Právní rozvázání manželského svazku. Přerušení pouta mezi manželem a manželkou. V původních jazycích mají různé výrazy pro „rozvod“ doslova význam „poslat pryč“ (5Mo 22:19, Rbi8, ppč), „propustit“ nebo „zprostit“ (Mt 1:19, Int; 19:3, Rbi8, ppč), „vyhnat; zapudit“ (3Mo 22:13, Rbi8, ppč) a „odříznout“. (Srovnej 5Mo 24:1, 3, kde je použit výraz „potvrzení o rozvodu“, jenž doslova znamená „kniha odříznutí“.)

Když Jehova spojil Adama a Evu v manželství, neudělal žádné opatření pro možnost rozvodu. Ježíš Kristus to objasnil v odpovědi farizeům, když se ho ptali: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Vysvětlil, že podle Božího záměru měl muž opustit svého otce a svou matku a přidržet se své manželky, a ti dva se měli stát jedním tělem, a potom dodal: „Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mt 19:3–6; srovnej  1Mo 2:22–24.) Farizeové se dále ptali: „Proč tedy Mojžíš předpisoval dát jí potvrzení o propuštění a rozvést se s ní?“ Ježíš jim odpověděl: „S ohledem na tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo.“ (Mt 19:7, 8)

Mezi Izraelity byl rozvod sice z různých důvodů dovolen jako ústupek, Jehova Bůh však k němu ve svém Zákoně, který dal Izraeli, stanovil určité předpisy. V 5. Mojžíšově 24:1 čteme: „V případě, že si muž vezme ženu a opravdu ji učiní svým vlastnictvím jako manželku, stane se také, že kdyby v jeho očích nenalezla přízeň, protože našel něco neslušného z její strany, tak jí napíše potvrzení o rozvodu a dá jí je do ruky a propustí ji ze svého domu.“ Co přesně bylo „něco neslušného“ (doslova „nahota něčeho“), to nebylo konkrétně stanoveno. Nebylo to cizoložství, protože podle Zákona, který Bůh dal Izraeli, ten, kdo se provinil cizoložstvím, neměl být pouze rozveden, ale měl být usmrcen. (5Mo 22:22–24) ‚Neslušnost‘, kterou mohl hebrejský manžel uvádět jako určitý důvod k rozvodu se svou manželkou, původně musela zahrnovat vážné věci, snad to, že manželka projevovala velkou neúctu ke svému manželovi nebo že dělala ostudu celé rodině. V Zákoně bylo výslovně stanoveno: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“, a proto není rozumné předpokládat, že rozvod s manželkou mohl být beztrestně zdůvodňován drobnými chybami. (3Mo 19:18)

Za dnů Malachiáše mnozí židovští manželé jednali se svými manželkami zrádně, a to tak, že se s nimi z všemožných důvodů rozváděli a manželky svého mládí vyháněli, možná to dělali proto, že se chtěli oženit s mladšími pohanskými ženami. Kněží to dovolovali, místo toho, aby dodržovali Boží zákon, a to se Jehovovi vůbec nelíbilo. (Mal 2:10–16) Když byl Ježíš Kristus na zemi, židovští muži se rozváděli z mnoha důvodů, což je vidět z otázky, kterou farizeové položili Ježíšovi: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ (Mt 19:3)

U Izraelitů bylo zvykem, že muž za ženu, s níž se oženil, vyplatil věno, a ona tedy byla považována za jeho vlastnictví. V manželském svazku zažívala velké požehnání a měla mnoho výsad, ale jakožto manželka se měla manželovi podřizovat. Její postavení je podrobněji popsáno v 5. Mojžíšově 24:1–4, kde je uvedeno, že manžel se mohl s manželkou rozvést, ale o rozvodu manželky s manželem tam není řečeno nic. Manželka byla považována za manželův majetek, a tak se s ním nemohla rozvést. Ve světských dějinách byl prvním zaznamenaným případem izraelské ženy, která se chtěla rozvést se svým manželem, případ Salome, sestry krále Heroda, která poslala svému manželovi, místodržiteli v Idumeji, oznámení o rozvodu, jímž bylo jejich manželství zrušeno. (Židovské starožitnosti, XV, 259 [vii, 10]) Je možné, že když byl Ježíš na zemi, některé ženy již začaly podnikat kroky k rozvodu, nebo Kristus takový vývoj předvídal, což by ukazovala jeho slova: „Jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, cizoloží.“ (Mr 10:12)

