Hebrejským výrazem miš·pa·chahʹ (rodina) je míněna nejen jedna domácnost, ale v širším smyslu i kmen, lid nebo národ. Řecké slovo pa·tri·aʹ má také širší význam. Jehova Bůh je původcem rodinného uspořádání. Je Otcem své nebeské rodiny a jemu také ‚všechny rodiny na zemi vděčí za své jméno‘. (Ef 3:14, 15) Je to tak proto, že Jehova založil první lidskou rodinu a že jeho záměrem bylo tímto způsobem naplnit celou zemi. Kromě toho Jehova dovolil Adamovi, aby přestože zhřešil, měl rodinu a děti „ke své podobě, ke svému obrazu“. (1Mo 5:3) Jehova pak v Bibli objasnil, že přikládá velkou důležitost rozmnožovací schopnosti, kterou lidem dal a jejímž prostřednictvím člověk může na zemi stále udržovat své jméno a svou rodovou linii. (1Mo 38:8–10; 5Mo 25:5, 6, 11, 12)

Složení rodiny a její zachování. Ve starověké hebrejské společnosti byla rodina základní jednotkou. Rodina byla malá vládní forma; otec jako hlava rodiny byl odpovědný Bohu a matka, která mu byla podřízena, pečovala o děti a spravovala domácnost. (Sk 2:29; Heb 7:4) Lidská rodina byla v menším rozsahu obrazem velké Boží rodiny. Bůh je v Bibli označen jako manžel, a „Jeruzalém nahoře“ jako matka jeho dětí. (Ga 4:26; srovnej Iz 54:5.)

Rodina z patriarchální doby by se možná dala přirovnat k novodobé akciové společnosti. Každý člen rodiny vlastnil některé osobní věci. Většina rodinného majetku byla společná, avšak o tom, jak se s ním bude nakládat, rozhodoval otec. Jestliže se některý člen rodiny dopustil nějaké špatnosti, bylo to považováno za špatnost proti celé rodině a zejména proti její hlavě. Tento skutek uvalil na otce pohanu a otec jako soudce domácnosti měl povinnost podniknout v té věci potřebné kroky. (1Mo 31:32, 34; 3Mo 21:9; 5Mo 22:21; Joz 7:16–25)

Podle původního měřítka, které Jehova pro rodinu stanovil, měla být rodina monogamní. Později sice bylo běžným zvykem žít v polygamii, ale polygamie byla vždy v rozporu s původní Boží zásadou. Jehova to však trpěl až do stanovené doby, kdy své původní měřítko znovu zavedl, což se stalo v křesťanském sboru. (1Ti 3:2; Ří 7:2, 3) V době platnosti smlouvy Zákona polygamii ponechal a řídil ji tak, aby rodinné uspořádání tím nebylo narušeno a nadále plnilo svou úlohu. Avšak byl to právě sám Jehova, kdo řekl: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ A tato slova citoval jeho Syn, který dále řekl: „Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (1Mo 2:24; Mt 19:4–6) Biblická zpráva ukazuje, že Adam měl pouze jednu manželku, která se stala „matkou všech živých“. (1Mo 3:20) Všichni tři Noemovi synové, kteří po celosvětové potopě začali znovu zalidňovat zemi, měli jednoho otce a jednu matku, a každý z nich prošel potopou jen s jednou manželkou. (1Mo 8:18; 9:1; 1Pe 3:20)

Pod smlouvou Zákona. Když Bůh dal izraelskému národu Deset přikázání, věnoval přitom pozornost neporušenosti rodinného uspořádání. „Cti svého otce a svou matku,“ říká páté přikázání; je to první přikázání se slibem. (5Mo 5:16; Ef 6:2) Děti, které se bouřily proti svým rodičům, se bouřily proti vládnímu uspořádání, jež ustanovil Bůh, a tedy proti samotnému Bohu. Jestliže někdo udeřil nebo proklínal svého otce či matku, nebo jestliže se ukázalo, že je nenapravitelně nezvladatelný, měl být usmrcen. (2Mo 21:15, 17; 3Mo 20:9; 5Mo 21:18–21) Děti měly mít vhodnou bázeň před svými rodiči; dítě, které zacházelo se svým otcem nebo se  svou matkou s opovržením, bylo prokleté. (3Mo 19:3; 5Mo 27:16)

