Duchovní tvorové, kteří zaujímají postavení kolem Jehovova trůnu v nebi. (Iz 6:2, 6) Hebrejské slovo sera·fimʹ je podstatné jméno v množném čísle odvozené od slovesa sa·rafʹ, které znamená „spálit“. (3Mo 4:12) Proto hebrejský výraz sera·fimʹ doslova znamená „ti hořící“. Na jiných místech se toto podstatné jméno vyskytuje v jednotném čísle (heb. sa·rafʹ) nebo v čísle množném a poukazuje na pozemské tvory. V tomto použití různě znamená ‚jedovatý‘, ‚ohnivý (zánět působící)‘ a ‚ohnivý had‘. (4Mo 21:6, 8; Rbi8, ppč)

Prorok Izajáš popsal své vidění slovy: „V roce, kdy zemřel král Uzzijáš, jsem však uviděl Jehovu, jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu, a jeho suknice naplňovala chrám. Nad ním stáli serafíni. Každý měl šest křídel. Dvěma si zakrýval obličej a dvěma si zakrýval nohy a dvěma poletoval. A ten volal k onomu a říkal: ‚Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk. Plnost celé země je jeho slávou.‘ . . . A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: ‚Běda mi! Vždyť jsem naprosto umlčen, protože jsem muž nečistých rtů a bydlím mezi lidem nečistých rtů; vždyť mé oči viděly samotného Krále, Jehovu vojsk!‘ Na to ke mně přiletěl jeden ze serafínů a v jeho ruce byl žhoucí uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. A přistoupil k tomu, aby se dotkl mých úst a aby řekl: ‚Pohleď, tohle se dotklo tvých rtů, a tvé provinění odešlo a tvůj hřích je usmířen.‘“ (Iz. 6:1–7)

Není uveden žádný popis Božské Osoby. Avšak o suknici Božího majestátního oděvu je řečeno, že naplňovala chrám a nikomu neumožňovala, aby tam stál. Boží trůn nespočíval na zemi, a nejenže byl ‚povýšený‘, ale byl také ‚pozvednutý‘. To, že serafíni „stáli“, může znamenat, že „se vznášeli“ pomocí jednoho páru svých křídel, stejně jako oblak ‚stál‘ neboli se vznášel u vchodu do Jehovova stanu v pustině. (5Mo 31:15) Postavení serafínů komentuje profesor Franz Delitzsch: „Serafíni ovšem nepřevyšují hlavu Toho, který sedí na trůnu, ale vznášejí se nad rouchem, které Mu patří a které naplňuje síň.“ (Commentary on the Old Testament, 1973, sv. VII, část 1, s. 191) Latinská Vulgáta namísto vyjádření „nad ním stáli serafíni“ říká, že serafíni stáli nad „tím“. (Iz 6:1, 2)

Mají vysokou hodnost. Tito mocní nebeští tvorové jsou andělé, kteří mají v Božím uspořádání nepochybně vysoké postavení, protože jsou vidět u Božího trůnu. Cherubíni v Ezekielově vidění doprovázejí Boží nebeský vůz. (Ez 10:9–13) Tato myšlenka o postavení v určité hodnosti nebo s autoritou v nebi je v souladu s Kolosanům 1:16, kde se mluví o věcech ‚v nebesích a na zemi, věcech viditelných a věcech neviditelných, ať již jsou to trůny nebo panství nebo vlády nebo autority‘.

Jejich činnost a povinnosti. Počet serafínů není uveden, ale je o nich řečeno, že volali jeden na druhého, což zřejmě znamená, že byli po obou stranách trůnu a oznamovali Jehovovu svatost a slávu v antifonické písni tak, že jeden po druhém (nebo také mohlo jít o dvě skupiny) opakoval část prohlášení nebo jeden druhému touto částí odpovídal: „Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk. Plnost celé země je jeho slávou.“ (Srovnej čtení Zákona a odpovídání lidu v 5Mo 27:11–26.) S pokorou a skromností si jedním ze tří párů křídel v přítomnosti Nejvýše postaveného zakrývají obličeje, a protože jsou na svatém místě, zakrývají si dalším párem nohy, čímž projevují patřičnou úctu nebeskému Králi. (Iz 6:2, 3)

Volání serafínů, které se týká Boží svatosti ukazuje, že jejich činnost souvisí s dohlížením na to, aby byla oznamována Boží svatost a aby ve všech částech vesmíru včetně země byla uznávána Boží sláva. Jeden ze serafínů se dotkl Izajášových rtů, aby jej pomocí žhoucího uhlu z oltáře očistil od hříchu a provinění. To může ukazovat, že práce serafínů nějakým způsobem souvisí s očišťováním Božího lidu od hříchu, přičemž toto očišťování je založeno na oběti Ježíše Krista na Božím oltáři. (Iz 6:3, 6, 7)

 Jejich podoba ve vidění. Popis serafínů majících nohy, křídla a tak dále je nutné chápat jako symbolický. Připodobnění serafínů k pozemským tvorům má pouze znázornit schopnosti, které mají, a činnosti, které vykonávají, právě jako Bůh o sobě často symbolicky mluví v tom smyslu, že má oči, uši a další lidské rysy. Apoštol Jan ukázal, že žádný člověk nezná podobu Boha, a řekl: „Milovaní, nyní jsme Božími dětmi, ale až dosud nebylo učiněno zjevným, čím budeme. My víme, jakmile bude učiněn zjevným, že budeme jako on, protože ho uvidíme, právě takového, jaký je.“ (1Ja 3:2)