Svislá podpora stavební konstrukce nebo něco, co takový sloup připomíná nebo co je mu podobné.

 Některé starověké národy na Středním východě stavěly posvátné sloupy v souvislosti se svým falešným náboženstvím; je velmi pravděpodobné, že se jednalo o falické symboly. Tyto posvátné sloupy měli Izraelité po vstupu do Zaslíbené země zničit a tento druh sloupů nesměli stavět. (5Mo 7:5; 16:22) Izraelité však čas od času pohanské náboženství přejímali a posvátné sloupy používali. (1Kr 14:23; 2Kr 3:2; viz heslo POSVÁTNÝ SLOUP.)

Kromě zmínek o nesprávném způsobu používání sloupů, který Bůh nenáviděl, se v Hebrejských písmech mluví také o sloupech nebo kamenech, které byly postaveny proto, aby něco připomínaly. Tyto sloupy nebyly předmětem modlářství ani nebyly symbolem pohlavních orgánů. Měly připomínat historické činy nebo události.

Kamenné sloupy postavil v Betelu při dvou příležitostech Jákob. V obou případech chtěl obrátit pozornost k tomu, jak s ním Jehova na daném místě zvláštním způsobem jednal. (1Mo 28:18, 19, 22; 31:13; 35:14, 15) Sloup, který Jákob umístil nad Ráchelin hrob, byl nepochybně z kamene a existoval ještě za dnů Mojžíše. (1Mo 35:19, 20) Když Izraelité přijali zákon, který Mojžíš dostal od Boha, postavil Mojžíš oltář a „dvanáct sloupů odpovídajících dvanácti izraelským kmenům“. (2Mo 24:4) V podobném smyslu dal i Jozue pokyny týkající se kamenů, které měly představovat izraelské kmeny, i když v biblické zprávě jako sloupy označeny nejsou. Těchto dvanáct kamenů mělo Izraeli sloužit jako památka a mělo otcům poskytovat příležitost, aby synům vysvětlovali jejich význam. (Joz 4:1–9, 20–24)

Vztyčení kamene, často ve tvaru sloupu, mohlo sloužit jako znamení smlouvy nebo vítězství. (1Mo 31:44–53; Joz 24:26; 1Sa 7:10–12) Po svém vítězství nad Amalekity ‚si pomník v Karmelu vztyčil‘ král Saul. (1Sa 15:12) Hebrejské slovo, které je zde přeloženo jako „pomník“, je obvykle překládáno jako „ruka“, ale ve 2. Samuelově 18:18 je také použito v souvislosti se ‚sloupem‘, který si vztyčil Absalom a který byl nazván „Absalomův pomník“ (NS, He [„Památník Abšalomův“], JB-č). Z toho je tedy patrné, že Saul zcela zjevně postavil pomník nebo sloup na památku svého vítězství. (Srovnej Iz 56:5; viz heslo ABSALOM.)

Představa sloupu, jenž má sloužit jako pomník, který něco připomíná, je možná obsažena v proroctví v Izajášovi 19:19. Toto proroctví bylo zapsáno v 8. století př. n. l. a pojednávalo o poměrech po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Někteří Židé, které Babylóňané ponechali v jejich zemi, utekli do Egypta a podle předpovědi zapsané v Izajášovi 19:18 bydleli v egyptských městech. (Jer 43:4–7; 44:1) Proto slib o ‚sloupu pro Jehovu‘ u hranice Egypta chápe mnoho komentátorů tak, že Jehovovi měla být v Egyptě věnována pozornost a měl být připomínán, ať už byl zmíněný sloup doslovný, nebo ne. (Srovnej Iz 19:20–22.)

