Hebrejské a řecké slovo pro výraz „slepý“ je ʽiw·werʹ a ty·flosʹ a obě jsou používána v doslovném i obrazném smyslu. (5Mo 27:18; Iz 56:10; Mt 15:30; 23:16)

Zdá se, že ve starověku byla slepota na Středním východě poměrně běžným postižením. Kromě Bible, kde se o slepotě velmi často mluví, se o ní zmiňují také světské spisy, jako egyptský Ebersův papyrus, a popisují několik forem tohoto postižení i jejich příznaky, předpisy prostředků na vytírání očí a jmenují některé chirurgické nástroje. Izraelský zákon o odplatě, který vyžadoval duši za duši, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku a nohu za nohu, nejenže zdůrazňoval svatost života, ale také Izraelitům důrazně vštěpoval nutnost mimořádné opatrnosti, aby jeden druhému neublížili. Tento zákon také lid upozorňoval na důležitost toho, aby každé svědectví předložené u soudu bylo pravdivé a přesné, protože člověk, který vznesl falešné svědectví, dostal stejný trest, jaký by přivedl na nevinného člověka. (2Mo 21:23, 24; 5Mo 19:18–21; 3Mo 24:19, 20) Jestliže nějaký pán způsobil, že jeho otrok přišel o oko, pán neměl přijít o oko, ale měl svého otroka propustit. (2Mo 21:26) I když se od otroka mohlo požadovat, aby pracoval, a pokud byl vzpurný, mohl být zbit, nicméně jeho pánovi se tím připomínalo, že si musí dát pozor, aby k otrokovi nebyl příliš přísný.

Asyřané a Babylóňané měli běžně ve zvyku těm, koho porazili v boji, vydloubnout oči. Filištíni oslepili Samsona a Nebukadnecar oslepil Sedekjáše. (Sd 16:21; 2Kr 25:7; Jer 39:7) Ammonitský král Nachaš řekl, že přijme kapitulaci města Jabeš v Gileadu ‚pod podmínkou, že jim každému vydloubne pravé oko a vloží to jako pohanu na celý Izrael‘. (1Sa 11:2; viz heslo NACHAŠ č. 1.)

Bible uvádí několik případů stařecké slepoty, kdy oči nebyly nemocné, ale ‚zakalené‘ nebo ‚vyhaslé‘. Pro tuto slepotu Izák požehnal tomu, kdo si to zasloužil, totiž Jákobovi. Velekněz Eli začal ztrácet zrak nějakou dobu před tím, než zemřel ve věku 98 let. Jeroboamova manželka chtěla zneužít toho, že letitý prorok Achijáš byl slepý, ale Jehova její plány překazil. (1Mo 27:1; 1Sa 3:2; 4:14–18; 1Kr 14:4, 5) O Mojžíšovi je však řečeno, že v pokročilém věku 120 let se jeho ‚oko nezakalilo‘. (5Mo 34:7)

Slepotu může také způsobit Jehova, tvůrce oka. (2Mo 4:11) Jehova varoval Izraelity, že pokud zavrhnou jeho ustanovení a poruší jeho smlouvu, přivede na ně spalující horečku a způsobí, aby jim oči selhaly. (3Mo 26:15, 16; 5Mo 28:28) Slepotou byli postiženi ničemní muži v Sodomě a kouzelník Elymas. (1Mo 19:11; Sk 13:11) Saul z Tarsu byl oslepen září světla, když se mu „jakoby předčasně narozenému“ zjevil Ježíš. Znovu získal zrak, až když na něj Ananiáš položil ruce a „spadlo [mu] z očí cosi, co vypadalo jako šupiny“. (1Ko 15:8; Sk 9:3, 8, 9, 12, 17, 18) V prorockém výroku proroka Zecharjáše Jehova ukázal, že koně těch, kdo přijdou proti Jeruzalému, budou postiženi ztrátou zraku (Ze 12:4) a že v den, jenž patří Jehovovi, všechny národy, které budou skutečně konat vojenskou službu proti Jeruzalému, zakusí metlu, při níž jim jejich vlastní oči „shnijí v důlcích“. (Ze 14:1, 12)

Slepota, kterou způsobilo Elišovo slovo celé syrské armádě, byla zjevně psychická slepota. Pokud by byla celá armáda postižena doslovnou slepotou, museli by být všichni vedeni za ruku. Zpráva však jednoduše uvádí, že Eliša jim řekl: „To není ta cesta a to není to město. Následujte mě.“ William James ve své knize Principles of Psychology (1981, sv. 1, s. 59) o tomto jevu uvádí: „Velice zajímavým druhem poruchy mozkové kůry je psychická slepota. Není to ani tak nevnímavost ke zrakovým vjemům jako spíše neschopnost tyto jevy pochopit. Z psychologického hlediska to je možné vysvětlit jako ztrátu asociací mezi zrakovými vjemy a jejich významem; a mělo by ji způsobit i jakékoli přerušení drah mezi centry zrakovými a centry pro jiné pojmy.“ Když syrská armáda přišla do Samaří, Jehova vojákům zjevně tento druh slepoty odňal. (2Kr 6:18–20) O takovou psychickou slepotu se také mohlo jednat v případě mužů v Sodomě, protože zpráva říká, že místo aby byli rozrušeni ztrátou zraku, pokračovali v hledání dveří Lotova domu. (1Mo 19:11)

