Dvě knihy Hebrejských písem, které v původním hebrejském kánonu zjevně nebyly rozděleny. Vyplývá to z poznámky v masoře. Tato poznámka ukazuje, že slova v První Samuelově 28. kapitole (která je jednou ze závěrečných kapitol první knihy Samuelovy) byla uprostřed knihy.

Pisatelé a doba v knize zahrnutá. Podle starověké židovské tradice byl Samuel pisatelem první části knihy, zatímco Natan a Gad napsali zbývající část. To, že tito tři proroci skutečně zapisovali události, potvrzuje 1. Paralipomenon 29:29. V knize samotné je uvedeno: „Samuel promluvil k lidu o tom, co právem náleží ke kralování, a zapsal to do knihy a uložil ji před Jehovou.“ (1Sa 10:25) Avšak na základě 1. Samuelovy 27:6, kde je odkaz na ‚judské krále‘, mnoho učenců umísťuje konečné sestavení Samuelových knih až do doby někdy po vzniku desetikmenného izraelského království. Jestliže výraz ‚judští králové‘ označuje pouze judské krále dvoukmenného království, ukazovalo by to, že spisy Samuela, Natana a Gada musel uvést do konečné podoby někdo jiný. Na druhé straně, jestliže vyjádření ‚judští králové‘ prostě označuje krále z kmene Juda, mohl tato slova zaznamenat Natan, protože žil v době panování dvou judských králů, Davida a Šalomouna. (1Kr 1:32–34; 2Pa 9:29)

Hana a nejmenovaný „Boží muž“ používali výrazy „král“ a „pomazaný“ mnoho let před tím, než nad Izraelem král doopravdy vládl. To však není podporou pro argument, že některé z těchto pasáží pocházejí z pozdější doby, než kniha uvádí. (1Sa 2:10, 35) Představa budoucího krále nebyla Hebrejcům v žádném případě cizí. Sáře, která byla předkem Izraelitů, Bůh slíbil, že z ní vyjdou „králové národů“. (1Mo 17:16) Na dobu, kdy Izraelité budou mít krále, poukazovalo také proroctví, které pronesl Jákob na smrtelné posteli (1Mo 49:10), Balámova prorocká slova (4Mo 24:17) a mojžíšský Zákon (5Mo 17:14–18).

Dějepisné vyprávění obsažené ve dvou Samuelových knihách začíná v době velekněze Eliho a končí událostmi, které se odehrály za Davidovy vlády. Zahrnuje tedy období přibližně 140 let (asi 1180–asi 1040 př. n. l.). Jelikož se záznam nezmiňuje o Davidově smrti, byla zpráva dokončena (možná s výjimkou textových dodatků) pravděpodobně kolem roku 1040 př. n. l.

Věrohodnost. Věrohodnost zprávy zaznamenané v Samuelových knihách je dobře doložena. Sám Kristus Ježíš, když vyvracel námitku vznesenou farizey, citoval událost zaznamenanou v 1. Samuelově 21:3–6, která pojednává o tom, jak David dostal od kněze Achimeleka chléb vystavení. (Mt 12:1–4) Když apoštol Pavel  v synagóze v pisidské Antiochii stručně připomínal události z dějin Izraele, citoval z 1. Samuelovy 13:14. (Sk 13:20–22) Ve svém dopise Římanům apoštol použil slova z Davidova žalmu. Tato pasáž je obsažena jak ve 2. Samuelově 22:50, tak v Žalmu 18:49. Pavel tato slova uvedl, aby dokázal, že Kristovou službou Židům byly potvrzeny Boží sliby a byl položen základ pro to, aby Nežidé „oslavovali Boha pro jeho milosrdenství“. (Ří 15:8, 9) Slova, která řekl Jehova Davidovi ve 2. Samuelově 7:14, jsou citována v Hebrejcům 1:5 a jsou uplatněna na Krista Ježíše. Ukazují tedy, že David sloužil jako prorocký předobraz Mesiáše.

Záznam vyniká také svou otevřeností. Ukazuje špatnost kněžského domu Eliho (1Sa 2:12–17,  22–25), zkaženost Samuelových synů (1Sa 8:1–3) a hříchy krále Davida spolu s těžkostmi, které měl ve své rodině (2Sa 11:2–15; 13:1–22; 15:13, 14; 24:10).

Dalším důkazem věrohodnosti zprávy jsou splněná proroctví. Ta se týkají žádosti Izraelitů, aby měli krále (5Mo 17:14; 1Sa 8:5), zavržení Eliho domu Jehovou (1Sa 2:31; 3:12–14; 1Kr 2:27) a toho, že kralování bude pokračovat v Davidově rodové linii (2Sa 7:16; Jer 33:17; Ez 21:25–27; Mt 1:1; Lk 1:32, 33).