Potvrzení o rozvodu. Z pozdějšího zneužívání ústupku, který v souvislosti s rozvodem původně udělal Mojžíš, by se nemělo usuzovat, že tím ústupkem byl pro Izraelitu rozvod s manželkou usnadněn. Izraelita pro to musel podniknout určité formální kroky. Bylo nezbytné sepsat doklad, a proto manžel, který se chtěl rozvést, musel manželce ‚napsat potvrzení o rozvodu‘. Musel jí toto potvrzení ‚dát do ruky a propustit ji ze svého domu‘. (5Mo 24:1) Písmo sice o tomto postupu neuvádí další podrobnosti, ale k tomuto právnímu kroku nepochybně patřila porada s příslušnými oprávněnými muži, kteří se možná nejprve pokusili dosáhnout mezi manželi smíření. Příprava potvrzení a zákonný postup rozvodu trvaly určitou dobu, po kterou manžel, jenž se chtěl rozvést, měl příležitost znovu své rozhodnutí zvážit. Manžel musel předložit důvod k rozvodu, a pokud byl předpis správně uplatněn, sloužil jako zábrana pro příliš překotnou snahu o dosažení rozvodu. Kromě toho byla tímto způsobem chráněna práva a zájmy manželky. Obsah „potvrzení o rozvodu“ Písmo neuvádí.

Nový sňatek manželů, kteří byli rozvedeni. V 5. Mojžíšově 24:1–4 bylo také stanoveno, že rozvedená manželka „vyjde z jeho domu a půjde a stane se manželkou jiného muže“, což znamenalo, že se směla znovu vdát. Dále bylo uvedeno: „Jestliže k ní ten pozdější muž získal nenávist a napsal jí potvrzení o rozvodu a dal jí je do ruky a propustil ji ze svého domu, nebo v případě, že by ten pozdější muž, který si ji vzal za manželku, zemřel, jejímu prvnímu majiteli, který ji propustil, nebude dovoleno,  aby si ji zase vzal zpět, aby se stala jeho manželkou potom, co byla poskvrněna; to je totiž něco odporného před Jehovou, a neuvedeš do hříchu zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, jako dědictví.“ První manžel si nesměl vzít zpátky manželku, s níž se rozvedl, snad proto, aby se s ní nemohl tajně domluvit a donutit ji k rozvodu s jejím druhým manželem nebo způsobit jeho smrt, a tím jí umožnit, aby se znovu vdala za něho. Kdyby si ji dřívější manžel vzal zpátky, bylo by to v Božích očích považováno za nečisté; první manžel by byl považován za pošetilého, kdyby si ženu, kterou propustil proto, že na ní našel „něco neslušného“, vzal znovu zpátky potom, když se stala zákonnou manželkou jiného muže.

Právě to, že se první manžel nesměl znovu oženit s manželkou, s níž se předtím rozvedl a která se provdala za jiného muže, dokonce ani v případě, že se ten muž s ní rozvedl nebo že zemřel, nepochybně přimělo manžela, který pomýšlel na rozvod, aby si ukončení manželství dobře rozmyslel. (Jer 3:1) Nikde však nebylo uvedeno, že by se nesměl znovu oženit s manželkou, s níž se předtím rozvedl, jestliže se ona po zákonném přerušení jejich manželského svazku znovu neprovdala.

Pohanské manželky poslány pryč. Než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, bylo jim řečeno, aby neuzavírali manželské svazky s pohanskými obyvateli té země. (5Mo 7:3, 4) Za dnů Ezry si však Židé vzali cizozemské manželky, a Ezra v modlitbě k Bohu vyznával, že se v tomto ohledu provinili. Izraelští muži, kteří si vzali cizozemské manželky, po Ezrových naléhavých výzvách uznali své provinění a poslali tyto manželky pryč „i se syny“. (Ezr 9:10–10:44)

Avšak křesťané, kteří pocházeli z nejrůznějších národů (Mt 28:19), se neměli rozvádět s manželskými druhy, kteří nebyli Jehovovými ctiteli, a jak je vidět z Pavlovy inspirované rady, ani neměli toužit po tom, aby se od těchto manželských partnerů odloučili. (1Ko 7:10–28) Křesťané však dostali radu, aby pokud chtějí vstoupit do nového manželství, vstoupili do něj „pouze v Pánu“. (1Ko 7:39)

Josef pomýšlel na rozvod. V době, kdy byla Marie zaslíbena k manželství Josefovi, ale ještě před tím, než se vzali, zjistilo se, že je těhotná ze svatého ducha. Zpráva dále uvádí: „Protože však její manžel Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv, zamýšlel se s ní tajně rozvést.“ (Mt 1:18, 19) Zasnoubení bylo u Židů v té době velmi závazné, a proto je použití výrazu ‚rozvést se‘ v tomto textu vhodné.