Podpěrné sloupy. Zmínky v Bibli i archeologické objevy ukazují, že sloupy ze dřeva, z kamene a z cihel byly na Středním východě používány jako konstrukční podpory. Svislé sloupy často nesly střešní trámy nebo horní podlaží budovy. (Př 9:1; Sd 16:25, 29; 1Kr 7:2) Sloupy ze dřeva či z cihel mohly mít kamennou patku. Řada sloupů z cedrového dřeva, na nichž spočívaly trámy a horní místnosti, byla v Šalomounově Domě libanonského lesa. Název této budovy byl odvozen zřejmě buď z toho, že cedrové dřevo pocházelo z Libanonu, nebo z toho, že sloupy připomínaly les. Také Sloupová síň, která stála nedaleko, byla očividně proslulá svými četnými sloupy, i když biblická zpráva neuvádí, kolik jich bylo a z jakého byly materiálu. (1Kr 7:1–6; srovnej Ez 40:16, 48, 49.) Mramorové sloupy byly použity na nádvoří Ahasverova paláce. (Es 1:6)

Nejpozoruhodnějšími sloupy v Šalomounově chrámu byly dva obrovské měděné sloupy, které byly umístěny před síní a byly pojmenovány Jakin a Boaz. (1Kr 7:15; 2Kr 25:17; Jer 52:21; viz heslo HLAVICE.) V Novém biblickém slovníku, jehož editorem je J. Douglas (1996, s. 933), je vyjádřena domněnka, že u jednoho z nich stál při slavnostních příležitostech král. Tuto domněnku však není možné potvrdit, protože v Bibli se pouze píše, že král ‚stál u svého sloupu při vstupu‘. (2Pa 23:13; 2Kr 11:14; 23:3) Mohl stát u brány vnitřního nádvoří nebo na nějakém jiném vyvýšeném místě, odkud mohl promlouvat k lidu.

Menší sloupy byly použity ve svatostánku; čtyři sloupy z akáciového dřeva nesly oponu mezi Svatou a Nejsvětější a pět sloupků podpíralo  zástěnu u vchodu. (2Mo 26:32–37) Dalších šedesát sloupů neslo lněné závěsy kolem nádvoří a zástěnu u brány vedoucí na nádvoří. (2Mo 27:9–16)

Na malých ozdobných sloupech ze stříbra byl zřejmě položen baldachýn Šalomounových nosítek. (Pís 3:9, 10)

Obrazné použití. Kvůli materiálu a funkci se podpěrné sloupy staly vhodným symbolem spolehlivé opory. Mají znázorňovat to, čím je něco bezpečně podpíráno. Jako „sloup a opora pravdy“ mohl být označen křesťanský sbor, protože podporuje pravdu, a nikoli náboženský omyl. (1Ti 3:15) O Jakubovi, Kéfovi a Janovi bylo řečeno, že „se zdáli být sloupy“ v raném křesťanském sboru; byli pevnými a silnými oporami sboru. (Ga 2:9) Křesťané, kteří zvítězí, budou učiněni sloupy v Božím „chrámu“ a získají trvalé místo v této duchovní stavbě. (Zj 3:12) Na pevnost sloupu naráží zmínka o sloupech, která je v popisu nohou silného anděla. (Zj 10:1) Nohy pastýře, milého šulamitské dívky, byly jako „mramorové sloupy“, které jsou nejen krásné, ale také pevné. (Pís 5:15)

Jak dlouho byl izraelský tábor doprovázen zázračným sloupem oblaku a ohně?

Jehova vyvedl Izraelity z Egypta a vedl je pustinou zázračným způsobem — „šel před nimi v oblačném sloupu za dne . . . a v ohnivém sloupu za noci, aby jim dával světlo k chůzi“. (2Mo 13:21) Nebyly to dva sloupy, ale byl to ‚sloup ohně a oblaku‘, sloup, který ve dne obyčejně vypadal jako oblak a v noci jako oheň. (2Mo 14:24) Když Izraelity pronásledovali Egypťané, posunul se sloup dozadu a pravděpodobně se rozprostřel jako zeď. (Ža 105:38, 39) Na straně Egypťanů způsoboval tmu, ale stranu Izraelitů osvětloval. (2Mo 14:19, 20) Když byl zřízen svatostánek, sloup, který byl nad ním, sloužil jako znamení toho, že Jehova je na svém svatém místě. (2Mo 40:35) Sloup představoval Jehovu a Jehova z něj promlouval. (4Mo 14:14; 12:5; Ža 99:7) Poslední historická zmínka o sloupu je z doby těsně před vstupem Izraele do Zaslíbené země. (5Mo 31:15) Když se Izraelité usadili ve své zemi, sloup, který je vedl v době jejich putování, už nepotřebovali. (Srovnej 2Mo 40:38; Iz 4:5.)