[pravděpodobně z heb. kořene, jenž znamená „pokoj“].

1. Srovnání Matouše 27:56 s Markem 15:40 může ukazovat, že Salome byla matkou Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli apoštoly Ježíše Krista. První z obou textů uvádí jména dvou Marií: Marie Magdalény a Marie, matky Jakuba (Menšího) a Josesa. Spolu s nimi se tento verš zmiňuje také o matce Zebedeových synů, která byla svědkem Ježíšova přibití na kůl. Druhý text však o ženě, která byla s oběma Mariemi, mluví jako o Salome.

Na podobném základě lze usoudit, že Salome byla také tělesnou sestrou Ježíšovy matky Marie. To může vyplývat z verše v Janovi 19:25, který uvádí jména týchž dvou Marií, Marie Magdalény a ‚Klopovy manželky‘ (obvykle je považována za matku Jakuba Menšího a Josesa), ale také říká: „U Ježíšova mučednického kůlu stála však jeho matka a sestra jeho matky.“ Pokud tento text (kromě zmínky o Ježíšově matce) hovoří o stejných třech osobách, jako o nich hovoří Matouš a Marek, znamenalo by to, že Salome byla sestra Ježíšovy matky. Na druhé straně Matouš 27:55 a Marek 15:40, 41 uvádějí, že tam bylo mnoho dalších žen, které Ježíše doprovázely, a proto mohla být Salome jednou z nich.

Salome byla učednicí Ježíše Krista spolu se ženami, které jej doprovázely a sloužily mu ze svého majetku, jak o tom podali zprávu Matouš, Marek a Lukáš (8:3).

Jestliže je pravda, že Salome byla matkou Zebedeových synů, pak to byla ona, kdo se přiblížil k Ježíšovi s žádostí, aby jejím synům umožnil posadit se po jeho pravici a levici v jeho Království. Matouš říká, že žádost vznesla matka, kdežto Marek ukazuje, že žadateli byli Jakub a Jan. Je zjevné, že to byli oni, kdo toužili po takovém postavení, a přiměli svou matku, aby žádost vznesla. To podporuje také zpráva u Matouše, kde je řečeno, že když ostatní učedníci o této žádosti slyšeli, nerozhořčili se na matku, ale na oba bratry. (Mt 20:20–24; Mr 10:35–41)

 Za úsvitu, třetí den po Ježíšově smrti, byla Salome mezi ženami, které přišly k Ježíšově hrobce, aby potřely jeho tělo olejem a kořením. Avšak našly jen odvalený kámen a uvnitř hrobky anděla, který jim oznámil: „Byl vzbuzen, není zde. Vizte! Místo, kam ho položili.“ (Mr 16:1–8)

2. Dcera Heroda Filipa a jediné dítě své matky Herodias. Herodes Antipas se s matkou Salome záhy oženil a tím uzavřel cizoložný svazek, protože ji vzal svému nevlastnímu bratrovi Filipovi. Krátce před Pasachem roku 32 n. l. Antipas v Tiberiadě uspořádal večeři k oslavě svých narozenin. Pozval princeznu Salome, nyní svou nevlastní dceru, aby tančila před skupinou, která se skládala z ‚mužů vysokého postavení, vojenských velitelů a těch nejpřednějších z Galileje‘. Herodovi se její vystoupení tak líbilo, že jí slíbil všechno, oč by požádala — až do poloviny svého království. Salome na radu své ničemné matky požádala o hlavu Jana Křtitele. Herodes se sice zarmoutil, ale „vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří s ním spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána; a poslal a dal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce.“ (Mt 14:1–11; Mr 6:17–28)

Ačkoli její jméno není v Písmu uvedeno, dochovalo se ve spisech Josepha. Ten také vypráví o jejím bezdětném manželství s oblastním vládcem Filipem, dalším nevlastním bratrem Heroda Antipa. Josephova zpráva říká, že po Filipově smrti se Salome provdala za svého bratrance Aristobula a porodila mu tři syny.