Když apoštol Pavel křesťany varoval před nebezpečím špatných „společenství“, použil řecké podstatné jméno ho·mi·liʹa. (1Ko 15:33) Toto řecké slovo je příbuzné slovesu ho·mi·leʹo, které znamená „rozmlouvat“. (Sk 20:11) Označuje společenství nebo styk s druhými, obvykle formou rozhovoru, ale někdy označuje i styk pohlavní. Řecká Septuaginta toto slovo použila k překladu hebrejského výrazu pro „přemlouvání“ v Příslovích 7:21 a pro výraz ‚co jí v manželství patří‘ ve 2. Mojžíšově 21:10.

Lidé, kteří touží získat Boží schválení, si jako své druhy vybírají lidi oddané spravedlnosti a pravdě. (2Ti 2:22) Přestanou se také společensky „stýkat [doslova směšovat]“ s těmi členy sboru, jejichž způsob života vedl k veřejnému pokárání kvůli jejich nepořádnému chování. Ačkoli jim dále projevují lásku, mělo by být jasné, že jejich nepořádné chování neschvalují. (2Te 3:6–15) Zatímco dobrá společnost může člověku skutečně pomoci, aby dále chodil v souladu s Boží moudrostí, je zřejmé, že špatná společnost má škodlivé následky. Inspirované přísloví uvádí: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Př 13:20; srovnej Př 22:24, 25; 28:7; 29:3.) Hebrejské slovo ra·ʽahʹ překládané jako ‚stýkat se‘ je v Příslovích 13:20 také přeloženo jako ‚jednat s‘ a je příbuzné s hebrejským slovem reʹaʽ, které znamená „společník; bližní; druh“. (Sd 14:20; 3Mo 19:18; Ža 15:3)

 Z mnoha biblických příkladů je zřejmé, že špatné společenství člověku skutečně ublíží. Jákobova dcera Dina si nemoudře zvolila za své společnice kananejské dívky, a to mělo za následek, že ji znásilnil Šekem, syn chivijského náčelníka. (1Mo 34:1, 2) Davidův syn Amnon naslouchal špatné radě svého druha Jehonadaba a znásilnil svou nevlastní sestru Tamar. Vyvolal tím nenávist jejího bratra Absaloma, který později zařídil, aby byl Amnon zavražděn. (2Sa 13:3–29) Izraelité se v rozporu s Jehovovými příkazy začali stýkat s Kananejci, uzavírali s nimi manželské svazky a přijímali jejich zkaženou formu uctívání, což mělo za následek Jehovovu nelibost a to, že je opustil. (5Mo 7:3, 4; Sd 3:5–8) Od uctívání Jehovy se odvrátil dokonce i Šalomoun, když si vzal za manželky ctitelky falešných bohů. (Ne 13:26) Achab jednal pod vlivem Jezábel, ctitelky Baala, hůře než všichni izraelští králové před ním. (1Kr 21:25) Úzké spojení s královským domem Achaba téměř stálo zbožného Jehošafata život, a manželský svazek, jímž se s Achabem spříznil, měl později za následek téměř úplné zničení Davidova královského domu. (2Pa 18:1–3, 29–31; 22:10, 11)

Sjednocené společenství pravých křesťanů se sice skládá z malých skupin, sborů nebo fyzicky odloučených jednotlivců, ale tvoří „společenství bratrů“, které je označeno řeckým výrazem a·del·foʹtes. (1Pe 2:17; 5:9) Mají-li praví křesťané zůstat částí tohoto společenství bratrů, musí se vyhýbat společenství s každým z jejich středu, kdo začal prosazovat falešné, rozvratnické učení. (Ří 16:17, 18) Křesťanský apoštol Jan dal svým spoluvěřícím pokyn, aby takové falešné učitele nikdy nepřijímali do svých domovů ani je nezdravili, protože by jim tím umožňovali předkládat jejich pokřivené, zkažené nauky. Zdravit takového člověka by ukazovalo na určitou míru souhlasu a tím by se podíleli na „jeho ničemných skutcích“. (2Ja 10, 11) Ačkoli existovalo ohromné množství dokladů o tom, že vzkříšení z mrtvých je jistá věc, apoštol Pavel věděl, že společenství s těmi, kdo toto křesťanské učení odmítli, povede ke zničení víry. Proto napsal: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1Ko 15:12–22, 33; viz heslo ODPADNUTÍ.)