Označení „Rabbi“ se používalo ve stejném významu jako slovo „učitel“. (Jan 1:38) Avšak krátce před Ježíšovým narozením se začalo používat také jako způsob oslovení a jako titul vyjadřující úctu a čest. Má význam „můj velký; můj vynikající“. Tento titul pro sebe vyžadovali někteří učení muži, znalci a učitelé Zákona. Měli potěšení v tom, když je druzí nazývali uctivým titulem „Rabbi“. Ježíš Kristus takové vyžadování titulů odsoudil a svým učedníkům nedovolil, aby se tak nechali nazývat, protože jejich učitelem byl on. (Mt 23:6–8)

V Bibli se výraz „Rabbi“ používá pouze v Křesťanských řeckých písmech. Dvanáctkrát je použit ve spojitosti s Ježíšem, a to ve smyslu „Učitel“. Dvakrát jej použil Petr (Mr 9:5; 11:21), jedenkrát dva Janovi učedníci (Jan 1:38), jednou Natanael (Jan 1:49), jednou Nikodém (Jan 3:2), třikrát Ježíšovi učedníci, jejichž jména nejsou blíže uvedena (Jan 4:31; 9:2; 11:8), jednou zástupy (Jan 6:25) a dvakrát Jidáš (jeden případ je uveden dvakrát) (Mt 26:25, 49; Mr 14:45). Marie Magdaléna oslovila Ježíše jako „Rabboni“ (Můj učiteli) a stejně jej oslovil také slepec, kterého Ježíš uzdravil. Osobní zájmeno „můj“ je zde přípona, ale zdá se, že používáním ztratilo svůj význam. Podobně je tomu se slovem Monsieur, které původně znamenalo „můj pán“. (Jan 20:16; Mr 10:51) Jako Rabbi je jednou osloven Jan Křtitel. (Jan 3:26)