Jestliže zasnoubená dívka měla dobrovolně s jiným mužem pohlavní styk, byla ukamenována stejně jako cizoložnice. (5Mo 22:22–29) V případě, že měl být někdo ukamenován, bylo nutné, aby jeho vina byla potvrzena dvěma svědky. (5Mo 17:6, 7) Josef samozřejmě neměl proti Marii žádné svědky. Marie však byla těhotná a Josef celé záležitosti plně porozuměl až tehdy, když mu to Jehovův anděl vysvětlil. (Mt 1:20, 21) Zda měl Josefův zamýšlený ‚tajný rozvod‘ zahrnovat i to, že Marie dostane potvrzení o rozvodu, není uvedeno; Josef však pravděpodobně chtěl jednat podle zásad vyjádřených v 5. Mojžíšově 24:1–4, tzn. že se možná chtěl s Marií rozvést pouze před dvěma svědky, aby ta záležitost byla vyřešena podle zákona a aby tím nebyla Marii zbytečně způsobena hanba. Matouš sice dopodrobna nepopisuje, co všechno Josef zamýšlel udělat, ale ukazuje, že Josef chtěl s Marií jednat milosrdně. Josef kvůli tomu není považován za nespravedlivého člověka, ale naopak je o něm napsáno: „Protože . . . byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv, zamýšlel se s ní tajně rozvést.“ (Mt 1:19)

Okolnosti, které v Izraeli znemožňovaly rozvod. Podle zákona, který Bůh dal Izraelitům, za některých okolností rozvod nebyl možný. Mohlo se stát, že nějaký muž si vzal manželku, měl s ní poměr, a pak ji začal nenávidět. Možná lživě tvrdil, že když se s ní oženil, nebyla panna, a tak ji neoprávněně obvinil z nechvalně známých skutků a přivodil jí špatnou pověst. Pokud rodiče dívky předložili doklad, že jejich dcera v době svého sňatku byla panna, starší muži města museli lživého žalobce ukáznit. Uložili mu zaplatit jako pokutu sto stříbrných šekelů (220 dolarů) a peníze dali dívčinu otci; dívka zůstala nadále manželkou toho muže a bylo vydáno rozhodnutí: „Nebude mu dovoleno, aby se s ní rozvedl po všechny své dny.“ (5Mo 22:13–19) Podobně jestliže se zjistilo, že se nějaký muž zmocnil panny, která nebyla zasnoubena, a měl s ní pohlavní styk, bylo stanoveno: „Muž, který s ní ležel, tedy dá dívčinu otci padesát stříbrných šekelů [110 dolarů], a stane se jeho manželkou, protože ji pokořil. Nebude mu  dovoleno, aby se s ní rozvedl po všechny své dny.“ (5Mo 22:28, 29)

Co je pro křesťany jediným biblickým důvodem k rozvodu?

Ježíš Kristus ve svém Kázání na hoře řekl: „Kromě toho bylo řečeno: ‚Kdokoli se rozvádí se svou manželkou, ať jí dá potvrzení o rozvodu.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, kromě z důvodu smilstva, činí ji předmětem cizoložství, a každý, kdo se žení s rozvedenou ženou, cizoloží.“ (Mt 5:31, 32) Nejdříve Ježíš mluvil s farizey o ústupku, který Mojžíš učinil proto, aby se mohli rozvádět se svými manželkami, a že to „od počátku“ tak nebylo, a potom řekl: „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, cizoloží.“ (Mt 19:8, 9) Dnes se obvykle rozlišují „smilníci“ a „cizoložníci“. Podle novodobého pojetí jsou za smilníky považováni lidé, kteří nejsou v manželství a kteří mají dobrovolně pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Za cizoložníky jsou považováni lidé, kteří žijí v manželství a kteří mají dobrovolně pohlavní styk s osobou opačného pohlaví, jež není jejich zákonným manželským partnerem. Jak je uvedeno pod heslem SMILSTVO, řecké slovo por·neiʹa, které se překládá jako „smilstvo“, zahrnuje všechny druhy pohlavního styku prováděné mimo manželství, jež bylo uzavřeno na biblickém základě. Ježíšova slova v Matoušovi 5:32 a 19:9 tedy znamenají, že jediným důvodem k rozvodu, který doopravdy ruší manželský svazek, je por·neiʹa manželského partnera. Pokud si to Kristův následovník přeje, může využít toto opatření k rozvodu; po takovém rozvodu je opět volný, aby mohl vstoupit do manželství s vhodným křesťanem. (1Ko 7:39)