Záznam je zcela v souladu s ostatními částmi Písma. To je patrné zvláště při zkoumání žalmů, z nichž mnohé jsou objasněny tím, co je obsaženo v Samuelových knihách. Podkladem pro Žalm 59 byla událost, kdy král Saul poslal zvědy, aby střežili Davidův dům a aby Davida zabili. (1Sa 19:11) O Davidově zážitku v Gatu, kde zastřel svůj zdravý rozum, aby unikl smrti, se zmiňují Žalmy 34 a 56. (1Sa 21:10–15; jméno Abimelek, které se objevuje v nadpisu Žalmu 34, se má zřejmě chápat jako titul krále Akiše.) V Žalmu 142 se možná zrcadlí Davidovy myšlenky, když se skrýval před Saulem v adullamské jeskyni (1Sa 22:1) nebo v jeskyni v pustině En-gedi. (1Sa 24:1, 3) Totéž se možná dá říci o Žalmu 57. Avšak srovnání Žalmu 57:6 s 1. Samuelovou 24:2–4 naznačuje, že se jednalo spíše o jeskyni v pustině En-gedi, protože právě tam Saul takříkajíc padl do jámy, kterou vyhloubil pro Davida. Žalm 52 se týká události, kdy Doeg podal Saulovi zprávu o Davidově jednání s Achimelekem. (1Sa 22:9, 10) Jednání Zifanů, kteří králi Saulovi odhalili, kde David je, poskytlo základ pro Žalm 54. (1Sa 23:19) Žalm 2 se, jak se zdá, zřejmě zmiňuje o pokusech Filištínů sesadit Davida z trůnu potom, co dobyl pevnost Sion. (2Sa 5:17–25) Potíže způsobené Edomity během války proti Hadadezerovi tvoří podklad pro Žalm 60. (2Sa 8:3, 13, 14) Žalm 51 je modlitbou Davida, který úpěnlivě prosil o odpuštění svého hříchu, jehož se dopustil s Bat-šebou. (2Sa 11:2–15; 12:1–14) Základem pro Žalm 3 je Davidův útěk před Absalomem. (2Sa 15:12–17, 30) Dějinné pozadí Žalmu 7 lze možná najít v události, kdy Šimei proklínal Davida. (2Sa 16:5–8) Žalm 30 se může týkat událostí spojených s vybudováním oltáře, který David vztyčil na Aravnově mlatu. Žalm 18 je paralelou ke 2. Samuelově 22 a týká se osvobození, které Jehova Davidovi poskytl od Saula a ostatních nepřátel.

Části, které chybějí v řecké „Septuagintě“. První Samuelova 17:12–31, 55–18:6a se v řecké Septuagintě, jak ji obsahuje Vatikánský rukopis č. 1209, neobjevuje. Mnozí učenci proto docházejí k závěru, že vynechané pasáže byly do hebrejského textu přidány později. Jako argument proti tomuto názoru C. F. Keil a F. Delitzsch uvádějí: „Tvrzení, že dotyčné části jsou vsuvky, které se vplížily do textu, nelze zakládat na pouhé autoritě překladu Septuaginty, protože svévolný způsob, s jakým překladatelé této verze podle libosti vynechávali nebo doplňovali text, je každému znám.“ (Commentary on the Old Testament, 1973, sv. II, 1 Samuel, s. 177, ppč)

Jestliže by mohlo být s konečnou platností potvrzeno, že mezi vynechanými částmi a zbytkem knihy existují skutečné rozpory, pak by věrohodnost 1. Samuelovy 17:12–31, 55–18:6a byla rozumně zpochybněna. Srovnání 1. Samuelovy 16:18–23 a 1. Samuelovy 17:55–58 prozrazuje, co se jeví jako rozpor, protože ve druhé pasáži je o Saulovi řečeno, že se ptal na totožnost svého vlastního dvorního hudebníka a zbrojnoše, Davida. Stojí však za povšimnutí, že když byl David dříve popsán jako „statečný, silný muž a válečník“, mohlo se to zakládat na jeho odvážném jednání, když holýma rukama zabil lva a medvěda, aby osvobodil ovce svého otce. (1Sa 16:18; 17:34–36) Písmo také neuvádí, že David skutečně sloužil v bitvě jako Saulův zbrojnoš před tím, než zabil Goliata. Saul Jišaie požádal: „Ať mi je, prosím, David stále k službám, neboť nalezl přízeň v mých očích.“ (1Sa 16:22) Touto žádostí není vyloučeno, že Saul Davidovi později dovolil vrátit se do Betléma, a tak když vypukla válka s Filištíny, David tehdy pásl otcovo stádo.

