Způsob řízení nebo dohled určený k tomu, aby byla splněna nějaká povinnost nebo aby bylo dosaženo nějakého cíle.

Hebrejské slovo (pequd·dahʹ) přeložené v 1. Paralipomenon 26:30 slovem ‚správa‘ pochází z kořene pa·qadhʹ, který znamená „navštívit, obrátit pozornost k“. (Rut 1:6, Rbi8, ppč) Překládá se také slovy „péče; dozor“. (2Pa 24:11; 4Mo 3:32; srovnej 2Kr 11:18, Rbi8, ppč; viz heslo DOZORCE.)

Na začátku lidských dějin Bůh pověřil dokonalého člověka, aby pečoval o zemi a měl v podřízenosti tvorstvo, které je na ní. (1Mo 1:26–28) Po lidské vzpouře a zejména od potopy se vyvíjel patriarchální systém správy a získal velký význam. Byl směrodatný při řízení záležitostí týkajících se rodiny a majetku a prosazoval měřítka vztahující se k chování.

Způsob, jak v souladu s Boží vůlí, zařizoval národní záležitosti Izraele Mojžíš v průběhu 40 let putování pustinou, je znamenitým příkladem správy, k níž patří i to, že spolehlivé podřízené osoby jsou pověřovány určitou autoritou. (2Mo 18:19–26) V kněžstvu měl hlavní odpovědnost za správu velekněz (4Mo 3:5–10); jiní muži ovšem dostali odpovědnost za dozor a dohled nad určitými služebními odděleními. (4Mo 3:25, 26, 30–32, 36, 37; 4:16) Když Izrael vstoupil do Zaslíbené země, jednali v postavení správců národa soudci, které podporoval Bůh. (Sd 2:16, 18; Rut 1:1)

Když bylo zřízeno izraelské království, vyvinul se složitější systém správy. Za vlády krále Davida byla struktura správy rozpracována podrobně — určití úředníci byli podřízeni přímo králi a po celé zemi sloužili správci oddílů. (1Pa 26:29–32; 27:1, 16–22, 25–34) Za Davidovy vlády bylo také důkladně zorganizováno kněžstvo, byli ustanoveni dohlížitelé nad prací související se svatostánkem, úředníci a soudci, strážci bran, zpěváci a hudebníci a bylo zřízeno 24 kněžských oddílů, jež měly na starosti službu ve svatostánku. (1Pa 23:1–5; 24:1–19) Správa, kterou zavedl Šalomoun, byla ještě rozsáhlejší a ve spojitosti s výstavbou chrámu poskytuje vynikající příklad efektivní správy. (1Kr 4:1–7, 26, 27; 5:13–18)

Také v jiných národech byly vytvořeny rozsáhlé správní systémy; svědčí o tom třídy úředníků, které shromáždil král Nebukadnecar k zasvěcení své zlaté sochy. (Da 3:2, 3) Sám Daniel byl ‚učiněn panovníkem‘ (aramejsky šeletʹ) nad babylónskou soudní oblastí a pod ním  byla občanská ‚správa‘ (aramejsky ʽavi·dhahʹ) dána Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi. (Da 2:48, 49)

V Křesťanských řeckých písmech se často pojednává o tom, jak má být správně uplatňována svěřená autorita a plněna odpovědnost spočívající na mužích, kteří byli pověřeni dohledem nad tím, aby byla mezi Božím lidem vykonávána a uskutečňována Boží vyjádřená vůle; v této souvislosti Písmo mluví o správcovství a dozoru. (Lk 16:2–4; 1Ko 9:17; Ef 3:2; Kol 1:25; Tit 1:7) Poukazuje se zde na to, že nejdůležitější je odpovědnost vůči Bohu (Ža 109:8; Sk 1:20), ale zdůrazňovány jsou i zájmy těch, kdo pod takovou správou slouží. (1Pe 4:10; viz heslo SPRÁVCE.)

Co je „správa“, kterou Bůh uvedl do činnosti v roce 33 n. l.?

Bůh si ve své nezasloužené laskavosti předsevzal, že „na plné hranici ustanovených časů“ bude mít „správu [řec. oi·ko·no·miʹan, doslova „vedení domácnosti“]“, aby ‚opět shromáždil všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi‘. (Ef 1:10; srovnej Lk 12:42, Rbi8, ppč.) Cílem této „správy“ neboli způsobu řízení, který Bůh uplatňuje od Letnic roku 33 n. l., je sjednocení všech jeho inteligentních tvorů. První etapou Boží „správy“ je opět shromáždit „věci v nebesích“, připravit sbor dědiců Království, kteří mají žít v nebi pod vedením Ježíše Krista jakožto duchovní Hlavy. (Ří 8:16, 17; Ef 1:11; 1Pe 1:4) Druhou etapou této „správy“ je opět shromáždit „věci na zemi“ tím, že budou připraveni ti, kdo mají žít v pozemském ráji. (Jan 10:16; Zj 7:9, 10; 21:3, 4)