[rozšířit (učinit prostorným) lid].

Syn Šalomouna a jeho ammonitské manželky Naamy. Na trůn nastoupil po svém otci v roce 997 př. n. l., kdy mu bylo 41 let, a vládl 17 let. (1Kr 14:21; 1Pa 3:10; 2Pa 9:31) Rechoboam se vyznačoval tím, že byl, alespoň krátce, posledním králem jednotné monarchie a poté prvním panovníkem jižního dvoukmenného království Judy a Benjamína. Krátce nato, co jej v Šekemu celý Izrael korunoval za krále, bylo totiž Davidovo a Šalomounovo jednotné království rozděleno. Deset kmenů odmítlo Rechoboama podporovat a svým králem udělali Jeroboama, jak to Jehova předpověděl prostřednictvím proroka Achijáše. (1Kr 11:29–31; 12:1; 2Pa 10:1)

K tomuto rozdělení došlo potom, co delegace z lidu v čele s Jeroboamem jako svým mluvčím Rechoboama žádala, aby odstranil něco z utlačujících břemen, která na tento lid naložil Šalomoun. Rechoboam se nad touto záležitostí zamyslel. Nejdříve se poradil se staršími muži, kteří mu doporučili, aby naslouchal volání lidu a zmenšil jejich břemena. Tak by se prokázal jako moudrý král, kterého by jeho lid miloval. Rechoboam však tuto zralou radu zavrhl a hledal radu u mužů, s nimiž vyrůstal. Ti králi řekli, že jeho malíček by měl být tak tlustý jako boky jeho otce a že by vlastně měl jho přitvrdit a místo biči lid trestat metlami. (1Kr 12:2–15; 2Pa 10:3–15; 13:6, 7)

Tímto svým arogantním, pánovitým postojem se Rechoboam většině lidu zcela odcizil. Jedinými dvěma kmeny, jež i nadále podporovaly Davidův dům, byly Juda a Benjamín, i když kněží a Levité z obou království stejně jako jednotlivci z deseti kmenů poskytli také svou podporu. (1Kr 12:16, 17; 2Pa 10:16, 17; 11:13, 14, 16)

Když král Rechoboam a Adoram (Hadoram), který byl nad povolanými k nucené práci, následně vstoupili na území vzbouřenců, byl Adoram usmrcen ukamenováním, zatímco králi se podařilo uniknout a zachránit si život. (1Kr 12:18; 2Pa 10:18) Rechoboam potom z Judy a Benjamína shromáždil armádu 180 000 mužů a rozhodl se, že si deset kmenů podrobí násilím. Avšak Jehova jim prostřednictvím proroka Šemajáše zakázal, aby bojovali proti svým bratrům, protože to byl sám Bůh, kdo rozhodl o rozdělení království. Ačkoli se tak zabránilo otevřené válce na bojišti, nepřátelství mezi těmito dvěma stranami pokračovalo po všechny Rechoboamovy dny. (1Kr 12:19–24; 15:6; 2Pa 10:19; 11:1–4)

Rechoboam se po určitou dobu celkem držel Jehovových zákonů a na začátku své vlády vybudoval a opevnil mnoho měst, z nichž některá opatřil zásobami potravy. (2Pa 11:5–12, 17) Když však bylo jeho království pevně založeno,  opustil uctívání Jehovy a svedl Judu k odporným praktikám uctívání sexu; bylo to snad kvůli ammonitskému vlivu z matčiny strany. (1Kr 14:22–24; 2Pa 12:1) To vyvolalo Jehovův hněv, který se projevil tím, že Jehova povolal egyptského krále Šišaka, jenž v pátém roce Rechoboamovy vlády společně se svými spojenci vpadl do země a dobyl mnoho judských měst. Kdyby se Rechoboam a jeho knížata nepokořili a nečinili pokání, neunikl by dokonce ani Jeruzalém. Protože to však udělali, vzal Šišak jako svou kořist chrámové poklady a poklady králova domu včetně zlatých štítů, které udělal Šalomoun. Rechoboam potom tyto zlaté štíty nahradil měděnými. (1Kr 14:25–28; 2Pa 12:2–12)

Během svého života se Rechoboam oženil s osmnácti manželkami, k nimž patřily i Davidova vnučka Machalat, a Maaka, vnučka Davidova syna Absaloma. Maaka byla jeho nejmilejší manželkou a stala se matkou Abijáše (Abijama), jednoho z osmadvaceti Rechoboamových synů a následného dědice trůnu. Rechoboamovu rodinu tvořilo také šedesát konkubín a šedesát dcer. (2Pa 11:18–22)

Před tím, než Rechoboam zemřel ve věku 58 let, a před tím, než Abijáš nastoupil v roce 980 př. n. l. na trůn, rozdělil Rechoboam mezi své ostatní syny mnoho darů, protože předpokládal, že tím předejde jakékoli vzpouře proti Abijášovi po své smrti. (1Kr 14:31; 2Pa 11:23; 12:16) Celkem vzato, Rechoboamův život je nejlépe shrnut v tomto komentáři: „Činil to, co bylo špatné, neboť nezaložil pevně své srdce, aby pátral po Jehovovi.“ (2Pa 12:14)