Sedmé přikázání znělo: „Nezcizoložíš.“ Tímto přikázáním Zákon zakazoval člověku v manželství jakýkoli pohlavní styk s jinou osobou mimo jeho manželský svazek. (2Mo 20:14) Všechny děti se měly narodit v rámci manželství. Nemanželský syn nebyl izraelským sborem uznáván, a jeho potomci se až do desáté generace nesměli stát členy izraelského sboru. (5Mo 23:2)

Sedmé přikázání, které zakazovalo cizoložství, sloužilo k ochraně rodinného uspořádání, kdežto desáté přikázání, jež zakazovalo nesprávné touhy, chránilo jak neporušený stav vlastní rodiny jednoho člověka, tak i dům a rodinu kohokoli jiného. Tímto přikázáním bylo chráněno všechno, co běžně patřilo k rodinnému životu — dům, manželka, služebnictvo, zvířata i ostatní majetek. (2Mo 20:17)

V době platnosti Zákona se pečlivě udržovaly rodopisy. Záležitost územního dědictví po předcích ještě mnohem více zdůraznila důležitost neporušenosti rodiny. Rodokmeny byly důležité zejména v rodové linii Judy a později v rodové linii Judova potomka Davida. Na základě slibu, že Mesiáš, Král, přijde prostřednictvím těchto rodin, byly záznamy o rodinných vztazích pečlivě střeženy. Polygamie sice nebyla Zákonem zrušena, ale pomocí přísných zákonů, jimiž byla řízena, se přesto rodina zachovala v neporušeném stavu a její rodokmen zůstal nedotčený. Mravní nevázanost nebo promiskuita nebyly v žádném ohledu zákonně tolerovány. Synové, kteří se narodili v polygamním manželství nebo v konkubinátu, byli legitimními, plnoprávnými syny svého otce. (Viz heslo KONKUBÍNA.)

Zákon výslovně zakazoval manželské svazky se sedmi kananejskými národy, které měly být vypuzeny ze země. (5Mo 7:1–4) Izraelský národ se tímto příkazem neřídil, a proto byl svými nepřáteli zatažen do uctívání falešných bohů a nakonec přiveden do zajetí. Výstražným příkladem člověka, který v tomto ohledu zhřešil, je Šalomoun. (Ne 13:26) Ezra a Nehemjáš provedli účinné reformy mezi těmi Izraelity, kteří se vrátili do vlasti a kteří poskvrnili své rodiny i celý Izrael svým manželstvím s cizozemkami. (Ezr 9:1, 2; 10:11; Ne 13:23–27)

Když Bůh poslal svého jediného zplozeného Syna na zemi, zařídil, aby se narodil do lidské rodiny. Zajistil mu bohabojného adoptivního otce a milující matku. V dětství byl Ježíš podřízen svým rodičům, vážil si jich a poslouchal je. (Lk 2:40, 51) I když umíral na mučednickém kůlu, projevil své matce — která tehdy byla zjevně ovdovělá — úctu a láskyplný zájem tím, že jí řekl: „Ženo, podívej se, tvůj syn!“ A učedníkovi, kterého miloval, řekl: „Podívej se, tvá matka!“ Tímto způsobem nepochybně tomuto učedníkovi dal pokyn, aby se o ni postaral a vzal ji k sobě domů. (Jan 19:26, 27)

Jak Bible ukazuje, že rodina má v křesťanském sboru velký význam?

Křesťanský sbor považuje rodinu za základní jednotku křesťanské společnosti. V Křesťanských řeckých písmech je věnováno hodně prostoru pokynům týkajícím se vztahů v rodině. Muži je opět určeno postavení hlavy rodiny, manželka má být svému manželovi podřízena a má vést domácnost pod jeho celkovým dohledem. (1Ko 11:3; 1Ti 2:11–15; 5:14) Pavel přirovnal Ježíše k manželovi a k hlavě rodiny, přičemž ‚manželkou‘ je sbor. Apoštol v této souvislosti nabádal manžely, aby svou úlohu hlavy rodiny vykonávali s láskou, a radil manželkám, aby měly ke svým manželům úctu a aby se jim podřizovaly. (Ef 5:21–33) Děti dostaly příkaz, aby poslouchaly své rodiče, a otcům byla zvlášť uložena odpovědnost vychovávat děti v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování. (Ef 6:1–4)

