[požádaný [Bohem]; dotázaný [Bohem]].

1. Benjamínovec, potomek Jeiela (jehož jiné jméno pravděpodobně bylo Abiel), Nera a Kiše (1Pa 8:29–33; 9:35–39; viz heslo ABIEL č. 1); první Bohem vybraný král Izraele. (1Sa 9:15, 16; 10:1) Saul pocházel ze zámožné rodiny. Byl to sličný muž, který od ramen nahoru převyšoval všechny ostatní a měl velkou tělesnou sílu a hbitost. (1Sa 9:1, 2; 2Sa 1:23) Jeho manželka se jmenovala Achinoam. Saul měl nejméně sedm synů — Jonatana, Jišviho, Malki-šuu, Abinadaba, Iš-bošeta (Ešbaala), Armoniho a Mefibošeta — a také dvě dcery — Merab a Mikal. Abner, zřejmě strýc krále Saula (viz heslo ABNER), byl velitelem izraelského vojska. (1Sa 14:49, 50; 2Sa 2:8; 21:8; 1Pa 8:33)

Mladý Saul žil v neklidné době izraelských dějin. Útisk Filištínů způsobil, že izraelský národ nebyl bojeschopný (1Sa 9:16; 13:19, 20), a hrozil útok Ammonitů pod vedením krále Nachaše. (1Sa 12:12) Samuel sice soudil Izrael věrně, ale jeho synové převraceli právo. (1Sa 8:1–3) Starší muži Izraele na tuto situaci pohlíželi z lidského hlediska, proto ztratili ze zřetele skutečnost, že Jehova je schopen svůj lid chránit. Šli tudíž k Samuelovi s žádostí, aby nad nimi ustanovil krále. (1Sa 8:4, 5)

Pomazán za krále. Jehova potom vedl okolnosti tak, aby byl Saul pomazán za krále. Saul se svým sloužícím hledali ztracené oslice svého otce. Nemohli je najít, a proto se rozhodli, že se vrátí domů. Sloužící však navrhl, aby vyhledali pomoc ‚Božího muže‘, protože věděl, že je v blízkém městě. Tehdy se Saul setkal se Samuelem. (1Sa 9:3–19) Saul se v prvním rozhovoru se Samuelem jevil jako skromný člověk. (1Sa 9:20, 21) Když spolu pojedli obětní jídlo, Samuel dále mluvil se Saulem. Příští ráno Samuel pomazal Saula za krále. Aby Samuel ujistil Saula, že Bůh je s ním, dal mu tři prorocká znamení a ta se ten den splnila. (1Sa 9:22–10:16)

Když byl Saul později u Micpy vybrán losem za krále (1Sa 10:20, 21, JB-č; EP), stydlivě se schoval mezi zavazadla. Když ho našli, představili ho jako krále, a lid začal souhlasně křičet: „Ať žije král!“ Saul se v doprovodu silných mužů vrátil do Gibeje. Neužiteční muži o něm sice mluvili přezíravě a pohrdli jím, ale Saul mlčel. (1Sa 10:17–27)

Počáteční vítězství. Asi za měsíc (podle textu v 1Sa 10:27b v překladu řecké Septuaginty a ve svitku od Mrtvého moře 4QSam^a) ammonitský král Nachaš žádal, aby se mu Jabeš v Gileadu vzdal. (Viz heslo NACHAŠ č. 1.) Když poslové tuto zprávu přinesli Saulovi, začal na něj působit Boží duch. Rychle shromáždil armádu v počtu 330 000 mužů a vedl je k vítězství. To posílilo pozici Saula jako krále, a lid dokonce požadoval, aby ti, kdo proti němu mluvili, byli usmrceni. Saul s tím však nesouhlasil, protože si uvědomoval, že vítězství jim dal Jehova. Saulovo kralování bylo pak znovu potvrzeno v Gilgalu. (1Sa 11:1–15)

Saul potom podnikl kroky k tomu, aby zlomil nadvládu Filištínů nad Izraelem. Vybral 3 000 Izraelitů, sám velel 2 000 z nich a ostatním velel jeho syn Jonatan. Zjevně na pokyn svého otce pak „Jonatan srazil posádku Filištínů, která byla v Gebě“. Filištíni reagovali tím, že shromáždili mohutné vojsko a utábořili se u Mikmaše. (1Sa 13:3, 5)

Hřeší svou opovážlivostí. Saul zatím odtáhl z Mikmaše do Gilgalu v údolí Jordánu. Zde čekal sedm dnů na Samuela, ten však ve stanovený čas nepřišel. Saul měl obavy, že ho nepřítel smete, když si nezajistil Jehovovu pomoc, a že další odklad povede k tomu, že ztratí své vojsko, proto se „přinutil“ obětovat zápalnou oběť. Když Samuel přišel, odsoudil Saulovo ‚pošetilé jednání‘ jako hříšné. Saulův hřích zjevně spočíval v tom, že opovážlivě předložil oběť a neposlechl Jehovův příkaz, který mu byl dán skrze Jehovova zástupce Samuela, že má na Samuela počkat, aby on předložil oběť. (Srovnej  1Sa 10:8.) Důsledkem tohoto jednání bylo, že Saulovo království nemělo trvat. (1Sa 13:1–14)

