Hluboké, soustředěné přemýšlení, při němž se člověk vážně zamýšlí nad zážitky z minulosti, hloubá a přemítá o současné situaci nebo důkladně zvažuje, co by se mohlo stát v budoucnosti.

Má-li člověk rozjímat správně, nesmí být rozptylován; jinými slovy potřebuje být sám se svými myšlenkami. Například Izák si k večeru sám vyšel ven, procházel se a rozjímal — možná o svém budoucím manželství s Rebekou. (1Mo 24:63) O samotě během nočních hlídek žalmista rozjímal o velikosti svého Vznešeného Stvořitele. (Ža 63:6) Rozjímání srdce by mělo být zaměřeno na prospěšné věci, na Jehovovu nádheru a veškerou jeho činnost, na to, co je Jehovovi příjemné (Ža 19:14; 49:3; 77:12; 143:5; Fil 4:8), a ne na to, co je ničemné. (Př 24:1, 2)

Ten, kdo prospěšným způsobem rozjímá, nebude mít sklon odpovídat pošetile. Důležité věci si vážně promyslí, a díky tomu budou jeho odpovědi vycházet ze srdce, a neřekne nic, čeho by později litoval. (Př 15:28)

Když byl Jozue jmenován dozorcem izraelského národa, dostal pokyn, aby si pořídil opis Jehovova zákona, a bylo mu řečeno (jak je uvedeno v mnoha překladech Bible), aby o něm „rozjímal“ dnem i nocí. (Joz 1:8; EP, JB-č, RS) Zde je použito hebrejské slovo ha·ghahʹ, které v zásadě znamená „vydávat neartikulované zvuky“ a překládá se slovy „úpět“, ‚mručet‘, ‚vrkat‘ a ‚mumlat‘. (Iz 16:7; 31:4; 38:14; 59:3) Slovo ha·ghahʹ také znamená ‚pronášet polohlasem‘ a ‚rozjímat‘. (Ža 35:28; Př 15:28) Hebrejský výraz ha·ghahʹ, který se objevuje v Jozuovi 1:8, je tedy v Překladu nového světa vhodně přeložen slovy „budeš v ní číst polohlasem“. (Viz také Ža 1:2.) Jestliže člověk něco čte polohlasem a rozjímá o tom, vryje se mu to do mysli mnohem pevněji. Slovník Gesenius’s Hebrew and Chaldee Lexicon (do angličtiny přeložil S. Tregelles, 1901, s. 215) o slovu ha·ghahʹ říká: „V pravém slova smyslu [znamená] mluvit sám k sobě, mumlat si pro sebe tlumeným hlasem, jak to často dělají ti, kdo hluboce uvažují.“ (Srovnej Ža 35:28; 37:30; 71:24; Iz 8:19; 33:18.)

Apoštol Pavel řekl Timoteovi, že by se měl nad svým chováním, vyučováním a svou službou zahloubat neboli o tom rozjímat. Timoteus byl dozorcem, a tak musel být zvlášť pečlivý, aby vyučoval zdravé nauky a aby vedl příkladný život. (1Ti 4:15)

Nesprávné rozjímání. Po tom, když byli apoštolové Petr a Jan zatčeni chrámovým velitelem a když jim židovští vládci vyhrožovali a přikázali, aby už nevyučovali na základě Ježíšova jména, oba apoštolové se vrátili k ostatním učedníkům. Učedníci se pak ve své modlitbě k Bohu zmínili o Davidových prorockých slovech a říkali: „‚Proč se národy rozbouřily a lidé rozjímají o prázdných věcech?‘ . . . Právě tak Herodes i Pontský Pilát se ve skutečnosti shromáždili s lidmi z národů a s lidmi z Izraele v tomto městě proti tvému svatému sluhovi Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby udělali to, co předem stanovila tvá ruka a rada, aby se stalo.“ (Sk 4:1–3, 18, 21, 23–28)

 Z kontextu vyplývá, že ‚prázdnými věcmi‘ zde nejsou míněny věci, o něž lidé obyčejně v životě usilují, ale věci, v nichž není nic dobrého — vlastně myšlenky, řeči a snahy zaměřené na boj proti Jehovovi a jeho služebníkům —, a tedy naprosto marné věci. (Sk 4:25)

Král David řekl o lidech, kteří ho nenáviděli a usilovali o jeho smrt: „Po celý den mumlají [tvar slova ha·ghahʹ] podvody.“ (Ža 38:12) Při tomto rozjímání se nejednalo jen o prchavé, letmé myšlenky. Byly to myšlenky hluboce zakořeněné v srdci, které tyto lidi podněcovaly k uskutečnění ničemných plánů. Pisatel Přísloví o takových lidech říká: „Jejich srdce stále rozjímá o plenění a jejich vlastní rty stále mluví o těžkostech.“ (Př 24:2)

Ježíš řekl lidem, kteří ho nenáviděli: „Proč o tom uvažujete ve svém srdci?“ (Mr 2:8) O všech lidech, kteří „nespravedlivě potlačují pravdu“, apoštol Pavel říká: „Stali se tupými ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo.“ Tento způsob rozjímání bude pro ty, kdo se mu oddávají, zhoubný. (Ří 1:18, 21)