K Saulově otázce: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“ výše zmíněný komentář poznamenává (s. 178, ppč): „I kdyby se Abner nestaral o rodokmen Saulova harfisty, sám Saul nemohl dost dobře zapomenout, že David byl synem Betlémana Jišaie. Saulova otázka však zahrnovala mnohem více. Saul chtěl zjistit ne pouhé jméno Davidova otce, ale také to, jakým člověkem vlastně je otec mládence, který měl odvahu vykonat tak úžasný hrdinný skutek; a otázka byla položena nejen proto, aby mohl domácnost  Davidova otce zprostit daní, což byla slíbená odměna za sražení Goliáše (v. 25), ale s největší pravděpodobností také proto, že by mohl takového muže připojit ke svému dvoru, protože z odvahy a statečnosti, které projevil jeho syn, vyvozoval, že otec bude mít podobné vlastnosti. Je pravda, že David jednoduše odpověděl: ‚Syn služebníka tvého Jišaie Betlémského.‘ Ale z vyjádření v kap. xviii. 1, ‚když přestal mluviti k Saulovi‘, je zcela zřejmé, že Saul s ním ještě dále rozmlouval o jeho rodinných záležitostech, protože právě z těchto slov vyplývá, že rozmluva pokračovala.“ (Pokud jde o další příklady, kde slovo „kdo“ v sobě zahrnuje více než pouhou znalost jména osoby, viz 2Mo 5:2; 1Sa 25:10.)

Je tedy dobrý důvod domnívat se, že 1. Samuelova 17:12–31, 55–18:6a je součástí původního textu.

[Rámeček na straně 606]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z PRVNÍ KNIHY SAMUELOVY

Zpráva o počátcích kralování v Izraeli; zdůrazňuje, že je důležité poslouchat Jehovu

Napsali ji Samuel, Natan a Gad; První Samuelova zahrnuje období od Samuelova narození po smrt prvního izraelského krále Saula

Jehova povolává Samuela jako proroka v Izraeli (1:1 až 7:17)

Samuel se narodil v odpověď na modlitbu své matky Hany; potom co je odstaven, daruje ho Hana pro službu ve svatyni a splní tím svůj slib

Jehova mluví k Samuelovi a prohlašuje soud nad Eliho domem, protože Eliho synové Chofni a Pinechas jednají ničemně, a Eli je přísně nenapomene

Samuel dorůstá a je uznán jako Jehovův prorok

Jehovovo slovo proti Elimu se začíná splňovat: Filištíni ukořisťují Truhlu a zabíjejí Eliho syny; když Eli slyší tuto zprávu, umírá

O několik let později Samuel vybízí Izraelity, aby zanechali modlářství a sloužili samotnému Jehovovi; Jehova jim dává vítězství nad Filištíny

Saul se stává prvním izraelským králem (8:1–15:35)

Starší Izraele přistupují k letitému Samuelovi a požadují lidského krále; Jehova Samuelovi říká, aby naslouchal jejich hlasu

Jehova Samuelovi nařizuje, aby za krále pomazal Benjamínovce Saula

Samuel představuje Saula Izraelitům shromážděným v Micpě; ne každý jej přijímá

Saul poráží Ammonity; jeho kralování je znovu potvrzeno v Gilgalu; Samuel nabádá lid, aby i nadále poslouchal Jehovu

Když hrozí útok Filištínů, Saul neuposlechne Jehovu a nečeká na příchod Samuela, ale přináší oběti sám; Samuel mu říká, že kvůli tomu jeho království nepotrvá

Saul poráží Amalekity, ale neposlušně zachová naživu krále Agaga a nejlepší kusy zvířat; Samuel říká Saulovi, že ho Jehova zavrhl jako krále a že poslušnost je důležitější než oběť

David získává vynikající postavení a to vyvolává Saulův hněv (16:1–20:42)

Samuel pomazává Davida, a Saulovi je Jehovův duch odňat; David se stává Saulovým harfistou, aby jej konejšil, když je Saul rozrušen

David zabíjí filištínského bojovníka Goliata a mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem se rozvíjí hluboké přátelství

David je dosazen nad Saulovými válečníky, opakovaně získává vítězství a je v písni oslavován více než Saul; Saul začíná žárlit

Dva Saulovy pokusy zabít Davida selhávají stejně jako jeho plán usmrtit Davida rukou Filištínů, zatímco měl opatřit cenu za nevěstu, Saulovu dceru Mikal

Navzdory slibu, který dal Jonatanovi, se Saul potřetí pokouší zabít Davida a David prchá k Samuelovi do Ramy

Jonatan se neúspěšně pokouší za Davida přimluvit u svého otce; Jonatan Davida varuje a uzavírají spolu smlouvu

David žije jako uprchlík (21:1–27:12)

V Nobu dává velekněz Achimelek Davidovi jídlo a Goliatův meč; David potom prchá do Gatu, kde uniká před újmou tím, že zastírá zdravý rozum

