V Písmu je výraz „slovo“ nejčastěji překladem hebrejského a řeckého slova da·varʹ a loʹgos. Ve většině případů tato slova neznamenají prostě jen jednotlivý výraz nebo výrazový prostředek, ale celou myšlenku, výrok nebo prohlášení. (‚Jediné slovo‘ je řecky rheʹma [Mt 27:14], ačkoli i to může znamenat výrok nebo vyřčenou věc.) Každé poselství od Stvořitele, například to, které bylo proneseno skrze proroka, je „Boží slovo“. Na několika málo místech je Loʹgos (znamenající „Slovo“) titulem, který dostal Ježíš Kristus.

Boží slovo. ‚Jehovovo slovo‘ je výraz, který se s drobnými obměnami objevuje v Písmu mnohosetkrát. „Jehovovým slovem“ byla stvořena nebesa. Bohem vyřčené slovo se stalo skutečností. „A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Ať nastane světlo.‘ Pak nastalo světlo.“ (Ža 33:6; 1Mo 1:3) Neměli bychom to chápat tak, že tuto práci vykonal sám Jehova. (Jan 5:17) Má myriády andělů, kteří reagují na jeho slovo a konají jeho vůli. (Ža 103:20)

Jehovovu slovu je podrobeno živé i neživé stvoření a může být použito k vykonání Božího záměru. (Ža 103:20; 148:8) Boží slovo je spolehlivé; co Bůh slíbil, na to také pamatuje a udělá to. (5Mo 9:5; Ža 105:42–45) Jak sám Bůh řekl, jeho slovo „potrvá na neurčitý čas“; nikdy se nevrátí, aniž by dosáhlo svého záměru. (Iz 40:8; 55:10, 11; 1Pe 1:25)

Jehova je sdílný Bůh, který svému stvoření rozmanitými způsoby odhaluje, co je jeho vůlí a záměrem. Boží slova — nepochybně skrze anděla — byla řečena takovým lidem, jako byli Adam, Noe a Abraham. (1Mo 3:9–19; 6:13; 12:1) Někdy Bůh používal svaté muže, jako byl Mojžíš a Áron, k tomu, aby oznámil svůj záměr. (2Mo 5:1) „Každé slovo“, které Izraeli přikázal Mojžíš, bylo vlastně Boží slovo určené Izraeli. (5Mo 12:32) Bůh také mluvil ústy proroků, jako byl Eliša a Jeremjáš a prorokyně Debora. (2Kr 7:1; Jer 2:1, 2; Sd 4:4–7)

Od doby Mojžíše byly zapsány mnohé z božských příkazů. Desatero, běžně nazývané Deset přikázání a v Hebrejských písmech známé jako „Deset slov“, bylo poprvé proneseno ústně a později ‚napsáno Božím prstem‘ na kamenné  tabulky. (2Mo 31:18; 34:28; 5Mo 4:13) Tyto příkazy jsou v 5. Mojžíšově 5:22 označeny jako „Slova“. (Viz heslo DESET SLOV.)

Pod božskou inspirací napsal Jozue další „slova do knihy Božího zákona“ a to platilo i o jiných věrných pisatelích Bible. (Joz 24:26; Jer 36:32) Všechny tyto spisy byly nakonec sebrány a vytvořily to, co se dnes nazývá Svaté písmo neboli Svatá Bible. ‚Celé Písmo inspirované Bohem‘ tedy dnes zahrnuje všechny kanonické knihy Bible. (2Ti 3:16; 2Pe 1:20, 21) V Křesťanských řeckých písmech se o Božím inspirovaném slovu často mluví prostě jako o „slovu“. (Jk 1:22; 1Pe 2:2)

Pro Boží slovo existuje mnoho synonym. V Žalmu 119, kde je více než 20 zmínek o Jehovově „slovu“ nebo „slovech“, se objevuje mnoho poetických paralel — například výrazy jako zákon, připomínky, nařízení, předpisy, příkazy, soudcovská rozhodnutí, ustanovení a výroky Jehovy. To také ukazuje, že výraz „slovo“ znamená ucelenou myšlenku nebo poselství.

