[z akkadštiny, znamená „Šulman [asyrský bůh] je nadřazený“].

Toto jméno bylo společné pěti různým asyrským monarchům, ale zdá se, že do přímého styku s Izraelem přišli jen dva z nich: Salmanasar III. a Salmanasar V. Biblická zpráva se ve skutečnosti zmiňuje jen o Salmanasarovi V.

 1. Salmanasar III. nastoupil na asyrský trůn po svém otci Aššurnasirpalovi II. V jednom nápise sám o sobě říká, že on je „král světa, král bez rivala, ‚Velký Drak‘, (jediná) moc ve (čtyřech) okrajích (země)“. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 276) Tvrdí se, že vládl asi 35 let. Zdá se, že během tohoto období se 31 let věnoval válečným tažením a rozšiřování asyrských držav. Salmanasar III. podnikal opakovaně výpady na Z proti aramejským královstvím v Sýrii.

Jeho nápis, ve kterém je údajně zmínka o Achabovi. Nápis krále Salmanasara III. na monolitu popisuje bitvu u Karkaru (nedaleko Chamatu v údolí Orontes), která byla vybojována v šestém roce Salmanasarovy vlády. Asyřané tam bojovali proti koalici dvanácti nepřátelských králů, především Syřanů. Mezi jejich jmény se vyskytuje také jméno A-ha-ab-bu ^matSir-ʼi-la-a-a. Toto jméno se v novodobých odborných publikacích obvykle překládá jako ‚Achab, Izraelita‘. (Viz Ancient Near Eastern Texts, s. 279; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 148.) Achabova účast na této bitvě se považuje za všeobecně uznávanou skutečnost. Bible se však o žádné takové události nezmiňuje, a ačkoli zde je zjevná podobnost jmen, jsou vážné důvody pro pochybnosti o tom, že A-ha-ab-bu ^matSir-ʼi-la-a-a a Izraelita Achab jsou tatáž osoba. Encyclopædia Biblica (Londýn, 1899, sv. I, sl. 91) uvádí: „Jméno Ahabbu Sirʼlai, které podle nynějšího názoru většiny znalců může znamenat jedině krále Achaba z Izraele (nebo z Jezreelu, podle Hommelova názoru).“ (Kurzíva od nás.) Z toho je patrné, že ztotožňování těchto jmen nebylo vždy tak všeobecně přijímáno jako dnes, a je z toho také vidět, že překlad výrazu ^matSir-ʼi-la-a-a slovem „Izraelita“ byl rovněž zpochybňován. Je třeba uvést, že nikde jinde v asyrských nápisech se výraz ^matSir-ʼi-la-a-a nepoužívá v souvislosti se severním královstvím Izraele. V jiných tehdejších asyrských nápisech se tato země označuje buď jménem jejího hlavního města Samaří (nápisy uvádějí jméno Sa-me-ri-na), nebo jako Bit Hu-um-ri-ia (země Omriho); toto označení se používalo ještě sto let po Omriho smrti. (Ancient Near Eastern Texts, s. 284, 285; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 150.)

Salmanasarovy nápisy ukazují, že v 18. roce své vlády neboli 12 let po bitvě u Karkaru Salmanasar bojoval proti Chazaelovi z Damašku, a král v nich také uvádí: „Tehdy jsem přijal tribut od obyvatel Tyru, Sidonu a od Jehua, syna Omriho.“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 280; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 150.) Kdyby byl A-ha-ab-bu ztotožňován s králem Achabem, vznikl by rozpor v biblické chronologii; z ní je patrné, že mezi smrtí Achaba a vládou Jehua uplynulo asi 14 let, během nichž vládli Achazjáš a Jehoram. (1Kr 22:51; 2Kr 3:1) Většina komentátorů sice předpokládá, že k Achabovu údajnému vstupu do syrské aliance došlo ke konci jeho vlády, ale tento názor přesto neodpovídá struktuře biblické chronologie. Učenci Kamphausen a Kittel tento problém rozpoznali a vyjádřili myšlenku, že v asyrských záznamech bylo Achabovo jméno zaměněno za jméno Jehoramovo. (Hastingsovo dílo Dictionary of the Bible, 1904, sv. I, s. 53) V Bibli však není žádná zpráva, která by se zmiňovala o tom, že by se Jehoram účastnil bitvy u Karkaru.