V průběhu tažení proti Filištínům Saul pronesl kletbu nad každým, kdo by pojedl dříve, než bude na nepřátelích vykonána pomsta. Tento ukvapený přísežný slib vedl k nežádoucím důsledkům. Izraelité byli unavení, a ačkoli nad Filištíny dosáhli vítězství, nebylo tak velké, jak by mohlo být. Byli vyhladovělí, a proto nenechali vykrvácet zvířata, která zabili, a porušili tím Boží zákon o svatosti krve. Jonatan, který neslyšel přísežný slib svého otce, snědl trochu medu. Saul tudíž nad ním vynesl rozsudek smrti. Lid však Jonatana vyplatil, protože Izrael jeho prostřednictvím dosáhl vítězství. (1Sa 14:1–45)

Bůh zavrhuje Saula. Během Saulovy vlády opakovaně docházelo k bojům proti Filištínům a dalším národům včetně Moabců, Ammonitů, Edomitů a Amalekitů. (1Sa 14:47, 48, 52) Ve válce proti Amalekitům Saul přestoupil Jehovův příkaz, když ušetřil nejlepší z jejich bravu a dobytka a také jejich krále Agaga. Když byl Saul dotázán, proč neposlechl Jehovův hlas, popřel svou vinu a obvinil lid. Teprve potom, když Samuel zdůraznil závažnost tohoto hříchu a když řekl, že Jehova kvůli tomu Saula zavrhl jako krále, Saul uznal, že jeho chyba byla způsobena strachem z lidí. Saul prosil Samuela, aby ho před staršími muži i před Izraelem poctil tím, že ho doprovodí, a Samuel s ním před starší muže předstoupil. Samuel potom osobně usmrtil Agaga. Nato od Saula odešel a již se s ním nesetkal. (1Sa 15:1–35)

Po těchto událostech a potom, co byl David pomazán za budoucího izraelského krále, se Jehovův duch od Saula vzdálil. Od té doby Saula ‚děsil špatný duch od Jehovy‘. Tím, že Jehova od Saula svého ducha vzdálil, bylo možné, aby Saula posedl špatný duch, který ho připravil o pokoj mysli a který jeho pocity, myšlenky a představy rozněcoval špatným směrem. Saulovo neuposlechnutí Jehovy ukázalo, že má špatný sklon srdce a mysli, a Boží duch mu proto nemohl poskytnout ochranu nebo sílu se bránit. Jehova však připustil, aby Božího ducha nahradil „špatný duch“, který Saula děsil, a proto mohl být tento duch nazván ‚špatným duchem od Jehovy‘ a Saulovi služebníci o něm mluvili jako o ‚Božím špatném duchu‘. Na doporučení jednoho ze svých sluhů Saul požádal Davida, aby byl jeho dvorním hudebníkem, který Saula uklidní, když ho bude „špatný duch“ trápit. (1Sa 16:14–23; 17:15)

Vztah k Davidovi. Bezpečnost Izraele potom ohrožovali Filištíni. Tábořili na jedné straně nížiny Elah a Saulovo vojsko na protilehlé straně. Po 40 dnů ráno a večer tehdy z filištínského tábora vycházel Goliat a vyzýval Izraelity, aby našli muže, který by se mu postavil v souboji. Král Saul slíbil, že Izraelitu, který Goliata srazí, zahrne bohatstvím a spřízní se s ním sňatkem. Rovněž domu vítězova otce měla byt ‚dána volnost‘ pravděpodobně od placení daní a od povinné služby. (Srovnej 1Sa 8:11–17.) David přišel se zásobou potravin pro své bratry a s určitým podílem pro velitele tisíce (pravděpodobně velitele, pod nímž sloužili Davidovi bratři) a jeho dotazy jasně ukazovaly, že na Goliatovu výzvu chce reagovat. Byl předveden před Saula a potom nad Goliatem zvítězil. (1Sa 17:1–58)

Vzniká nepřátelství k Davidovi. Saul potom Davida dosadil nad válečníky. Vedlo to nakonec k tomu, že David byl v písni oslavován více než sám král. Saul proto začal na Davida pohlížet s podezřením a záštiplnou nenávistí. Když jednou David hrál na harfu, Saul ‚se začal chovat jako prorok‘. Saul nezačal pronášet proroctví, ale zjevně projevoval neobvyklé pocity a tělesný neklid podobné těm, jaké má prorok při prorokování anebo těsně před tím, než začne prorokovat. Saul v tomto neobvyklém, rozrušeném stavu dvakrát vrhl na Davida kopí. Saulovi se nepodařilo Davida přibodnout ke zdi, a tak později souhlasil s tím, že když mu David přinese sto předkožek Filištínů, dá mu za manželku svou dceru Mikal. Saulovým záměrem při této nabídce bylo, aby David při tom zemřel. Plán nevyšel a David přinesl Saulovi ne 100, ale 200 předkožek, aby se s ním spříznil manželským svazkem. To posílilo králův strach z Davida a nenávist k němu. Saul řekl svému synu Jonatanovi a všem sluhům, že chce Davida zabít. Na Jonatanovu přímluvu však Saul slíbil, že Davida nezabije. Nicméně David byl nucen uprchnout, aby si zachránil život, když po něm Saul potřetí vrhl kopí. Saul dokonce nechal své posly hlídat Davidův dům a přikázal jim, aby ráno dali Davida usmrtit. (1Sa 18:1–19:11)

