Rozsudky, které vynesl někdo, kdo k tomu má pravomoc. (2Sa 8:15; 1Kr 3:16–28; 10:9; 2Kr 25:6; 2Pa 19:8–10) Jehova Bůh jakožto Soudce, Ten, kdo dává ustanovení, a jakožto Král (Iz 33:22)  dal izraelskému národu obsažný zákoník. Svými rozhodnutími v právních záležitostech dal pokyny, podle nichž se mělo řídit rozhodování v případech jednotlivců a také ve vnitřních i zahraničních záležitostech národa. (Viz hesla PRÁVNÍ SPOR; SOUD; ZÁKON.)

Mnohá z těchto soudcovských rozhodnutí dostal izraelský národ na hoře Sinaj. (Ne 9:13) Určité situace však občas vyžadovaly zvláštní soudcovské rozhodnutí. Když například po Manasseovci Celofchadovi zůstaly pouze dcery, vznikla otázka, zda by měly po něm dostat dědictví. Jehova tehdy vydal pro tento případ rozhodnutí, které pak sloužilo jako ustanovení pro řešení obdobných situací. (4Mo 27:1–11; 36:1–12; viz také 3Mo 24:10–16.) Podobně Davidovo soudcovské rozhodnutí o rozdělování válečné kořisti bylo stanoveno jako právní precedens. (1Sa 30:23–25)

Soudcovská rozhodnutí ustanovená Bohem nápadně vynikala mezi zákony tehdejších národů zejména proto, že určité běžné, ale neobyčejně škodlivé skutky byly Jehovou označeny jako hrdelní zločiny. Mezi okolními národy byly rozšířeny styky se zvířaty, homosexualita, krvesmilstvo a jiné zvrhlé zvyklosti, které poškozovaly duševní, tělesný i duchovní stav lidí. (3Mo 18:6–30; 20:10–23) Pokud tedy Izraelité dodržovali Jehovova soudcovská rozhodnutí, byli jimi jako národ vyvyšováni. Přísné dodržování Jehovových příkazů mělo přinášet Izraeli Jehovovo požehnání a užitek, který měly pozorovat i jiné národy a měly na to reagovat slovy: „Tento velký národ je nepochybně lid moudrý a s porozuměním.“ (5Mo 4:4–6) Jehovova soudcovská rozhodnutí opravdu byla pro Izrael požehnáním (3Mo 25:18, 19; 5Mo 4:1; 7:12–15; 30:16), není tedy divu, že se žalmista modlil, aby ho Jehova učil tato rozhodnutí znát. (Ža 119:108) Žalmista si Jehovových soudcovských rozhodnutí tak vážil, že Jehovu kvůli nim chválil sedmkrát za den (Ža 119:164), a dokonce vstával o půlnoci, aby za ně Bohu vzdával díky. (Ža 119:62)

Soudcovská rozhodnutí stanovená Zákonem byla sice dobrá, spravedlivá a svatá, přesto však sloužila pouze jako vychovatel vedoucí ke Kristu. Smlouva Zákona byla totiž nahrazena novou smlouvou. (Ří 7:12; Ga 3:24; Heb 8:7–13) Je tedy možné očekávat, že dodržování přikázání neboli soudcovských rozhodnutí, jež jsou spojena s novou smlouvou, přinese lidem mnohem větší požehnání, než bylo požehnání, které zažil přirozený Izrael pod Zákonem. (Jan 13:34, 35; 1Ko 6:9–11; 1Pe 1:14, 15, 22, 23; 2:9, 10; 1Ja 5:3)