Obtížně se také dá vysvětlit, proč by Achab vstupoval do takové koalice se zarytými nepřáteli Izraele. The Encyclopedia Americana (1956, sv. I, s. 269) o tom říká: „Shledáváme, že [Achab] uzavřel podivné spojenectví se svým dávným nepřítelem Benhadadem proti asyrskému Salmanasarovi (viz tam), ačkoli by se spíše dalo očekávat, že by raději viděl Benhadada poraženého, a Asýrie nepředstavovala žádné bezprostřední ohrožení.“ Achab právě vybojoval dvě války se Syřany, a ačkoli bylo jedno krátké období, v němž nedocházelo mezi Izraelem a Sýrií k žádným útokům, ve třetím roce tohoto období vytáhl Achab proti Sýrii naposledy, neboť při tom přišel o život. (1Kr 22:1–4, 34–37) Pokusy o vysvětlení, proč by se Achab se Syřany spojil, buď jako dobrovolný spojenec, nebo pod nátlakem, nejsou přesvědčivé.

Ve světle biblických zpráv o válečné výzbroji Izraelitů nepůsobí pravdivým dojmem ani to, že se v Salmanasarově nápisu přisuzuje králi jménem A-ha-ab-bu velká vojenská síla. Uvádí se v něm, že A-ha-ab-bu přišel se ‚2 000 dvoukolými vozy‘, což bylo více, než kolik jich měl kterýkoli jiný z ostatních králů této aliance. Zastánci názoru, že A-ha-ab-bu je totožný s Achabem,  si tuto obtíž uvědomují, a tak ve snaze dojít k potřebnému číslu v počtu dvoukolých vozů uvádějí jako možnost to, že vzniklo podivné spojenectví mezi vojskem Achabovým a vojsky judskými, tyrskými, edomskými, a dokonce moabskými, čímž tento problém jen komplikují. (Encyclopædia Biblica, sv. I, sl. 92; The Encyclopædia Britannica, 1910, sv. I, s. 429) Stojí za povšimnutí, že i mocný král Šalomoun měl za své vlády jen 1 400 dvoukolých vozů. (1Kr 10:26)

Vzhledem ke všem těmto okolnostem se zdá docela dobře možné, že překlad jména A-ha-ab-bu ^matSir-ʼi-la-a-a jako ‚Achab, Izraelita‘ není správný a že znalci, kteří nápis luštili, si příliš přáli vidět v tomto jménu spojitost s postavou známou z dějin. Stojí také za povšimnutí, že v témž nápisu je zmínka o „Musri“, a ačkoli se jinde toto označení používá na Egypt, překladatelé zde spojitost s Egyptem zavrhují jako nelogickou a tvrdí, že se toto jméno „pravděpodobně vztahuje na nějakou zemi v jižní části Malé Asie“. (Ancient Near Eastern Texts, s. 279, ppč 9; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 148.) Zdá se, že důvody pro názor, že je nelogické spojovat ^matSir-ʼi-la-a-a s Izraelem, jsou stejně závažné. Je možné, že se to časem potvrdí.

Hlavními vůdci syrské koalice, s nimiž se Salmanasar III. utkal u Karkaru, patrně byli králové Adad-idri z Damašku a Irchuleni z Chamatu. Salmanasar tvrdil, že v této bitvě dosáhl velkého vítězství, ale výsledky zjevně nebyly natolik rozhodující, aby umožnily Asyřanům postupovat dále na Z. Proto jsou v následujících letech uváděny další bitvy s Adad-idrim z Damašku.

