[jméno Boží].

Významný prorok (Sk 3:24; 13:20), který je tradičně považován za pisatele biblických knih Soudci, Rut a části První Samuelovy. (Srovnej 1Sa 10:25; 1Pa 29:29.) Jeho otec Elkana byl Levita z nekněžského Kehatova rodu. (1Pa 6:27, 28, 33–38) Samuel měl tři vlastní bratry a dvě vlastní sestry. (1Sa 2:21)

Ještě před jeho početím ho jeho matka Hana zaslíbila ke službě Jehovovi jako Nazirejce (1Sa 1:11), a tak byl Samuel, potom, co byl odstaven (snad když mu byly nejméně tři roky; srovnej 2Pa 31:16), vzat do svatostánku v Šilu a byl tam ponechán v péči velekněze Eliho. (1Sa 1:24–28) Malý Samuel, opásaný lněným efodem, tedy ‚sloužil Jehovovi‘. Jeho matka jej každý rok navštěvovala a nosila mu nový plášť bez rukávů. (1Sa 2:18, 19) Jak Samuel rostl, byl „stále milejší jak ze stanoviska Jehovova, tak z lidského“. (1Sa 2:26)

V raném věku se stává prorokem. Samuel v noci spal v „Jehovově chrámu, kde byla Boží truhla“, a zdá se, že jeho prvním ranním úkolem bylo otevírat „dveře Jehovova domu“. (1Sa 3:3, 15) Slova „kde byla Boží truhla“ se zřejmě vztahují na areál svatostánku, a nemají se chápat tak, že by Samuel spal v Nejsvětější. Jako nekněžský Levita z rodu Kehatovců nebyl oprávněn vidět Truhlu ani žádné jiné posvátné zařízení uvnitř svatyně. (4Mo 4:17–20) Jedinou částí Jehovova domu, do níž měl Samuel přístup, bylo nádvoří svatostánku. Proto dveře, které otvíral, musely vést na nádvoří, kde také muselo být místo, kde spal. Během doby, kdy byl svatostánek trvale umístěn v Šilu, byly pravděpodobně postaveny různé stavby a jedna z nich mohla sloužit jako místo, kde Samuel spal.

Když se jedné noci Samuel uložil ke spánku, slyšel hlas, který jej volal jménem. Samuel se domníval, že jej volá velekněz Eli, a běžel tedy  k němu. Když se to opakovalo třikrát, Eli rozpoznal, že Samuela volá Jehova, a dal tedy Samuelovi patřičné poučení. Jehova pak Samuelovi oznámil soud nad Eliho domem. Samuel se bál, a proto nechtěl Elimu oznámit nic z toho, co obsahovalo Jehovovo slovo, dokud o to Eli sám nepožádal. Tak začala Samuelova práce proroka, a celý Izrael si nakonec uvědomil, že Samuel je opravdu Jehovovým prorokem. (1Sa 3:2–21)

Vede Izrael v pravém uctívání. Asi o dvacet let později Izraelité na Samuelovo vybízení zavrhli modlářské uctívání a začali sloužit jedině Jehovovi. Samuel následně shromáždil Izraelity v Micpě. Filištíni využili této situace a vpadli do země. Synové Izraele dostali strach a žádali Samuela, aby volal k Jehovovi o pomoc. Samuel to udělal a také obětoval sající jehně. (1Sa 7:2–9) Jako nekněžský Levita z Kehatova rodu nebyl Samuel samozřejmě oprávněn k tomu, aby sloužil u oltáře ve svatyni (4Mo 18:2, 3, 6, 7), a neexistuje žádný záznam o tom, že by to někdy udělal. Jako Jehovův představitel a prorok však mohl obětovat v souladu s božskými pokyny na jiných místech, jako to udělali Gideon (Sd 6:25–28) a Elijáš. (1Kr 18:36–38) Jehova na Samuelovu modlitbu odpověděl a uvrhl Filištíny do zmatku a tak Izraelitům umožnil, aby získali rozhodující vítězství. Na připomínku tohoto vítězství Samuel vztyčil mezi Micpou a Ješanou kámen a nazval ho Ebenezer (to znamená „kámen pomoci“). (1Sa 7:10–12) Nepochybně z kořisti, která byla získána z této a dalších válek, dal Samuel některé věci stranou jako svaté, aby podporoval svatostánek. (1Pa 26:27, 28)

V Samuelových dnech se Filištíni dočkali několika dalších zvratů (1Sa 7:13, 14) a toto období se vyznačovalo vynikajícími oslavami svátku Pasach. (2Pa 35:18) Zdá se, že Samuel také vypracoval určité uspořádání pro strážce bran, které sloužilo jako základ pro organizaci, kterou zavedl David. (1Pa 9:22) Samuel každý rok vycházel ze svého domu v Ramě v hornatém kraji Efrajima, aby obešel Betel, Gilgal a Micpu, a na všech těch místech soudil Izrael. (1Sa 7:15–17) Svého postavení nikdy nezneužil. Žil bezúhonným životem. (1Sa 12:2–5) Ale jeho synové Joel a Abijáš převraceli právo. (1Sa 8:2, 3)

