Tato kniha Hebrejských písem obsahuje Jehovovo slovo prostřednictvím proroka Sefanjáše. Sefanjáš působil jako prorok za dnů judského krále Josijáše (659–629 př. n. l.). (Sef 1:1) Ve 12. roce Josijášovy vlády, kdy bylo Josijášovi asi 20 let, král začal rozsáhlé tažení proti modlářství a poddaní od 18. roku jeho vlády až do konce „neodbočili od následování Jehovy“. (2Pa 34:3–8, 33) Jestliže se tedy Sefanjášova kniha zmiňuje o kněžích cizozemských bohů a o uctívání Baala a nebeských těles v Judě, je rozumné se domnívat, že byla sepsána před tím, než Josijáš asi v roce 648 př. n. l. začal s nápravou. (Sef 1:4, 5)

Sefanjáš začal prorokovat, když v Judě převládalo modlářství, násilí a podvody. Mnozí lidé si v srdci říkali: „Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.“ (Sef 1:12) Sefanjášovo prorokování však jasně ukázalo, že Jehova vykoná na nekajícných provinilcích pomstu. (1:3–2:3; 3:1–5) Nepříznivé rozsudky budou seslány nejen na Judu a Jeruzalém, ale také na jiné národy — na Filištíny, Ammonity, Moabce, Etiopy a Asyřany. (2:4–15)

Sefanjášovo proroctví mělo být obzvlášť utěšující pro ty, kdo se snažili Jehovovi sloužit a museli být velmi sklíčeni odpornými zvyky obyvatel Jeruzaléma včetně zkažených knížat, soudců a kněží. (Sef 3:1–7) Slova: „‚Proto mě stále očekávejte,‘ je Jehovův výrok, ‚do dne, kdy vstanu k lupu, neboť mým soudcovským rozhodnutím je shromáždit národy, abych sesbíral království, abych na ně vylil své otevřené odsouzení, všechen svůj hořící hněv; vždyť ohněm mé horlivosti bude pohlcena celá země,‘“ jsou zjevně určena lidem, kteří tíhli ke spravedlnosti a vyhlíželi vykonání Božího rozsudku nad ničemnými. (3:8) Jehova měl nakonec k ostatku svého lidu Izraele obrátit pozornost s přízní, vyvést Izraelity z vyhnanství a učinit je jménem a chválou mezi všemi ostatními národy. (3:10–20)

Věrohodnost. Věrohodnost Sefanjášovy knihy je dobře doložena. Myšlenky vyjádřené v této knize často odpovídají jiným částem Bible. (Srovnej Sef 1:3 s Oz 4:3; Sef 1:7 s Hab 2:20 a Ze 2:13; Sef 1:13 s 5Mo 28:30, 39 a Am 5:11; Sef 1:14 s Joe 1:15; a Sef 3:19 s Mi 4:6, 7.) Kniha v naprostém souladu s ostatními částmi Bible klade důraz na základní pravdy. Například: Jehova je Bůh spravedlnosti. (Sef 3:5; 5Mo 32:4) Poskytuje příležitost k pokání, ale nedovolí, aby přestupek zůstal na neurčitou dobu bez trestu. (Sef 2:1–3; Jer 18:7–11; 2Pe 3:9, 10) Stříbro ani zlato nemohou ničemné lidi zachránit v den Jehovova rozlícení. (Sef 1:18; Př 11:4; Ez 7:19) Má-li mít člověk Boží přízeň a ochranu, musí jednat v souladu s Božími spravedlivými soudy. (Sef 2:3; Am 5:15)

 Jiným vynikajícím dokladem kanonicity této knihy jsou splněná proroctví. K předpověděnému zničení asyrského hlavního města Ninive došlo v roce 632 př. n. l. (Sef 2:13–15) a ke zničení Judy a Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. (Sef 1:4–18; srovnej 2Kr 25:1–10.) Etiopové, spojenci Egypta, zjevně zažili neštěstí, když Nebukadnecar dobyl Egypt. (Sef 2:12; srovnej Ez 30:4, 5.) A Ammonité, Moabci i Filištíni nakonec jako národy přestali existovat. (Sef 2:4–11)

[Rámeček na straně 635]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY SEFANJÁŠ

Poselství Božího soudu proti Judě a Jeruzalému a také proti jiným národům; rovněž prohlášení o obnově Jeruzaléma

Knihu napsal Sefanjáš na počátku Josijášovy vlády před reformami, které začaly kolem roku 648 př. n. l.

Jehovův den soudu je blízko (1:1–2:3)

Jehova skoncuje se vším na zemské půdě

Všichni v Judě a v Jeruzalémě, kdo pěstují modlářství, kdo přísahají Jehovovi a zároveň falešným bohům, kdo ustupují od služby Jehovovi nebo nehledají jeho vůli, budou odříznuti

Knížata, násilníci a podvodníci budou patřit k těm, kdo jsou pozorně vyhledáváni; všichni, kdo si myslí, že Jehova neučiní dobré ani špatné, uvidí, jak jejich bohatství a majetek přijdou vniveč

Přichází Jehovův den, je to den rozlícení; stříbro ani zlato neposkytnou únik

Mírní země by měli hledat Jehovu a také mírnost a spravedlnost; pravděpodobně se potom ukryjí v den jeho hněvu

Potrestání zemí sousedících s Judou i vzdálené Etiopie a Asýrie (2:4–15)

Filištíni budou zničeni; Moab bude opuštěný jako Sodoma, a Ammon bude jako Gomora, protože haněli Jehovův lid

Etiopové padnou mečem; Asyřané budou zničeni; Ninive bude rozvráceno a v jeho rozvalinách budou přebývat divoká zvířata

Vzpoura a zkaženost Jeruzaléma (3:1–7)

Utlačující město Jeruzalém je také předurčeno k soudu; nedůvěřovalo Jehovovi a nepřiblížilo se k němu; všechna jeho knížata, všichni jeho soudci, proroci a kněží jednali zkaženě, místo aby svůj vliv využívali k dobrému účelu

Lid neměl bázeň před Jehovou a svůj způsob jednání nezměnil ani potom, co viděl soud nad jinými národy

Vylití Jehovova hněvu a obnovení ostatku (3:8–20)

Jehovův hněv bude vylit na národy a na království

Národům bude dán čistý jazyk, aby tak vzývaly Jehovovo jméno a sloužily mu rameno vedle ramena

Z Božího lidu Izraele zůstanou pouze pokorní a ponížení a budou se těšit z bezpečí pod Boží ochranou

Všichni, kdo působili Izraeli trápení, budou potrestáni; shromážděný ostatek bude učiněn „jménem a chválou mezi všemi národy země“