Hlavní město starověké Lýdie (v záp. části Malé Asie), středisko uctívání jedné asijské bohyně, která měla určitou spojitost buď s Artemis, nebo s Kybelé. Sardy ležely již. od řeky Gediz (někdejší Hermos), asi 50 km na J od Thyatiry (dnešního Akhisaru) a asi 75 km na V od Smyrny (dnešního Izmiru). Opevněné návrší města se rozkládalo na téměř nepřístupném skalnatém útesu. Horský hřeben sice omezoval spojení s územími na J, Sardy však přesto ovládaly v-z. obchodní cestu. Jejich obchodní činnost a řemesla, velmi úrodná půda v okolí a výroba vlněných látek a koberců hodně přispěly k tomu, že se Sardy staly bohatým a významným městem. Kdysi možná měly přibližně 50 000 obyvatel.

V šestém století př. n. l. Kýros Veliký porazil posledního lýdského krále Kroisa, a Sardy pak byly více než 200 let hlavním městem záp. části Perské říše. V roce 334 př. n. l. se město bez odporu vzdalo Alexandrovi Velikému. Později se dostalo pod vládu Pergamu a potom Říma. Velké zemětřesení v roce 17 n. l. Sardy téměř srovnalo se zemí, ale díky vydatné pomoci od Říma bylo město znovu postaveno.

Židovský historik Josephus uvádí, že v prvním století př. n. l. byla v Sardech velká židovská obec. (Židovské starožitnosti, XIV, 259 [x, 24])  Křesťanský sbor, který byl v Sardech založen, musel být ve druhé polovině prvního století n. l. duchovně ‚probuzen‘. S tímto sborem však byly spojeny také osoby, které ‚neposkvrnily své svrchní oděvy‘. (Zj 3:1–6)

K význačným rozvalinám starověkých Sard patří rozvaliny chrámu efezské Artemidy (nebo Kybelé), římské divadlo a římský stadion a starověká synagóga. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 946)