Skládací přístřešek z látky nebo z kůže podpíraný kůly. Stany patří k nejstarším typům obydlí, která si lidé stavěli (1Mo 4:20; 9:21), a obvykle je používaly nomádské národy na Středním východě. (1Mo 9:27; Ža 83:6)

Některé podrobnosti o tom, jak stany vypadaly a jak byly používány, jsou obsaženy v Bibli. Tyto informace jsou doplněny o poznatky o stanech, které ještě v nedávných dobách používali Arabové; zdá se totiž, že jejich stany se v podstatě neliší od stanů používaných v biblických dobách. Mnoho učenců se domnívá, že nejstarší stany byly zhotoveny ze zvířecích kůží. (1Mo 3:21; 2Mo 26:14) Dnešní Beduíni mají stany obvykle z načernalé látky z kozí srsti. (Srovnej 2Mo 36:14; Pís 1:5.) Pruhy této látky se sešijí, přičemž celková velikost pravoúhlého stanu závisí na tom, jak bohatý je jeho majitel, a na tom, kolik osob bude ve stanu bydlet. Stan je podepřen řadou kůlů, jejichž délka je přibližně 1,5 až 2 m, a nejvyšší z nich je uprostřed; stan je zavětrován pomocí lan, která jsou připevněna ke stanovým kolíkům. (Sd 4:21) Když chtějí mít lidé soukromí nebo se chtějí chránit před větrem, zavěšují po stranách stanu látky, které se však za účelem větrání mohou vyhrnout nebo sejmout.

Zdá se, že v biblických dobách se ve větších stanech prostor obvykle rozděloval nejméně na dvě části, a to tak, že se tam zavěsily stanové látky. ‚Stanem Sáry‘, o němž se píše v 1. Mojžíšově 24:67, je možná myšlena její část stanu, nebo stan, který obývala ona sama; někteří bohatí muži totiž mívali řadu stanů, a ženy někdy dostaly svůj vlastní. (1Mo 13:5; 31:33) Na zemi uvnitř stanu bývaly pravděpodobně položeny rohože.

Stany byly charakteristické pro nomádský způsob života, zatímco v domech bydleli ti lidé, kteří žili usedlejším životem. Proto je o Abrahamovi napsáno, že „bydlel ve stanech“, zatímco „očekával . . . město, které má skutečné základy“. (Heb 11:9, 10) Zdá se, že za pobytu v Egyptě žili Izraelité většinou v domech, ne ve stanech. (2Mo 12:7) Když ale z Egypta odešli, začali znovu bydlet ve stanech (2Mo 16:16) a používali je po celých čtyřicet let života v pustině. (3Mo 14:8; 4Mo 16:26) V této době měly mimořádný význam dva zvláštní stany, „svatostánek“ a Mojžíšův stan. (2Mo 25:8, 9; 26:1; 33:7; viz hesla STAN SETKÁNÍ; SVATOSTÁNEK.)

Dokonce i potom, co Izraelité dobyli Zaslíbenou zemi, byly stany dále používány — využívali je někdy pastýři nebo lidé pracující na poli. (Pís 1:8) Pravděpodobně o těchto stanech se mluví v Zecharjášovi 12:7; když totiž proti zemi vytáhl nějaký nepřátelský národ, aby zaútočil na Jeruzalém, byli to právě lidé žijící v těchto stanech, kdo jako první byli postiženi a potřebovali ochranu. Stany používali na dlouhých taženích také vojenští velitelé a vojska. (1Sa 17:54; 2Kr 7:7; srovnej Da 11:45.)

Nepochybně proto, že Izraelité žili dlouho ve stanech, se slovo „stan“ začalo poetickým způsobem používat na jakékoli obydlí, i když šlo o běžný dům. (2Mo 12:23, 30; 1Sa 13:2; 1Kr 12:16; Ža 78:51)

Obrazné použití. Izraelité stany dobře znali a to se odráží také v tom, že v Bibli se o stanech mnohokrát mluví v obrazném smyslu. O období, kdy se blížila jeho smrt, Ezekjáš napsal: „Mé vlastní obývání bylo vytrženo a odstraněno ode mne jako stan pastýřů.“ (Iz 38:12) Stejně jako může být stan, který stojí na určitém  místě, rychle stržen a odstraněn tím, že se vytáhnou kůly a kolíky, tak i Ezekjášovo místo v zemi života se zdálo být pomíjivé a snadno odstranitelné. Elifaz přirovnal smrt k vytržení stanové šňůry — když se to udělá, stan se zhroutí. (Job 4:21)

Podobným způsobem použil stan jako metaforu Pavel, když mluvil o lidských tělech křesťanů zplozených duchem. Stan, který se dá složit, není tak pevným a trvalým obydlím jako běžný dům. Křesťané, kteří mají ducha jako závdavek budoucího nebeského života, existují na zemi sice v těle podléhajícím smrti, ale těší se na „stavbu od Boha“, nebeské tělo, které je věčné, neporušitelné. (1Ko 15:50–53; 2Ko 5:1–5; srovnej 2Pe 1:13, 14.)

Stan jako symbol použil Jeremjáš, když líčil zničení, které má postihnout Židy. (Jer 4:20) Jeremjáš přirovnal zpustošený národ k ženě, jejíž stan je povalen, protože má přeřezané šňůry. Její pohnutý stav byl umocněn tím, že její synové byli ve vyhnanství, takže nezůstal nikdo, kdo by jí mohl pomoci stan zvednout a roztáhnout. (Jer 10:20) Potom, co Babylóňané zničili Jeruzalém, mohlo být město, kde dříve bylo soustředěno mnoho domů, popsáno jako ‚stan sionské dcery‘, do něhož Bůh vylil svůj vztek. (Ná 2:4)

„Stan“ byl v řadě případů používán také jako symbol něčeho jiného. Stan byl místem, kde měl člověk klid a kde byl chráněn před povětrnostními vlivy. (1Mo 18:1) Host měl vzhledem ke zvykům souvisejícím s pohostinností důvod věřit, že až bude pozván k někomu do stanu, bude o něj postaráno a bude na něj brán ohled. Proto když se ve Zjevení 7:15 píše o tom, že Bůh nad velkým zástupem ‚rozprostře svůj stan‘, je tím myšleno, že se o tento zástup postará a ochrání ho. (Ža 61:3, 4) Izajáš mluví o přípravách, které má Boží manželka, Sion, udělat pro syny, kteří se jí narodí. Je jí řečeno, aby ‚udělala místo svého stanu prostornějším‘. (Iz 54:2) Tak pro své děti rozšiřuje místo, které slouží jako ochrana.

Podle slov ve Zjevení 21:1–3 Bůh Janovi zprostředkoval vidění Tisíciletého Kristova panování a řekl: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat [neboli bydlet ve stanu].“ Stanem neboli svatostánkem v pustině bylo předstíněno, že Bůh bude s lidmi bydlet ne osobně, ale prostřednictvím zástupce, protože s nimi jedná prostřednictvím ‚Božího Beránka‘, který je také velkým Veleknězem. (2Mo 25:8; 33:20; Jan 1:29; Heb 4:14)