Nemravné sexuální styky s osobou téhož pohlaví (homosexualita), jichž se dopouští člověk, který je v manželství, jsou nečisté a odpuzující. Nekajícní lidé tohoto druhu nezdědí Boží Království. V Bibli je samozřejmě odsouzena také sodomie. (3Mo 18:22, 23; Ří 1:24–27; 1Ko 6:9, 10) Tyto velmi nečisté skutky spadají pod širší označení por·neiʹa. Významné je také to, že v době platnosti mojžíšského Zákona byl za homosexualitu a sodomii trest smrti; nevinný manželský partner byl pak volný pro nové manželství. (3Mo 20:13, 15, 16)

Ježíš Kristus ukázal, že „každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil“. (Mt 5:28) Ježíš však neřekl, že to, co člověk má v srdci, ale co neuskutečnil, je důvodem k rozvodu. Z Kristových slov vyplývá, že by si křesťané měli uchovávat čisté srdce a že by se neměli zabývat nevhodnými myšlenkami a tužbami. (Fil 4:8; Jk 1:14, 15)

Židovský rabínský zákon kladl důraz na to, že ten, kdo je v manželství, musí plnit manželskou povinnost, a dovoloval manželovi, aby se rozvedl se svou manželkou, pokud nebyla schopna zplodit děti. Písmo však nedává křesťanovi právo, aby se rozvedl se svým manželským partnerem z tohoto důvodu. Dlouholetá neplodnost nebyla důvodem k tomu, aby se Abraham rozvedl se Sárou, Izák s Rebekou, Jákob s Ráchel nebo kněz Zecharjáš s Alžbětou. (1Mo 11:30; 17:17; 25:19–26; 29:31; 30:1, 2, 22–25; Lk 1:5–7, 18, 24, 57)

Nikde v Bibli není uvedeno, že by křesťanovi byl povolen rozvod s manželským partnerem proto, že jeho partner není tělesně schopen pohlavního styku, že je duševně nemocen nebo že se nakazil nějakou nevyléčitelnou nebo odpuzující chorobou. Láska, kterou křesťané mají projevovat, bude podněcovat nikoli k rozvodu, ale k milosrdnému zacházení s nemocným partnerem. (Ef 5:28–31) Bible rovněž nedává křesťanovi právo rozvést se s manželským partnerem proto, že má jiné náboženství, ale naopak ukazuje, že pokud křesťan zůstane se svým nevěřícím partnerem, možná ho získá pro pravou víru. (1Ko 7:12–16; 1Pe 3:1–7)

Ve svém Kázání na hoře Ježíš řekl, že „každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, kromě z důvodu smilstva, činí ji předmětem cizoložství, a každý, kdo se žení s rozvedenou ženou, cizoloží“. (Mt 5:32) Těmito slovy Kristus ukázal, že pokud se manžel rozvádí z jiných důvodů než kvůli tomu, že se manželka dopustila „smilstva“ (por·neiʹa), vystavuje ji cizoložství. Takovým rozvodem totiž manželka, která se nedopustila cizoložství, není od svého manžela řádně oddělena, a není tedy volná, aby se vdala za jiného muže a měla pohlavní styk s jiným manželem. Když Kristus řekl, že „každý, kdo se žení s rozvedenou ženou, cizoloží“, mínil tím ženu rozvedenou z jiných důvodů než „z důvodu smilstva“ (por·neiʹa). Taková žena by sice byla rozvedena z právního hlediska, ale ne biblicky.

