodilo se jen jako palivo pro oheň, což je podle Ježíšových slov konečný úděl neplodných ratolestí. (Ez 15:2–7; Jan 15:6)

Úspěšné vinobraní bylo pro sběrače hroznů i pro ty, kdo šlapali vinné lisy, obdobím písní a jásání. (Sd 9:27; Iz 16:10; Jer 25:30; viz heslo LIS.) Byla to také radostná doba pro chudé a pro cizí usedlíky v zemi. Těm bylo dovoleno paběrkovat po sklizni na vinicích. (3Mo 19:10; 5Mo 24:21) A naopak, když réva uschla, když neurodila žádné hrozny nebo když se vinice staly opuštěnou pustinou zarostlou trním, byl to neblahý čas velkého smutku. (Iz 24:7; 32:10, 12, 13; Jer 8:13)

Zákony o Sabatu vyžadovaly, aby majitelé nechali každý sedmý rok a během Jubilea své vinice neobdělané, neprořezané a nesklizené. (3Mo 25:3–5, 11) Během těchto let však mohl každý člověk (majitel, otrok, cizinec nebo chudý člověk) i každé zvíře bez zábran jíst, co se urodilo samo. (2Mo 23:10, 11; 3Mo 25:1–12)

 Obrazné použití. Pisatelé Bible se o vinné révě zmiňují často, protože lidé ji dobře znali — běžně věděli, jak se pěstuje a jak rodí, a také znali vinobraní a paběrkování, jež s ním souviselo. Vinice rodící hojnost ovoce byly známkou Jehovova požehnání. (3Mo 26:5; Ag 2:19; Ze 8:12; Mal 3:11; Ža 128:3) Výraz „sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem“ se stal příslovečným rčením navozujícím představu míru a bezpečí. (1Kr 4:25; 2Kr 18:31; Iz 36:16; Mi 4:4; Ze 3:10)

Neplodná réva bývala projevem Boží nepřízně. (5Mo 28:39) Izrael byl jako hrozny v pustině, ale stal se podobným zvrhlé révě (Oz 9:10; 10:1), cizozemské révě, která nese plané hrozny. (Iz 5:4; Jer 2:21) Příslovečné rčení, jež bylo běžné v době Jeremjášově a Ezekielově, se dotýká skutečnosti, že po nezralých hroznech trnou zuby, protože takové hrozny jsou kyselé. (Jer 31:29, 30; Ez 18:2)

Byly snahy ztotožnit ‚révu sodomskou‘ s různými rostlinami, jež rostou v okolí Mrtvého moře, ale kontext tohoto výrazu a skutečnost, že se toto slovní spojení vyskytuje v Písmu jen jednou (5Mo 32:32), jasně ukazují, že jde o obrazné použití. Sodoma se v Bibli opakovaně používá jako znázornění mravní zkaženosti a ničemnosti. (Iz 1:10; 3:9; Jer 23:14)

Ježíš mluvil o vinicích a hroznech při mnoha příležitostech. (Mt 20:1–16) Pouhé tři dny před svou smrtí uvedl podobenství o ničemných pěstitelích. (Mr 12:1–9; Lk 20:9–16; viz heslo PODOBENSTVÍ.)

Když Ježíš zaváděl Pánovu večeři, použil víno, ‚plod révy‘, jako symbol své ‚krve smlouvy‘. Tu poslední noc svého pozemského života o sobě také mluvil jako o ‚pravé révě‘ a o svém Otci jako o ‚pěstiteli‘. Své učedníky přirovnal k ‚ratolestem‘, které budou buď prořezány, aby nesly více ovoce, nebo úplně odříznuty. (Mt 26:27–29; Mr 14:24, 25; Lk 22:18; Jan 15:1–10)

Prorocké použití. Když Jákob žehnal Judovi, měla jeho slova prorocký význam: „Uváže svého dorostlého osla k révě [lag·geʹfen] a potomka své vlastní oslice k vybrané révě [welas·so·re·qahʹ] a jistě své oblečení vypere ve víně a svůj oděv v krvi hroznů. Jeho oči jsou tmavě rudé od vína.“ (1Mo 49:8–12) Hebrejské slovo so·re·qahʹ označuje červenou révu, která přináší nejbohatší a nejvybranější plody. (Srovnej Iz 5:2; Jer 2:21, kde se vyskytuje příbuzný výraz so·reqʹ.) Ježíš Kristus, který byl z kmene Juda, vjel několik dní před tím, než mu byl na mučednickém kůlu připevněn nad hlavu nápis „Král Židů“ (Mr 15:26), do Jeruzaléma na oslátku, potomku oslice, a tak se Jeruzalému představil jako jeho král. (Mt 21:1–9; Ze 9:9) Ježíš sice neuvázal potomka oslice k doslovné révě, ale svázal své právo kralovat se symbolickou, duchovní révou, totiž s Božím Královstvím. (Srovnej Mt 21:41–43; Jana 15:1–5.)

Kromě tohoto většího významu mělo Jákobovo proroctví doslovné splnění v dědičném podílu, jejž dostal kmen Juda v Zaslíbené zemi. Ten zahrnoval hornatý kraj s úrodnými údolími a vyvýšenými ‚úrodnými svahy‘, na nichž se budovaly terasovité vinice. (Iz 5:1)

V knize Zjevení je nejprve zmínka o ‚úrodě země‘ a pak je slyšet příkaz anděla: „Sesbírej hrozny révy země, protože její zrna uzrála.“ Nato byla „réva země“ sebrána a uvržena „do velkého vinného lisu Božího hněvu“. Tato réva je jiná než „pravá réva“, která přináší ovoce k Boží slávě. „Réva země“ zjevně nese škodlivé ovoce, protože je na Boží příkaz zničena. (Zj 14:15, 18, 19)