Jestliže muž, který v křesťanském sboru slouží jako dozorce, je ženatý, musí odpovídat vysokým měřítkům pro hlavu rodiny — musí znamenitým způsobem předsedat své rodině, musí mít v podřízenosti děti, a ty nesmějí být viněny z prostopášnosti ani z nepoddajnosti, protože Pavel klade otázku: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ Sbor se totiž podobá rodině. (1Ti 3:2–5; Tit 1:6) Manželka je nabádána, aby milovala svého manžela a své děti, aby byla doma pracovitá a aby se podřizovala svému vlastnímu manželovi. (Tit 2:4, 5)

Ježíš předpověděl, že odpor proti Boží pravdě bude rodiny rozdělovat. (Mt 10:32–37; Lk 12:51–53) Apoštol Pavel však věřícím lidem důrazně připomínal, aby nepřetrhávali své manželské svazky, a vybízel je, aby brali v úvahu  také blaho nevěřícího partnera a dětí. Zdůrazňoval velkou hodnotu rodinného svazku, když poukazoval na to, že Bůh se na malé děti dívá jako na svaté, i když se nevěřící partner neočistil od svých hříchů vírou v Krista. Nevěřící partner totiž možná dělá totéž, co podle Pavlova vyjádření dělali i někteří křesťané před tím, než přijali dobrou zprávu o Kristu. (1Ko 7:10–16; 6:9–11) Apoštol také podpořil jednotu křesťanské rodiny tím, že dal manželům i manželkám rady, aby plnili své vzájemné manželské povinnosti. (1Ko 7:3–5)

Pro mnohé bylo požehnáním, když si ve spojitosti s křesťanstvím zachovali rodinné svazky. „Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (1Ko 7:16) To je doloženo také obsahem pozdravů, které apoštol Pavel poslal několika domácnostem. Někteří věřící měli výsadu, že mohli svůj rodinný dům dát k dispozici pro sborová shromáždění. (Ří 16:1–15) Křesťanský misionář Filip byl otcem rodiny a měl čtyři věrné křesťanské dcery. Bylo pro něj požehnáním, že mohl ve svém domě v Cesareji nějakou dobu hostit apoštola Pavla a jeho spolupracovníky. (Sk 21:8–10) I o křesťanském sboru se mluví jako o „Boží domácnosti“. Nejdůležitějším členem a hlavou této „domácnosti“ je Ježíš Kristus, a ostatní členové této domácnosti uznávají, že je Semenem, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny na zemi. (1Ti 3:15; Ef 2:19; Kol 1:17, 18; 1Mo 22:18; 28:14)

Inspirované Písmo předpovědělo zuřivý útok na rodinné uspořádání, jehož důsledkem má být zhroucení morálky a lidské společnosti, která je mimo křesťanský sbor. Mezi nauky inspirované démony, které se objeví „v pozdějších časových obdobích“, Pavel řadil ‚zakazování manželství‘. Předpověděl, že „v posledních dnech“ nastane situace, kdy bude běžné, že lidé budou neposlušní rodičů, nevěrní, bez „přirozené náklonnosti“, i když někteří z nich budou mít nějaký „způsob zbožné oddanosti“. Varoval křesťany, aby se od takových lidí odvraceli. (1Ti 4:1–3; 2Ti 3:1–5)

Velký Babylón, nepřítel Boží „ženy“ (1Mo 3:15; Ga 4:27) a Kristovy „nevěsty“ (Zj 21:9), je velká „nevěstka“, organizace, která smilní s králi země. Z označení „matka nevěstek a ohavností země“ je vidět, že i „dcery“ této organizace jsou nevěstky a že tato matka působí, aby lidé přehlíželi ustanovení a přikázání Jehovy Boha, a tedy také požadavky, které přispívají k udržení neporušeného stavu rodiny. (Zj 17:1–6) Velký Babylón se pokoušel Kristovi zabránit v získání čisté „nevěsty“, a proto s velkým úsilím sváděl k prostituci další lidi a podařilo se mu vytvořit mnoho dalších dcer, ‚nevěstek‘. Kristova „nevěsta“ však přesto z toho všeho vychází vítězně, je čistá, spravedlivá, takže si zasluhuje patřit do Jehovovy „rodiny“ jako „manželka“ Ježíše Krista, a to k požehnání a radosti celého vesmíru. (2Ko 11:2, 3; Zj 19:2, 6–8; viz heslo MANŽELSTVÍ a další hesla, která se týkají rodinných vztahů.)