David té noci unikl oknem svého domu a utekl do Ramy, kde bydlel Samuel. Potom bydlel se Samuelem v Najotu. Když se o tom dověděl Saul,  vyslal posly, aby Davida zajali. Když poslové došli do Najotu, ‚začali se chovat jako proroci‘. Boží duch na ně zjevně působil tak, že úplně zapomněli, proč tam přišli. Když se dalším dvěma skupinám poslů, které byly vyslány, přihodilo totéž, šel do Ramy sám Saul. Také on se dostal pod vliv Božího ducha, a to po delší dobu, což Davidovi poskytlo dostatek času k útěku. (1Sa 19:12–20:1; viz heslo PROROK, Jakým způsobem byli jmenováni a inspirováni.)

David nesáhne na život Saula, Božího pomazaného. Po těchto neúspěšných útocích na Davidův život se Jonatan podruhé přimlouval za Davida. Saul se však tak rozzuřil, že vrhl kopí po svém vlastním synovi. (1Sa 20:1–33) Saul od té doby Davida neúnavně pronásledoval. Když se dověděl, že Davidovi pomohl velekněz Achimelek, Saul nařídil, aby byl velekněz a další kněží popraveni. (1Sa 22:6–19) Později Saul naplánoval útok na judské město Keila, protože se tam David usadil, ale když David utekl, upustil od toho. Saul nepřestal Davida pronásledovat a honil ho v pustině. Dočasně však Saula zastavil vpád Filištínů a to Davidovi umožnilo najít útočiště v pustině En-gedi. Ve dvou případech se potom Saul ocitl v situaci, kdy ho David mohl zabít. David však odmítl pozvednout ruku proti Jehovovu pomazanému. Když se ve druhém případě o tom Saul dověděl, slíbil dokonce, že Davidovi neublíží. Toto prohlášení však nebylo upřímné, protože Davida přestal pronásledovat teprve tehdy, když se dověděl, že David utekl do filištínského města Gat. (1Sa 23:10–24:22; 26:1–27:1, 4)

Saul se obrací ke spiritismu. Asi o jeden nebo dva roky později (1Sa 29:3) proti Saulovi znovu povstali Filištíni. Bez Jehovova ducha a vedení, ponechán neschválenému stavu mysli, se Saul uchýlil ke spiritismu — k přestupku, za který byl trest smrti. (3Mo 20:6) V přestrojení šel Saul navštívit ženu v En-doru, která byla spiritistickým médiem, a žádal, aby vyvolala mrtvého Samuela. Z popisu toho, co žena viděla, Saul došel k závěru, že je to Samuel. Měli bychom si však uvědomit, že Jehova na Saulovy dotazy neodpovídal a že by to určitě neudělal způsobem, který podle jeho zákona zasluhoval trest smrti. (3Mo 20:27) To, co žena říkala, tedy muselo mít démonský původ. Poselství, které Saul dostal, mu neposkytlo útěchu, ale naplnilo ho strachem. (1Sa 28:4–25; viz heslo SPIRITISMUS.)

Saulova smrt. Při střetnutí s Filištíny, k němuž došlo, byl Saul u hory Gilboa těžce raněn a jeho tři synové byli zabiti. Když zbrojnoš odmítl Saula zabít, Saul nalehl na svůj vlastní meč. (1Sa 31:1–7) Asi za tři dny přišel k Davidovi mladý Amalekita a chlubil se tím, že těžce raněného krále usmrtil. Zjevně lhal s cílem získat Davidovu přízeň. David však přikázal, aby byl tento muž na základě svého prohlášení popraven, protože Saul byl Jehovův pomazaný. (2Sa 1:1–15)

Filištíni mezitím upevnili mrtvolu Saula a jeho tří synů na zeď Bet-šanu. Stateční muži z Jabeš-gileadu odnesli jejich těla, spálili je a pohřbili jejich kosti. (1Sa 31:8–13)

Po mnoha letech, za Davidovy vlády, byla pomstěna vina krve, kterou přivodil Saul a jeho dům v souvislosti s Gibeoňany; vina byla smyta pobitím sedmi Saulových potomků. (2Sa 21:1–9)

2. Benjamínovec z města Tarsos v Malé Asii, který pronásledoval Kristovy následovníky, ale později se stal apoštolem Ježíše Krista. (Sk 9:1, 4, 17; 11:25; 21:39; Fil 3:5) Ve všech svých dopisech používá své latinské jméno Pavel. (Viz heslo PAVEL.)