Nachází útočiště v adullamské jeskyni a potom v Cheretském lese; Achimeleka a každého obyvatele Nobu nechává Saul zabít; Achimelekův syn Abjatar přežije a přichází k Davidovi

David zachraňuje Keilu před Filištíny, ale potom město opouští, aby se vyhnul tomu, že by byl vydán Saulovi

Zifští muži prozrazují, kde David je; jen tak tak uniká před zajetím

David má příležitost Saula zabít, ale ušetří jeho život

Samuel umírá

Abigail moudrým zásahem předchází tomu, že by David v žáru svého hněvu prolil krev

David podruhé ušetří Saulův život a nachází útočiště na území Filištínů

Konec Saulovy vlády (28:1–31:13)

Saul shromažďuje vojsko proti filištínským nájezdníkům

Jehova kvůli neposlušnosti Saula neodpovídá na jeho dotazy, a tak se Saul radí se spiritistickým médiem v En-doru

Saul je v bitvě s Filištíny těžce zraněn a spáchá sebevraždu; jeho synové Jonatan, Abinadab a Malki-šua jsou zabiti

[Rámeček na straně 608]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉ KNIHY SAMUELOVY

Záznam o Davidově kralování — o požehnání, které zažíval, stejně jako o ukázňování, kterého se mu dostalo, když zhřešil

Původně součást jednoho svitku spolu s První Samuelovou; Druhou Samuelovu dokončili Gad a Natan na konci Davidova života kolem roku 1040 př. n. l.

David se stává králem a vládne z Hebronu (1:1–4:12)

David truchlí nad smrtí Saula a Jonatana; usazuje se v Hebronu a je judskými muži pomazán za krále

Abner udělá Saulova syna Iš-bošeta králem nad zbytkem Izraele; mezi soupeřícími královstvími propuknou boje

Abner přechází k Davidovi, ale je zabit Joabem

Iš-bošet je zavražděn; David nařizuje popravu vrahů

David vládne jako král nad všemi izraelskými kmeny (5:1–10:19)

David je pomazán za krále nad celým Izraelem; dobývá pevnost Sion a z Jeruzaléma dělá své hlavní město

Filištíni dvakrát vpadnou do země, ale v obou případech jsou poraženi

David se pokouší přinést Truhlu do Jeruzaléma; od pokusu ustoupí, když Uzza umírá potom, co se snaží zachytit Truhlu před pádem

Davidův druhý pokus přinést Truhlu je úspěšný, když je Truhla přepravována náležitým způsobem

David Natanovi vyjadřuje svou touhu postavit chrám pro Jehovu; Jehova s Davidem uzavírá smlouvu pro království

David zhřeší s Bat-šebou; přichází na něj neštěstí z jeho vlastního domu (11:1–20:26)

Izraelité jdou do války proti Ammonovi; David se dopouští cizoložství s Bat-šebou, jejíž manžel Urijáš slouží ve vojsku; když Davidovy snahy zatajit hřích selhávají, zařídí Urijášovu smrt v bitvě a s ovdovělou Bat-šebou se ožení

Natan pomocí obratně použitého podobenství kárá Davida za jeho hřích a oznamuje Jehovův rozsudek: z Davidova vlastního domu vyjde neštěstí, jeho vlastní manželky budou znásilněny, syn z Bat-šeby zemře

Dítě umírá; Bat-šeba znovu otěhotní a porodí Šalomouna

Davidův syn Amnon znásilní svou nevlastní sestru Tamar; Davidův syn Absalom, vlastní bratr Tamar, ji pomstí tím, že Amnona zabije; potom uprchne do Gešuru

Absalom, který získá Davidovo úplné odpuštění, začíná plánovat úklady proti svému otci; nakonec se v Hebronu prohlásí za krále

David a ti, kdo jej podporují, prchají z Jeruzaléma, aby unikli před Absalomem a jeho přívrženci; Absalom má v Jeruzalémě poměr s deseti Davidovými konkubínami; Absalomova vojenská síla Davida pronásleduje, ale utrpí porážku; Absalom sám je zabit navzdory výslovným Davidovým nařízením

David je znovu nastolen jako král; Benjamínovec Šeba se bouří a David předává velení nad vojskem Amasovi, aby povstání potlačil; Joab Amasu zabíjí a ujímá se velení; Šeba je zabit

Události v závěru Davidovy vlády (21:1–24:25)

David předá sedm Saulových synů Gibeoňanům, aby je popravili a aby tak mohla být pomstěna vina krve, kterou měl vzhledem ke Gibeoňanům Saulův dům

David skládá Jehovovi písně chvály a uznává jej jako zdroj inspirace

David zhřeší tím, že nařídí, aby bylo provedeno sčítání lidu; následkem toho zemře asi 70 000 lidí na morovou ránu

David kupuje mlat Jebusejce Aravny jako místo pro oltář Jehovovi