 Marek, stejně jako Matouš (Mt 19:3–9), zaznamenal Ježíšovu rozmluvu s farizey, kde se jednalo o rozvod, a citoval Kristova slova: „Kdokoli se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství, a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, cizoloží.“ (Mr 10:11, 12) Podobný výrok v Lukášovi 16:18 zní: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s ženou rozvedenou s manželem, cizoloží.“ Tento výrok sám o sobě se může jevit tak, že Kristovi následovníci se vůbec nesmějí rozvést nebo přinejmenším že rozvedený křesťan má právo na nový sňatek teprve po smrti manželského partnera, s nímž se rozvedl. Ježíšova slova zaznamenaná v Markovi a v Lukášovi je však nutno chápat ve světle podrobnějšího vyjádření uvedeného v Matoušovi. Matouš ještě dodává slova „vyjma z důvodu smilstva“ (Mt 19:9; viz také Mt 5:32), z nichž je vidět, že Ježíšův výrok o rozvodu zapsaný v Markovi a Lukášovi platí tehdy, pokud se křesťan rozvádí z nějakého jiného důvodu, než na základě „smilstva“ (por·neiʹa), kterého se dopustil nevěrný manželský partner.

Nikdo však podle Bible není povinen rozvést se s cizoložným manželským partnerem, který činí pokání. V takovém případě může křesťanský manžel nebo křesťanská manželka projevit podobné milosrdenství jako Ozeáš, když zjevně přijal zpátky svou cizoložnou manželku Gomer, a jako Jehova, jenž projevil milosrdenství kajícnému izraelskému lidu, který se provinil duchovním cizoložstvím. (Oz 3)

Boží původní měřítko znovu zavedeno. Je jasné, že slova Ježíše Krista poukazovala na návrat k vysokému mravnímu měřítku pro manželství, jež bylo původně stanoveno Jehovou Bohem, a ukazovala, že ti, kdo se stanou Ježíšovými učedníky, budou muset toto vysoké měřítko dodržovat. Dosud sice platily určité ústupky vytvořené na základě mojžíšského Zákona, ale praví učedníci Ježíše Krista měli plnit vůli jeho Otce a ‚činit‘ Ježíšova slova neboli jednat podle nich (Mt 7:21–29), a již neměli tyto ústupky využívat a neměli se svými manželskými partnery jednat s ‚tvrdostí srdce‘. (Mt 19:8) Jako praví Ježíšovi učedníci neměli porušovat původní božské zásady pro manželství a neměli se rozvádět s manželským partnerem z jiného důvodu než z toho, o němž se výslovně zmínil Ježíš, totiž z důvodu „smilstva“ (por·neiʹa).

Svobodný člověk, který se dopustí smilstva s prostitutkou, se s ní stává ‚jedním tělem‘. Podobně se cizoložník stává ‚jedním tělem‘ ne se svou zákonitou manželkou, ale s nemravnou osobou, s níž má pohlavní styk. Cizoložník tedy hřeší nejen proti svému vlastnímu tělu, ale také proti své zákonité manželce, která s ním do té doby byla ‚jedním tělem‘. (1Ko 6:16–18) Proto je podle božských zásad cizoložství jediným právoplatným důvodem ke zrušení manželského svazku, a kde takový důvod existuje, pak je úředním rozvodem zákonné manželství s konečnou platností zrušeno a nevinný partner je volný, aby mohl znovu vstoupit do počestného manželství. (Heb 13:4)

Obrazný rozvod. Manželství je v Bibli používáno i v symbolickém významu. (Iz 54:1, 5, 6; 62:1–6) A jsou tam také zmínky o symbolickém rozvodu neboli o propuštění manželky. (Jer 3:8)

V roce 607 př. n. l. bylo judské království svrženo, Jeruzalém byl zničen a obyvatelé Judy byli odvedeni do vyhnanství do Babylóna. Židům, kteří pak měli žít ve vyhnanství, Jehova mnoho let předtím prorocky řekl: „Kdepak je potvrzení o rozvodu vaší matky, kterou jsem poslal pryč?“ (Iz 50:1) Jejich „matka“ neboli organizovaný národ byla právem zapuzena, ne proto, že by Jehova porušil svou smlouvu a zahájil rozvodové řízení, ale proto, že tento národ dělal přestupky proti smlouvě Zákona. Ostatek Izraelitů však činil pokání a modlil se, aby Jehova obnovil manželský svazek s nimi a vrátil jim jejich vlast. V roce 537 př. n. l., na konci 70letého období zpustošení, Jehova kvůli svému jménu přivedl členy svého lidu zpátky do jejich vlasti, jak jim to slíbil. (Ža 137:1–9; viz heslo MANŽELSTVÍ.)