Muž, který byl slepý, nemohl v Jehovově svatyni sloužit jako kněz. (3Mo 21:17, 18, 21–23) Rovněž oběť slepého zvířete byla pro Jehovu nepřijatelná. (5Mo 15:21; Mal 1:8) Z Jehovova zákona je však patrný ohled na slepé lidi a soucit s nimi. Ten, kdo postavil před slepce překážku nebo ho zavedl na nesprávnou cestu,  byl proklet. (3Mo 19:14; 5Mo 27:18) Spravedlivý Boží služebník Job řekl: „Slepému jsem se stal očima.“ (Job 29:15) Jehova ukazuje, že v určitou dobu slepotu odstraní. (Iz 35:5)

Když byl Ježíš Kristus na zemi, zázračně obnovil zrak mnoha slepým lidem. (Mt 11:5; 15:30, 31; 21:14; Lk 7:21, 22) Blízko Jericha uzdravil slepého Bartimaia a jeho druha. (Mt 20:29–34; Mr 10:46–52; Lk 18:35–43) Při jiné příležitosti uzdravil dva slepce současně. (Mt 9:27–31) Dále uzdravil muže, kerý byl posedlý démonem a který byl slepý a němý. (Mt 12:22; srovnej Lk 11:14.) Jednomu muži obnovil zrak postupně. Možná to bylo proto, aby se oči tohoto muže navyklého na tmu přizpůsobily záři slunce. (Mr 8:22–26) Když byl vrácen zrak jinému muži, který byl slepý od narození, stal se Ježíšovým následovníkem. (Jan 9:1, 35–38) V těchto dvou posledních případech sice Ježíš použil sliny nebo bláto smíchané se slinami, ale tato zdánlivá podobnost s lidovými prostředky zázračnou stránku uzdravení nesnižuje. Muži slepému od narození bylo před uzdravením řečeno, aby se šel umýt do rybníka Siloe. (Jan 9:7) Nepochybně to byla zkouška jeho víry stejně jako u Naamana, který se měl před tím, než byl zbaven malomocenství, vykoupat v řece Jordán. (2Kr 5:10–14)

Obrazné použití. Tápání slepců slouží častokrát ke znázornění bezmocnosti. (5Mo 28:29; Ná 4:14; Iz 59:10; Sef 1:17; Lk 6:39) Jebusejci, kteří si byli natolik jisti nedobytností své citadely, popichovali Davida slovy, že jejich vetší slepci, byť jsou slabí, mohou pevnost Sion proti Izraeli ubránit. (2Sa 5:6, 8)

Slepotou je symbolizováno překroucení práva způsobené podplacením soudu a v Zákoně je mnoho varování před úplatky, dary či předsudky, protože takové věci mohou zaslepit soudce a bránit nestrannému prosazení práva. „Úplatek zaslepuje bystrozraké.“ (2Mo 23:8) „Úplatek zaslepuje oči moudrých.“ (5Mo 16:19) Ať je soudce jakkoli přímý a bystrý, může být vědomě nebo i nevědomě ovlivněn darem od toho, koho se případ týká. Boží zákon má na zřeteli zaslepující účinek nejen daru, ale také citu, protože uvádí: „Nebudeš zacházet s poníženým stranicky a nebudeš dávat přednost osobě někoho velkého.“ (3Mo 19:15) Soudce by neměl ze sentimentality či proto, aby byl mezi lidmi populární, vynést rozsudek proti bohatému člověku jenom proto, že je bohatý. (2Mo 23:2, 3)

Duchovní slepota. Bible pokládá duchovní zrak za mnohem důležitější než zrak tělesný. Ježíš využil situace, když uzdravil muže od narození slepého, aby poukázal na trestuhodné jednání farizeů, protože o sobě tvrdili, že mají duchovní zrak, a vědomě odmítali svou slepotu opustit. Byli jako lidé, kteří milovali tmu spíše než světlo. (Jan 9:39–41; 3:19, 20) Apoštol Pavel řekl členům sboru v Efezu, že mají osvíceny oči svého srdce. (Ef 1:16, 18) Ježíš vysvětluje, že ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale nejsou si vědomi svých duchovních potřeb, jsou slepí a nazí a svou bídnou situaci ve tmě si neuvědomují. (Zj 3:17) Apoštol Jan vysvětluje, že stejně jako dlouhodobý pobyt ve tmě způsobí přirozeným očím slepotu, tak i křesťan, který nenávidí svého bratra, bezcílně jde zaslepující tmou (1Ja 2:11); a Petr varuje, že ten, kdo nepěstuje křesťanské ovoce, z něhož největší je láska, je „slepý, zavírá oči před světlem“. (2Pe 1:5–9) Zdrojem takové temnoty a duchovní slepoty je Satan Ďábel, který se přeměňuje v anděla světla, ale ve skutečnosti je ‚bohem tohoto systému věcí‘ a bohem tmy a oslepil mysl nevěřících, takže nerozeznali dobrou zprávu o Kristu. (Lk 22:53; 2Ko 4:4; 11:14, 15)