Řecká slova neʹfo (sloveso) a ne·faʹli·os (přídavné jméno) v podstatě poukazují na stav, kdy člověk není pod vlivem opojných látek. Tato slova se však v Písmu používají hlavně v obrazném smyslu. Nesou myšlenku toho, že je někdo střízlivý, umírněný v návycích, bdělý nebo ostražitý. Příbuzné slovo e·kneʹfo, které především znamená „vystřízlivět“, je použito v řecké Septuagintě v 1. Mojžíšově 9:24: „Noe se zotavil [probudil] z vína.“ Tento řecký výraz je také použit v tomtéž překladu v Joelovi 1:5, kde prorok volá na duchovní ‚opilce‘ Izraele, aby se ‚vzbudili‘, a v Habakukovi 2:19, kde je předpověděna běda ctitelům model, kteří říkají kusům dřeva a kameni: „Probuď se!“

Při vyjmenovávání požadavků na ty, kdo měli být v křesťanských sborech ustanoveni jako dozorci, apoštol Pavel uvedl, že dozorce má být „umírněný v návycích“ (řec. ne·faʹli·os). To mimo jiné znamená, že nemá nadměrně pít víno, protože je také uvedeno, že dozorce nemá být „opilý výtržník“. Slovo ne·faʹli·os ukazuje, že dozorce by kromě toho, že má mít ve zvyku být umírněný v užívání alkoholu, měl mít také zdravou mysl a projevovat umírněnost i v ostatních věcech, například v mluvě a chování. (1Ti 3:2, 3)

Ženy ve sboru dostávají podobnou radu, aby byly „vážné, ne pomlouvačné, umírněné v návycích, věrné ve všem“. (1Ti 3:11) Letití muži a letité ženy jsou nabádáni podobně; starší ženy mají dávat příklad, „aby přiváděly mladé ženy k rozumu“, aby mladé ženy byly dobrými manželkami  a matkami a podřizovaly se svým manželům. (Tit 2:2–5)

Když apoštol Pavel káral korintský sbor, jenž byl ovlivněn jistými lidmi, kteří obhajovali nesprávné nauky, řekl: „Špatná společenství kazí užitečné návyky. Probuďte se ke střízlivosti [tvar slova e·kneʹfo] spravedlivým způsobem a nepáchejte hřích, neboť někteří nemají poznání o Bohu. Mluvím, abyste se zastyděli.“ (1Ko 15:33, 34) Měli se vzbudit z otupělosti způsobené nesprávnými naukami, kterými byli někteří zavedeni na scestí a které jim způsobily duchovní onemocnění, a dokonce duchovní smrt. (1Ko 11:30) Podobným způsobem psal Pavel předtím Tesaloničanům, jimž dělali těžkosti lidé, kteří obhajovali myšlenky, jež apoštolové nevyučovali. Pavel řekl, že „Jehovův den“ přijde náhle, ale že pravé, věrné křesťany nezastihne tak, jako zastihne zloděje. Proto tedy neměli být ospalí, ale měli se ujistit, že jsou ostražití; měli ‚zůstat bdělí a být střízliví‘. (1Te 5:2–6, 8)

Apoštol Pavel také varoval Timotea, že přijde odpadnutí, které bude ohrožovat ryzost těch křesťanů, kteří si přejí zůstat věrní. Zvláště Timoteus se měl jako dozorce střežit, aby ‚zůstal ve všem střízlivý‘, aby ‚trpěl zlo, konal dílo evangelisty, plně dovršil svou službu‘. (2Ti 4:3–5) Timoteus si měl díky své střízlivosti uvědomit, že Pavel již nebude příliš dlouho naživu (2Ti 4:6–8) a že i sám Timoteus nakonec opustí scénu, a tak že věci, které se naučil, musí svěřovat věrným lidem, kteří budou zase dostatečně způsobilí vyučovat jiné. (2Ti 2:2) Tak měl být sbor budován jako ochranný val proti odpadlictví, které mělo přijít, a měl být ‚sloupem a oporou pravdy‘. (1Ti 3:15)

Podobně apoštol Petr věděl, že on a ostatní apoštolové již nebudou dlouho přítomni (2Pe 1:14), aby mohli jednat jako zábrana proti odpadlickým tendencím, které podněcoval Ďábel, a proto křesťanům radil, aby se pevně drželi své záchrany skrze Krista, ‚byli zcela střízliví; aby vložili svou naději v nezaslouženou laskavost, jež jim měla být přinesena při zjevení Ježíše Krista‘. (1Pe 1:13) Doba byla velmi vážná a pronásledování ze strany světa sílilo; proto měli být zdravé mysli, měli být ostražití, bdělí a neměli zanedbávat hlubokou modlitbu, aby získali sílu potřebnou k tomu, aby vytrvali. (1Pe 4:7) Vybízel je ke střízlivosti a varoval je před Ďáblem, jenž se podobá řvoucímu lvu, který hledá, koho by pohltil, a tak proti němu museli zaujmout pevný postoj. To vyžadovalo střízlivost, vážnost a sebeovládání. (1Pe 5:8, 9)