Boží slovo je popsáno i mnoha jinými způsoby, z nichž je vidět jeho obsáhlost a význam. Je to „‚slovo‘ [nebo „výrok“ (rheʹma)] víry“ (Ří 10:8, Int), ‚slovo [neboli poselství (tvar slova loʹgos)] spravedlnosti‘ (Heb 5:13) a „slovo smíření“ (2Ko 5:19). Boží slovo neboli poselství je jako „semeno“, které je-li zaseto do dobré půdy, přináší mnoho ovoce (Lk 8:11–15); o Božích výrocích je také řečeno, že „běží rychle“. (Ža 147:15)

Kazatelé a učitelé slova. Největším zastáncem a podporovatelem Jehovova inspirovaného slova pravdy byl Pán Ježíš Kristus. Lidé žasli nad jeho metodami vyučování (Mt 7:28, 29; Jan 7:46), nicméně Ježíš si za to nepřipisoval žádnou zásluhu, když řekl, že „slovo, které slyšíte, není moje, ale patří Otci, který mě poslal“. (Jan 14:24; 17:14; Lk 5:1) Kristovi věrní učedníci zůstali v jeho slovu, a to je zase osvobodilo od nevědomosti, pověr i strachu a rovněž od otroctví hříchu a smrti. (Jan 8:31, 32) Ježíš často musel vyjadřovat nesouhlas s farizey, jejichž tradice a nauky učinily „Boží slovo [neboli prohlášení]“ neplatným. (Mt 15:6; Mr 7:13)

Nejednalo se jen o to, zda člověk slyšel Boží slovo, jež bylo kázáno. Nezbytné bylo podle tohoto poselství také jednat a projevovat poslušnost. (Lk 8:21; 11:28; Jk 1:22, 23) Apoštolové a učedníci byli nejdříve sami dobře vyškoleni pro službu a potom zase oni v poslušnosti tohoto slova začali kázat a vyučovat. (Sk 4:31; 8:4, 14; 13:7, 44; 15:36; 18:11; 19:10) Výsledkem bylo, že ‚Boží slovo dále rostlo, a velmi se množil počet učedníků‘. (Sk 6:7; 11:1; 12:24; 13:5, 49; 19:20)

Apoštolové a jejich společníci nebyli podomními obchodníky s Písmem, jako byli falešní pastýři. To, co kázali, bylo jasné, nefalšované Boží poselství. (2Ko 2:17; 4:2) Apoštol Pavel řekl Timoteovi: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ Timoteus dále dostal příkaz: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném.“ (2Ti 2:15; 4:2) Pavel také radil křesťanským manželkám, že mají dávat pozor na své chování, „aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně“. (Tit 2:5)

Od doby, kdy Ďábel popřel to, co Bůh řekl v zahradě Eden, se objevilo mnoho satanských odpůrců Božího slova. Bible i dějiny potvrzují, že mnoho lidí přišlo o život, protože se drželi Božího slova. (Zj 6:9) Je také historickou skutečností, že pronásledováním se hlásání Božího slova zastavit nepodařilo. (Fil 1:12–14, 18; 2Ti 2:9)

Moc Božího slova a ducha. Boží slovo má na posluchače úžasnou moc. Znamená život. V pustině Bůh Izraeli dokázal, že „člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale že člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst“. (5Mo 8:3; Mt 4:4) Je to „slovo života“. (Fil 2:16) Ježíš, který mluvil Boží slova, řekl: „Výroky [rheʹma·ta], které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6:63)

Apoštol Pavel napsal: „Slovo [nebo poselství (loʹgos)] Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Heb 4:12) Dosahuje srdce a odhaluje, zda člověk opravdu žije podle správných zásad. (1Ko 14:23–25)

Boží slovo je pravda a může člověka posvětit k tomu, aby ho Bůh použil. (Jan 17:17) Může člověka učinit moudrým a šťastným; může vykonat cokoli, co je Božím záměrem. (Ža 19:7–9; Iz 55:10, 11) Může člověka úplně vyzbrojit pro každé dobré dílo a může mu umožnit, aby zvítězil nad tím ničemným. (2Ti 3:16, 17; srovnej 1Ja 2:14.)

