Jméno pustiny a města.

1. Pustina, kam se přibližně za měsíc po vyjití z Egypta odebrali Izraelité, když odešli z Elimu a z tábořiště u Rudého moře. Po odchodu z této pustiny, než přišli k Sinaji, tábořili na několika dalších místech, k nimž patřila Dofka, Aluš a Refidim. (2Mo 16:1; 17:1; 4Mo 33:9–15) Právě v pustině Sin se v izraelském táboře začalo ozývat reptání a stížnosti na to, že není maso. V této pustině Jehova způsobil, že ‚tábor pokrylo‘ hejno křepelek, a tam Izraelité poprvé jedli mannu. Na tomto místě také začal platit zákon o Sabatu. (2Mo 16:2–30)

Přesná poloha pustiny Sin není známa, i když se zřejmě rozkládala na jz. okraji Sinajského poloostrova. Zeměpisci se většinou přiklánějí k názoru, že se jedná o písečnou krajinu známou jako Debbet er-Ramle, která leží na úpatí náhorní roviny Sinaj. Tato pouštní pláň je také blízko místa, kde pravděpodobně ležela Dofka.

2. Sin bylo jedno z egyptských měst, která měla na sobě pocítit meč přivedený na Egypt babylónským králem Nebukadnecarem. (Ez 30:6, 10, 15, 16) V Bibli je Sin nazván jako „tvrz Egypta“. Někteří dnešní odborníci předpokládají, že je totožný s Pelusiem uvedeným  v latinské Vulgátě. Pelusium bylo starověké opevněné město, které v případě útoku z asijské pevniny mělo výhodnou obrannou polohu. Všeobecně se předpokládá, že leželo na místě dnešní lokality Tell el Farame vzdálené asi 32 km na JV od Port Saidu na pobřeží Středozemního moře. Karavany nebo armády, které táhly od filištínského pobřeží, tedy narazily na tuto pevnost, jež střežila vstup do Egypta. Asyrský král Aššurbanipal se o tom zmiňuje ve svých análech. Dnes je toto starověké město obklopeno pískem a bažinami.