Přejít k článku

Přejít na obsah

Sargon

Sargon

[z akkadštiny, znamená „král je zákonný“].

Asyrský král, nástupce Salmanasara V. Historikové ho označují jménem Sargon II. Jeden dřívější král, který však nevládl v Asýrii, ale v Babylónii, je označován jako Sargon I.

V biblické zprávě je Sargon uveden jménem jen jednou. (Iz 20:1) Začátkem 19. století kritikové Bible často považovali tyto biblické zmínky z historického hlediska za bezcenné. Od roku 1843 se však začaly při archeologických výzkumech objevovat rozvaliny Sargonova paláce v Chorsabádu a záznamy v jeho královských letopisech. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 955, 960)

Ve svých análech Sargon prohlašuje: „Obklíčil a dobyl jsem Samaří (Sa-me-ri-na).“ (Ancient Near Eastern Texts, James B. Pritchard, ed., 1974, s. 284; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 165.) Zdá se však, že to je pouze pyšné provolání Sargona nebo těch, kdo se snažili ho velebit; v takovém případě se díla, kterých dosáhl předcházející panovník, připisovala novému monarchovi. Jedna babylónská kronika, která možná zaujímá neutrálnější postoj, říká o Salmanasarovi V.: „Vyplenil Samaří.“ (Assyrian and Babylonian Chronicles, A. K. Grayson, 1975, s. 73) Bible ve 2. Královské 18:9, 10 pouze uvádí, že Salmanasar ‚začal obléhat Samaří‘ a že ‚je dobyl‘. Srovnej 2. Královskou 17:1–6, kde je řečeno, že asyrský král Salmanasar uložil samařskému králi Hošeovi tribut, a pak se zde uvádí, že později „asyrský král Samaří dobyl“.

Záznamy, které se týkají Sargona, jsou názorným příkladem toho, jak pošetilé je příliš důvěřovat starověkým světským záznamům, a dokonce jim připisovat stejnou hodnotu, jakou má záznam biblický. Když Sargon dosedl na trůn, Babylóňané, které vedl Merodak-baladan, se vzbouřili, a v této vzpouře je podporoval Elam. Sargon proti nim bojoval u Déru, ale patrně se mu nepodařilo vzpouru potlačit. Ve svých nápisech Sargon tvrdil, že v oné bitvě dosáhl naprostého vítězství, ale Babylónská kronika uvádí, že Elamité Asyřany porazili, a Merodak-baladan se v jednom textu chlubí, že ‚porazil asyrská vojska a zničil jejich zbraně‘. V knize Ancient Iraq je uvedena „komická podrobnost: Nápis Merodak-Baladana byl nalezen v Nimrudu, kam ho Sargon přenesl z Uruku . . . a v onom městě jej nahradil hliněným válcem, na němž je napsána jeho vlastní, a samozřejmě zcela odlišná, verze této události. Je z toho patrné, že politickou propagandou a metodami ‚studené války‘ se nevyznačuje pouze naše doba.“ (G. Roux, 1964, s. 258)

Větší úspěch měl Sargon v boji proti koalici, kterou vytvořili králové Chamatu a Damašku a jiní spojenci. Zvítězil nad nimi v bitvě u Karkaru na řece Orontes. Druhá Královská 17:24, 30 ukazuje, že obyvatelé Chamatu byli mezi lidmi, které „asyrský král“ usídlil v samařských městech místo vyhnaných Izraelitů.

Sargonovy záznamy říkají, že Sargon v pátém roce své vlády zaútočil na město Karkemiš, které leželo na horním toku Eufratu a bylo důležité z hlediska obchodního a vojenského, a město dobyl. Potom Asyřané podle svého zvyku obyvatele města deportovali a nahradili je cizozemci. V Izajášově výstraze před asyrskou hrozbou (Iz 10:5–11) jsou města Karkemiš a Chamat společně s jinými uvedena jako příklady drtivé moci Asýrie. Sargon později podává zprávu, že v Samaří usídlil jako kolonisty arabské kmeny. (Ancient Near Eastern Texts, s. 285, 286)

Asyrské záznamy pojednávají o tom, že ašdodský král Azuri se účastnil spiknutí a s ním spojené vzpoury proti asyrskému jhu a že ho Sargon sesadil a na jeho místo dosadil Azuriova mladšího bratra. Následovala další vzpoura a Sargon zaútočil proti Filisteji a „oblehl a dobyl města Ašdod, Gat . . . (a) Asdudimmu“. (Ancient Near Eastern Texts, s. 286) Patrně právě v této souvislosti biblická zpráva u Izajáše 20:1 uvádí přímo Sargonovo jméno.

Potom Sargon vyhnal Merodak-baladana z Babylóna a město dobyl. Podle jednoho nápisu byl Sargon v Babylóně králem pět let.

Sargonova útočná vláda vedla k tomu, že Asyrská říše dosáhla nového vrcholu své moci a že byla vytvořena poslední velká asyrská dynastie. Historikové tvrdí, že Sargon vládl 17 let. Předpokládá se, že začal panovat tehdy, když v šestém roce Ezekjášovy vlády padlo Samaří, nebo krátce potom (2Kr 18:10), a že jeho syn Senacherib, který nastoupil na trůn po něm, podnikl invazi do Judy ve 14. roce krále Ezekjáše (2Kr 18:13). Sargonova vláda tedy mohla trvat 17 let jen tehdy, jestliže v době vpádu do Judy byl Senacherib jeho spoluvládcem. Je však také možné, že se historikové ve svém výpočtu zmýlili. Při určování délky těchto vládních období se rozhodně nemohou spoléhat na seznamy eponymů, což je vysvětleno pod heslem CHRONOLOGIE. Tam se také pojednává o tom, že asyrští písaři všeobecně nebyli spolehliví a že obvykle různé edice svých análů „upravovali“, aby vyhověli ješitnosti panovníka.

Během své vlády Sargon postavil nové hlavní město asi 20 km na SV od Ninive, nedaleko dnešní vesnice Chorsabad. Na místě, kde předtím nikdy nic nestálo, založil město, které se jmenovalo Dur Šarrukin (což by se dalo přeložit jako Hrad Sargonův), a na vyvýšené plošině asi 7,5 m vysoké, jež měla rozlohu asi 10 ha, vybudoval královský palác s 200 místnostmi. Vchod do paláce střežily kolosy v podobě okřídlených býků s lidskou hlavou; jedna dvojice byla vysoká asi 5 m. Stěny byly ozdobeny freskami a také vytesávanými reliéfy zobrazujícími Sargonova vojenská tažení a jeho hrdinské činy; těmito reliéfy byly zdi vyzdobeny v celkové délce asi 2,5 km. V jednom ze svých nápisů Sargon říká: „Kéž mně, Sargonovi, který přebývám v tomto paláci, on [totiž bůh Aššur] určí jako můj osud dlouhý život, tělesné zdraví, radost srdce, jas duše.“ (Ancient Iraq, s. 262) Záznamy však svědčí o tom, že asi rok po zasvěcení tohoto paláce byl Sargon zabit; to, jakým způsobem zemřel, není přesně známo. Nástupcem se stal jeho syn Senacherib.

[Vyobrazení na straně 612]

Hranol z Nimrudu obsahující nápis, v němž se Sargon chlubí svými dobyvatelskými taženími; některá z nich však možná ve skutečnosti provedl jeho předchůdce