 O Ježíšově kázání je řečeno: „Bůh [Ježíše] pomazal svatým duchem a mocí, a procházel zemí, činil dobro a uzdravoval všechny, které utlačoval Ďábel; protože Bůh byl s ním.“ (Sk 10:38) Apoštol Pavel dosáhl obrácení lidí, dokonce i pohanů, ne „s přesvědčivými slovy [lidské] moudrosti, ale s projevem ducha a moci“. (1Ko 2:4) Slova, která pod Božím svatým duchem Pavel mluvil, byla založena na Písmu a mocně působila k obrácení lidí. Sboru v Tesalonice řekl: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením.“ (1Te 1:5)

Jan Křtitel přišel „s Elijášovým duchem a silou“. Měl Elijášova „ducha“ — jeho průbojnost a sílu. Jehovův duch Jana také vedl, takže mluvil Boží slova, slova, která měla velkou moc; velmi úspěšně „obrátil zpět srdce otců k dětem a neposlušné k praktické moudrosti spravedlivých, aby přichystal pro Jehovu připravený lid“. (Lk 1:17)

Poselství o dobré zprávě z Božího slova Bible by se tudíž nemělo podceňovat. Tato slova jsou daleko mocnější než jakákoli jiná slova, jež by lidé dokázali vymyslet nebo vyslovit. Starověcí Beroané byli chváleni za to, že „pečlivě zkoumali Písma“, aby věděli, zda apoštolovo vyučování je správné. (Sk 17:11) Když Boží služebníci mluví mocné Boží slovo, ‚moc svatého ducha‘ jim dodává sílu a podporuje je. (Ří 15:13, 19)

„Slovo“ jako titul. V Křesťanských řeckých písmech se „Slovo“ (řec. ho Loʹgos) objevuje také jako titul. (Jan 1:1, 14; Zj 19:13) Apoštol Jan ukázal, komu tento titul patří, totiž Ježíši, který byl takto označen nejen během své pozemské služby, když byl dokonalým člověkem, ale i během své předlidské duchovní existence a také po svém vyvýšení do nebe.

„Slovo bylo bohem.“ O předlidské existenci Syna Jan říká: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“ (Jan 1:1, NS) Kralická bible uvádí: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Vzbuzuje to dojem, jako by Slovo bylo totožné s Všemohoucím Bohem, zatímco předchozí znění v Překladu nového světa ukazuje, že Slovo není Bůh — Všemohoucí Bůh —, ale bůh, někdo mocný. (Ve starověkém Izraeli byli jako „bohové“ nazýváni dokonce i soudci, kteří měli v národě velkou moc. [Ža 82:6; Jan 10:34, 35]) V řeckém textu se totiž před prvním slovem „Bůh“ objevuje určitý člen ho, ale před druhým výskytem slova „Bůh“ se neobjevuje.

K získání správného názoru napomáhají jiné překlady. Meziřádkový doslovný překlad z řečtiny v díle Emphatic Diaglott zní: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a bůh bylo to Slovo.“ Doprovodný text v Diaglottu ve větě: „Na Počátku bylo LOGOS, a LOGOS bylo u BOHA, a LOGOS byl Bůh“ používá velká a malá velká písmena pro slovo Bůh, které má určitý člen, a velké začáteční písmeno a malá písmena pro druhý výskyt slova „Bůh“.

Tyto překlady by podporovaly skutečnost, že Ježíš, který je Božím Synem a kterého Bůh použil při stvoření všech dalších věcí (Kol 1:15–20), je skutečně „bůh“, někdo mocný, kdo disponuje velkou mocí, ale není to Všemohoucí Bůh. Tento názor je patrný i v jiných překladech. The New English Bible říká: „A co byl Bůh, bylo i Slovo.“ Řecké slovo přeložené jako „Slovo“ je Loʹgos; a tak Moffattův překlad zní: „Logos bylo božské.“ American Translation zní: „Slovo bylo božské.“ Některé překlady do němčiny znějí podobně. Podle Böhmera: „Bylo úzce spojeno s Bohem, ano, samo bylo božského druhu.“ Podle Stageho: „Slovo samo bylo božského druhu.“ Podle Mengeho: „A Bůh (= božského druhu) bylo Slovo.“ A podle Thimmeho: „Slovo bylo jakýmsi bohem.“ Všechny tyto překlady zdůrazňují povahu Slova, ne jeho totožnost s Otcem, Všemohoucím Bohem. Protože Slovo je Synem Jehovy Boha, je tudíž božské podstaty; „božský“ totiž znamená „podobný bohu“. (Kol 2:9; srovnej 2Pe 1:4, kde je Kristovým spoludědicům slíbena „božská přirozenost“.)