Pomazává Saula za krále. Nevěrnost Samuelových synů spojená s hrozbou války proti Ammonitům přiměla starší muže Izraele k tomu, že Samuela požádali, aby nad nimi ustanovil krále. (1Sa 8:4, 5; 12:12) Samuel se v souvislosti s tím modlil k Jehovovi, a ten na jeho modlitbu odpověděl, i když se v žádosti lidu zračil nedostatek víry v Jehovovo kralování. Prorok měl na jejich žádost přistoupit a oznámit jim, co budou zahrnovat oprávněné nároky krále. I když Samuel lid informoval o tom, že monarchie s sebou přinese ztrátu určitých svobod, lid stále trval na tom, že chce mít krále. Když Samuel izraelské muže propustil, řídil Jehova události tak, že Samuel pomazal za krále Benjamínovce Saula. (1Sa 8:6–10:1) Potom Samuel zařídil, aby se Izraelité shromáždili u Micpy, a tam byl Saul pomocí losu označen jako král. (1Sa 10:17–24) Samuel opět mluvil o tom, co právem náleží ke kralování, a pořídil o tom také psaný záznam. (1Sa 10:25)

Po Saulově vítězství nad Ammonity Samuel nařídil Izraelitům, aby přišli do Gilgalu a znovu potvrdili Saulovo kralování. Při této příležitosti se Samuel ohlédl za svým životem, připomněl také minulost Izraele a ukázal, že mají-li si Izraelité udržet božské schválení, musí král i lid poslouchat Jehovu. Aby Samuel ukázal, jak vážné bylo to, že Izraelité zavrhli Jehovu jako svého Krále, modlil se o bouřku, která byla v tomto ročním období neobvyklá. Jehova na tuto prosebnou žádost odpověděl, což lid podnítilo, aby uznal svůj vážný přestupek. (1Sa 11:14–12:25)

Při dvou pozdějších příležitostech musel Samuel Saula pokárat za to, že neuposlechl božský příkaz. V prvním případě Samuel prohlásil, že Saulovo kralování nepotrvá, protože šel opovážlivě svou vlastní cestou, když přinesl oběť, místo aby v souladu s nařízením čekal. (1Sa 13:10–14) Ve druhém odsuzujícím poselství, které Samuel vyřídil Saulovi, Jehova zavrhl samotného Saula jako krále, protože Jehovu neuposlechl a zachoval naživu krále Agaga a nejlepší kusy z amalekitských stád. V odpověď na Saulovo naléhání se Samuel spolu se Saulem objevili před staršími muži Izraele a před lidem. Potom Samuel přikázal, aby před něj přivedli Agaga a pak ho „rozsekal na kusy před Jehovou v Gilgalu“. (1Sa 15:10–33)

Pomazává Davida. Když se tito dva muži oddělili, neměli už spolu žádný další kontakt. Samuel se však kvůli Saulovi oddával truchlení.  Ale Jehova Bůh jeho truchlení přerušil a pověřil ho, aby šel do Betléma a pomazal jednoho z Jišaiových synů za budoucího krále Izraele. Aby se Samuel vyhnul jakémukoli podezření ze Saulovy strany, což mohlo vést k Samuelově smrti, Jehova Samuelovi nařídil, aby s sebou vzal krávu, kterou měl obětovat. Starší muži Betléma se chvěli, snad ze strachu, že Samuel je přišel pokárat nebo potrestat za nějaké provinění. Ujistil je však, že jeho příchod znamená pokoj, a zařídil, aby s ním Jišai a jeho synové měli podíl na obětním jídle. Na Samuela zapůsobil vzhled prvorozeného Jišaiova syna Eliaba a domníval se, že tohoto syna Jehova určitě musel vyvolit pro kralování. Ale ani Eliaba, ani žádného z dalších šesti Jišaiových synů, kteří byli přítomni, Jehova nevyvolil. Proto na naléhání Samuela zavolali nejmladšího syna, Davida, který právě pásl ovce. Na Jehovovo nařízení pak Samuel Davida pomazal uprostřed jeho bratrů. (1Sa 15:34–16:13)

Později, když se král Saul několikrát pokusil připravit Davida o život, utekl David k Samuelovi do Ramy. Oba muži pak šli do Najotu, kde David zůstal, dokud po něm Saul osobně nezačal pátrat. (1Sa 19:18–20:1) Během doby, kdy byl David stále pod omezeními kvůli Saulovi, „Samuel zemřel a celý Izrael přistoupil k tomu, aby se sešel a oplakával ho a pohřbil ho u jeho domu v Ramě“. (1Sa 25:1) Samuel tedy po své celoživotní věrné službě zemřel jako schválený služebník Jehovy Boha. (Ža 99:6; Jer 15:1; Heb 11:32) Při plnění svého pověření projevoval vytrvalost (1Sa 16:6, 11), oddanost pravému uctívání (1Sa 7:3–6), poctivost ve svém jednání s druhými (1Sa 12:3), odvahu a pevnost při oznamování Jehovových rozsudků a při podporování Jehovových rozhodnutí (1Sa 10:24; 13:13; 15:32, 33).

Pokud jde o zprávu o Saulově žádosti, kterou vznesl ke spiritistickému médiu v En-doru, aby mu vyvolalo Samuela, viz heslo SAUL č. 1.