Nápisy, v nichž jsou zmínky o Chazaelovi a Jehuovi. Proroctví, které dal Jehova prostřednictvím Eliši, se splnilo tím, že Chazael, komorník damašského krále Ben-hadada, zabil svého pána a sám se stal králem, pravděpodobně ke konci vlády krále Jehorama (asi 917–905 př. n. l.). (2Kr 8:7–15) Potvrzuje to jeden nápis Salmanasara III., v němž je uvedeno: „Hadadezer [Adad-idri, patrně Ben-hadad II. z Damašku] (sám) zmizel. Chazael, obyčejný člověk (dosl.: syn nikoho), se zmocnil trůnu.“ O střetech s Chazaelem jsou zmínky v souvislosti s 18. a 21. rokem Salmanasarovy vlády; Asyřané tehdy dosáhli vítězství, ale nikdy nebyli schopni se zmocnit Damašku. (Ancient Near Eastern Texts, s. 280)

Jméno izraelského krále Jehua (asi 904 až 877 př. n. l.) je uvedeno i na Salmanasarově Černém obelisku (nyní v Britském muzeu), a to ve spojitosti s reliéfem znázorňujícím muže, který zřejmě jakožto Jehuův posel klečí před asyrským králem a přináší mu dary. V nápise je uvedeno: „Tribut Jehua (Ia-ú-a), syna Omriho (Hu-um-ri) [to znamená Omriho nástupce]; přijal jsem od něj stříbro, zlato, zlatou saplu-misku, zlatou vázu se špičatým dnem, zlaté odlivky, zlatá vědra, cín, hůl pro krále.“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 281; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 151.) Biblická zpráva o Jehuovi se o tomto tributu nezmiňuje; vzhledem k okolnostem popsaným ve 2. Královské 10:31–33 je sice docela možné, že izraelský král něco takového udělal, ale nikdy bychom si neměli  myslet, že by samolibí asyrští vládcové nebyli schopni líčit skutečnosti velmi zkresleně, a to jak ve svých nápisech, tak i na svých rytých reliéfech.

2. Salmanasar V. byl nástupcem Tiglat-pilesera III. Ze světských zpráv se o jeho vládě mnoho nedozvídáme. Je zřejmé, že je asi po dobu pěti let uváděn jako král nad Babylónem, a to pod jménem Ululaia. (Ancient Near Eastern Texts, s. 272, ppč 4) Josephus také cituje Menandera z Tyru, který líčí, jak Salmanasar V. obléhal Tyros. (Židovské starožitnosti, IX, 283–288 [xiv, 2]) Kromě této zprávy je hlavním zdrojem informací o tomto králi Bible.

Nadvláda nad Izraelem. Za vlády izraelského krále Hošey (asi 758–740 př. n. l.) vstoupil Salmanasar V. do Palestiny; Hošeovi byl uložen roční tribut a stal se Salmanasarovým vazalem. (2Kr 17:1–3) Později však Hošea přestal tribut platit a spikl se s egyptským králem Soem. (Viz heslo SO.) Salmanasar za to vzal Hošeu do vazby; potom obklíčil Samaří a po třech letech obléhání bylo toto silně opevněné město nakonec dobyto a Izraelité byli odvedeni do vyhnanství. (2Kr 17:4–6; 18:9–12; srovnej Oz 7:11; Ez 23:4–10.)

Jméno asyrského krále, který nakonec Samaří dobyl, není v biblické zprávě výslovně uvedeno. (Viz heslo SARGON.)

Pádem Samaří v roce 740 př. n. l. skončila vláda desetikmenného království Izraele, která trvala 257 let.

[Vyobrazení na straně 595]

Salmanasarův obelisk, na němž je znázorněno, jak Jehu (nebo spíše jeho posel) platí tribut asyrskému králi