Předkem Sidonců byl Kanaánův prvorozený syn Sidon. Podle tohoto předka bylo pojmenováno přístavní město Sidon a po mnoho let bylo hlavním městem Féničanů, jak Sidonce nazývali Řekové. Dnes je toto město známo jako Sajdá.

Kolonie Sidonců se také usadila asi 35 km na J od Sidonu a toto místo nazvala Tyros. Časem Tyros převýšil Sidon v mnoha ohledech, ale nikdy zcela neztratil povahu sidonské osady. Král Tyru je někdy nazýván ‚králem Sidonců‘ (1Kr 16:31) a proroctví často uvádějí Tyros a Sidon společně. (Jer 25:22; 27:3; 47:4; Joe 3:4; Ze 9:2) Mezi těmito dvěma městy ležel Carefat, „který patří Sidonu“ a kde během dlouhodobého hladomoru dávala jedna vdova Elijášovi jídlo. (1Kr 17:9; Lk 4:25, 26)

Sidon se původně pokládal za sev. hranici kananejských národů. (1Mo 10:19) Když Jozue porazil krále severního Kanaánu (které pronásledoval na S až „k lidnatému Sidonu“), byla země  rozdělena mezi devět a půl kmene, které dosud nedostaly žádný podíl. Tehdy ještě zbývalo zabrat zemi, která byla pod vládou Sidonců. (Joz 11:8; 13:2, 6, 7; 4Mo 32:33) Ašer dostal pobřežní pláně, které ležely bezprostředně na J od Sidonu, a podle proroctví leželo území Zebulona ‚vzdálenou stranou směrem k Sidonu‘, tedy v sev. části Zaslíbené země. (Joz 19:24, 28; 1Mo 49:13) Ašerovci však Sidonce z tohoto Bohem přiděleného území nevyhnali, místo toho se spokojili s tím, že se mezi nimi usadili. (Sd 1:31, 32; 3:1, 3) V době soudců kmen Dan obsadil Lajiš, pravděpodobně sidonskou kolonii, a dal mu jméno Dan. Dobýt toto město bylo velmi snadné, protože lidé v něm byli ‚klidní a nepodezíraví‘, a tudíž zcela nepřipraveni na nějaký útok. (Sd 18:7, 27–29) O Sidonu je zmínka také v souvislosti se sčítáním lidu, k němuž došlo za Davida. (2Sa 24:6)

V tomto přístavním městě byly dva z několika málo přístavů ležících na fénickém pobřeží. Sidon se proto stal velkým obchodním centrem, kam přicházely cizozemské karavany a vyměňovaly své zboží za to, jež dovážely lodě, které se plavily po pravidelných lodních trasách ve Středozemním moři. Mezi Sidonci byli bohatí obchodníci, zkušení námořníci a odvážní veslaři. (Iz 23:2; srovnej Ez 27:8, 9.) Sidonci se proslavili také svou dovedností při výrobě skla a svým uměním tkát a barvit látky. Vyznačovali se i tím, že byli schopní dřevorubci a dřevaři. (1Kr 5:6; 1Pa 22:4; Ezr 3:7)

Sidonské náboženství a jeho důsledky. Sidonci byli v náboženském ohledu zkažení; významnou složkou jejich náboženství byly oplzlé sexuální orgie spojené s uctíváním bohyně Aštoret. Protože Izraelité Sidoncům dovolili zůstat mezi nimi, zapletli se nakonec do léčky uctívání jejich falešných bohů. (Sd 10:6, 7, 11–13) Některé cizozemské manželky Šalomouna byly Sidonky a ty způsobily, že král začal chodit za odpornou bohyní plodnosti Aštoret. (1Kr 11:1, 4–6; 2Kr 23:13) Také král Achab učinil to, co bylo odporné v Jehovových očích, když se oženil s Jezábel, dcerou sidonského krále. Jezábel zase v Izraeli horlivě prosazovala falešné uctívání. (1Kr 16:29–33; 18:18, 19)

Sidonci byli donuceni pít Jehovovu zlobu nejdříve tím, že slyšeli prohlášení Jehovových proroků, a později zničením, které bylo provedeno rukou Babylóňanů a dalších národů. (Iz 23:4, 12; Jer 25:17, 22; 27:1–8; 47:4; Ez 28:20–24; 32:30; Joe 3:4–8; Ze 9:1–4) Světské dějiny uvádějí, že Babylónská, Perská, Řecká i Římská říše měly ve své době nad Sidonem nadvládu.

Dějiny Sidonu v prvním století n. l. Přestože Sidonci měli zkažený způsob uctívání, neprovinili se tolik jako vzpurný Izrael. Ježíš proto řekl, že v Soudném dnu to bude pro lidi v Sidonu snesitelnější než pro ty Židy v Chorazinu a v Betsaidě, kteří Ježíše jako Mesiáše zavrhli. (Mt 11:20–22; Lk 10:13, 14) Když Ježíš o něco později cestoval oblastí Sidonu, projevila v něj víru fénická žena. (Mt 15:21–28; Mr 7:24–31) Avšak ‚zástupy‘, které Ježíš předtím uzdravil a z nichž někteří lidé pocházeli z okolí Tyru a Sidonu, tvořili nepochybně převážně Židé nebo proselyté. (Mr 3:7, 8; Lk 6:17) Když byl Pavel jako vězeň na své první cestě do Říma, bylo mu dovoleno, aby navštívil své bratry v Sidonu. (Sk 27:1, 3)

Z důvodů, které dějiny neuvádějí, byl Herodes Agrippa I. „v bojovné náladě“ proti Sidoncům, kteří od krále dostávali potraviny. V den, jenž byl určen k urovnání této věci, Sidonci pochvalně křičeli, že Herodes mluví ‚božím hlasem, a ne lidským‘. Jehovův anděl Heroda udeřil a Herodes byl zanedlouho sežrán červy. (Sk 12:20–23)