Profesor Charles Cutler Torrey ve svém díle The Four Gospels—A New Translation (2. vydání, 1947) říká: „Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo bůh. Když bylo na počátku u Boha, byly skrze ně stvořeny všechny věci; bez něj nepovstalo nic stvořeného.“ (Jan 1:1–3) Je zajímavé, že když se mluví o Slovu, je napsáno bez velkého začátečního písmena — totiž „bůh“.

Toto Slovo neboli Loʹgos bylo Božím přímým stvořením, jediným zplozeným Synem Boha a zjevně nejbližším Božím společníkem, k němuž Bůh mluvil, když řekl: „Udělejme člověka  k našemu obrazu, podle naší podoby.“ (1Mo 1:26) Jan proto pokračuje slovy: „Ten byl na počátku u Boha. Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.“ (Jan 1:2, 3)

Další texty jasně ukazují, že Slovo bylo Božím prostředníkem, skrze něhož začaly existovat všechny ostatní věci. Je tudíž „jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno . . . ; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno“. (1Ko 8:6) Slovo, Boží Syn, byl „počátek Božího stvoření“ a je také popsán jako ‚prvorozený všeho stvoření, protože jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci v nebesích a na zemi‘. (Zj 3:14; Kol 1:15, 16)

Pozemská služba a oslavení v nebesích. V určitou dobu došlo ke změně. Jan vysvětluje: „Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi [jako Pán Ježíš Kristus] a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce.“ (Jan 1:14) Tím, že se Slovo stalo tělem, mohli ho očití svědkové na zemi vidět, slyšet, dotýkat se ho. Tak mohli být hmotní lidé v přímém kontaktu a spojení se ‚slovem života‘, o němž Jan říká, že to „bylo od počátku [to], co jsme slyšeli, co jsme viděli svýma očima, na co jsme pozorně hleděli a čeho se dotýkaly naše ruce“. (1Ja 1:1–3)

Podle Zjevení 19:11–16 oslavený Pán Ježíš Kristus dále nese titul „Slovo“. Jan říká, že ve vidění nebe spatřil bílého koně a jezdec na něm se nazýval „Věrný a Pravý“, „Boží Slovo“; a „na svém svrchním oděvu, ano na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů“.

Proč se Boží Syn nazývá „Slovo“. Titul často popisuje funkci, v níž nositel titulu slouží, nebo povinnost, kterou vykonává. Tak to bylo i s titulem Kal-Hatzé, který měl určitý habešský úředník a který znamená „hlas nebo slovo krále“. James Bruce na základě svých cest v letech 1768 až 1773 popisuje povinnosti Kal-Hatzé následovně. Tento úředník stál u okna, které bylo zakryté záclonou, skrze niž k němu — skryt před zraky — mluvil král. Tento úředník potom sdělení předal osobám nebo straně, jichž se týkalo. Kal-Hatzé tudíž působil jako slovo nebo hlas habešského krále. (Travels to Discover the Source of the Nile, Londýn, 1790, sv. III, s. 265; sv. IV, s. 76)

Připomeňme si také, že Bůh učinil Árona Mojžíšovým „slovem“ nebo ‚ústy‘, když řekl: „Bude za tebe mluvit k lidu; a stane se, že ti bude sloužit jako ústa a ty mu budeš sloužit jako Bůh.“ (2Mo 4:16)

Podobným způsobem nepochybně sloužil Boží prvorozený Syn jako Ústa neboli Mluvčí svého Otce, velkého Krále věčnosti. Byl Božím Slovem sdělujícím informace a pokyny dalším duchovním a lidským synům Stvořitele. Je rozumné se domnívat, že před Ježíšovým příchodem na zem Bůh při mnoha příležitostech, kdy komunikoval s lidmi, použil jako svého andělského mluvčího Slovo. (1Mo 16:7–11; 22:11; 31:11; 2Mo 3:2–5; Sd 2:1–4; 6:11, 12; 13:3) Jelikož anděl, který vedl Izraelity pustinou, měl ‚v sobě Jehovovo jméno‘, mohlo se jednat o Božího Syna, Slovo. (2Mo 23:20–23; viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS, Předlidská existence.)

Ježíš během své pozemské služby dále působil jako Mluvčí svého Otce neboli Slovo, protože svým posluchačům řekl: „Nemluvil [jsem] ze svého vlastního popudu, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit. . . . Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi je pověděl Otec.“ (Jan 12:49, 50; 14:10; 7:16, 17)