[Jehova zápolil (vytrvával)].

1. Syn Kenaza z kmene Juda, bratr soudce Otniela, synovec zvěda Kaleba. Serajášovi potomci z jeho syna Joaba se stali řemeslníky. (1Pa 4:13, 14)

2. Tajemník ve státní správě krále Davida. (2Sa 8:15, 17) Pokud v obsazení tohoto úřadu nedošlo k několika změnám, je na jiných místech nazýván jako Ševa (2Sa 20:25), Šavša (1Pa 18:16) a Šiša; jeho dva synové se později o podobné povinnosti starali pod vládou Šalomouna. (1Kr 4:3) Jména většiny ostatních vládních úředníků jsou ve třech davidovských seznamech totožná.

3. Syn Asiela v kmenu Simeon; jeho potomci, kteří byli současníky Ezekjáše, spojili síly, aby srazili Chamity a Meunim, kteří v oblasti bydleli, a využili zemi jako pastviny. (1Pa 4:24, 35, 38–41)

4. Jeden ze tří mužů, které koncem roku 624 př. n. l. král Jehojakim poslal, aby došli pro Jeremjáše a Baruka kvůli proroctví proti Jeruzalému a Judě, které Jeremjáš nadiktoval Barukovi, a ten je zapsal. Serajáš byl synem Azriela. (Jer 36:9, 26)

5. Ubytovací úředník krále Sedekjáše; syn Nerijáše a bratr Baruka. (Jer 32:12; 51:59) V roce 614 př. n. l., ve čtvrtém roce Sedekjášovy vlády, Serajáš doprovázel Sedekjáše do Babylóna. Jeremjáš dal Serajášovi svitek obsahující prorocké otevřené odsouzení Babylóna a poučil ho, že je má přečíst u řeky Eufrat. Potom měl ke svitku přivázat kámen a hodit svitek do řeky, čímž měl znázornit trvalost pádu Babylóna. (Jer 51:59–64) Serajáš pravděpodobně předal některé myšlenky z proroctví izraelským vyhnancům, kteří již v Babylóně byli. Je zajímavé, že archeologové našli pečeť nesoucí nápis: „Patřící Serajášovi (ben) Nerijášovi.“ (Israel Exploration Journal Jeruzalém, 1978, sv. 28, s. 56)

6. Přední kněz, který sloužil v roce 607 př. n. l., kdy Babylóňané zničili Jeruzalém. Ačkoli byl Serajáš na Nebukadnecarovo nařízení zavražděn, jeho syn Jehocadak byl ušetřen a byl jako zajatec odveden do Babylóna. (2Kr 25:18–21; Jer 52:24–27) Skrze Serajášova syna Jehocadaka pokračovala Áronova velekněžská rodová linie; Jehocadakův syn Ješua zastával tento úřad v době, kdy byli Židé propuštěni a vrátili se. (1Pa 6:14, 15; Ezr 3:2) Serajáš je také považován za otce Ezry, ale s přihlédnutím k tomu, že mezi Serajášovou smrtí a návratem Ezry uplynulo 139 let, byly mezi nimi pravděpodobně nejméně dvě generace, jejichž jména nebyla uvedena; tento způsob vynechávání je v biblických rodokmenech běžný. (Ezr 7:1)

7. Jeden z vojenských velitelů, který po všeobecné deportaci lidu do Babylóna zůstal v Judě; syn Tanchumeta. Serajáš a další velitelé podporovali Gedaljáše jako ustanoveného místodržitele, varovali jej, že mu Išmael usiluje o život, a později se snažili pomstít Gedaljášovu smrt. Avšak ze strachu před Babylóňany vedl Serajáš a další přední muži zbytek Židů do Egypta. (2Kr 25:23, 26; Jer 40:8, 13–16; 41:11–18; 43:4–7)

8. Jeden z vůdců uvedených v seznamu těch, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství. (Ezr 2:1, 2) V paralelním seznamu u Nehemjáše 7:7 je nazván jménem Azarjáš.

9. Kněz, který se se Zerubbabelem vrátil z vyhnanství. V následujících generacích zastupoval Serajášův otcovský dům Merajáš. (Ne 12:1, 12) Serajáš, který byl mezi těmi, kdo za dnů Ezry a Nehemjáše potvrdili smlouvu, mohl také být představitelem této rodiny nebo dalším knězem s tímto jménem. (Ne 10:1, 2, 8) Serajáš, možná jeden z tohoto otcovského domu nebo kněz se stejným jménem, žil v Jeruzalémě potom, co byly znovu postaveny městské hradby. (Ne 11:1, 10, 11)