Sloveso „stavět“ znamená budovat nebo vytvářet sestavováním materiálů. Hebrejské slovo pro „stavět“ je ba·nahʹ. Od něj je odvozeno bin·janʹ („budova“; Ez 41:12), miv·nehʹ („konstrukce“; Ez 40:2) a tav·nithʹ (‚vzor‘ [2Mo 25:40]; „znázornění“ [5Mo 4:16]; „architektonický plán“ [1Pa 28:11]). Běžným řeckým slovesem pro „stavět“ je oi·ko·do·meʹo; tvar příbuzného podstatného jména oi·ko·do·meʹ znamená „stavba“. (Mt 16:18; 1Ko 3:9)

Jehova Bůh jakožto Stvořitel všeho je vynikající Stavitel. (Heb 3:4; Job 38:4–6) Logos (Slovo), který se stal Ježíšem Kristem, byl Mistrem v díle a Jehova ho použil, když tvořil. (Jan 1:1–3; Kol 1:13–16; Př 8:30) Člověk nic stvořit nemůže, ale musí stavět z materiálů, které už existují. Když byl stvořen, dostal schopnost plánovat, schopnost vyrábět nástroje a stavět a to se projevilo už na počátku lidských dějin. (1Mo 1:26; 4:20–22)

Prvním člověkem, o kterém Bible mluví jako o staviteli města, byl Kain, první syn Adama a Evy; město nazval jménem svého syna Enocha. (1Mo 4:17) Noe byl stavitelem archy, jejíž vzor mu dal Jehova. (1Mo 6:13, 14) Stavitelem několika měst, jmenovitě Bábelu, Ereku, Akkadu, Kalne a také Ninive, Rechobot-Iru, Kalachu a Resenu, byl Nimrod, „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. (1Mo 10:9–12)

V době otroctví v Egyptě stavěli Izraelité města jako skladištní místa pro faraóna; byla to města Pitom a Raamses. (2Mo 1:11) Když Jehova Izraelity vedl do Zaslíbené země, našli tam města, která postavili kananejští obyvatelé. Mnoho těchto měst Izraelité zabrali a obydlili. (5Mo 6:10, 11)

V pustině Mojžíš dohlížel na stavbu svatostánku a na zhotovení veškerého jeho náčiní; vzor dostal od Boha. (2Mo 25:9) Při stavbě poskytovali vedení Becalel a Oholiab, jejichž schopnosti byly umocněny Božím svatým duchem, takže konečné dílo bylo vykonáno přesně tak, jak Bůh přikázal Mojžíšovi. (2Mo 25:40; 35:30–36:1)

Potom, co David obsadil jebusejské město Jeruzalém, provedl tam významné stavební práce, k nimž patřila i výstavba jeho vlastního domu. (2Sa 5:9–11) Věhlasným stavitelem byl Davidův syn Šalomoun, jehož nejvýznamnějším projektem byl Jehovův chrám. Architektonické plány tohoto chrámu dostal pod inspirací David. (1Pa 28:11, 12) Ten na jeho výstavbu shromáždil množství materiálu — zlato, stříbro, měď, železo, klády, kameny a drahokamy; těmito věcmi přispěl lid a také David, který to daroval ze svých vlastních prostředků. (1Pa 22:14–16; 29:2–8) Tyrský král Chiram jednal se Šalomounem stejně jako s Davidem — dodával mu materiál, zejména cedrové a jalovcové klády, a také mu dal k dispozici mnoho dělníků. (1Kr 5:7–10, 18; 2Pa 2:3) Král Chiram mu poslal také muže jménem Chiram (Chiram-abi), syna Tyřana a Izraelitky, velmi zručného řemeslníka, pokud jde o práci se zlatem, stříbrem, mědí, železem, kameny, kládami a tkaninami. (1Kr 7:13, 14; 2Pa 2:13, 14)

Šalomoun byl stavitelem i jiných rozsáhlých stavitelských děl, k nimž patřily jeho vlastní dům, Dům libanonského lesa, Sloupová síň a Trůnní síň. Výstavba chrámu a dalších vládních budov trvala 20 let. (1Kr 6:1; 7:1, 2, 6, 7; 9:10) Potom se Šalomoun pustil do celostátního stavebního programu, v jehož rámci vystavěl Gezer a Dolní Bet-choron, Baalat a Tamar v pustině, a také skladištní města, města dvoukolých vozů a města pro jezdce na koních. (1Kr 9:17–19) Archeologové připisují Šalomounovi výstavbu městských bran a opevnění, které byly objeveny na základě archeologického výzkumu prováděného v Palestině, zejména pak v Chacoru, Megiddu a Gezeru.

Význačným stavitelem mezi králi Izraele a Judy byl Šalomounův syn Rechoboam. K jeho dílům patřila přestavba Betléma, Etamu, Tekoy, Bet-curu, Soka, Adullamu, Gatu, Mareši, Zifu, Adorajimu, Lakiše, Azeky, Cory, Aijalonu a Hebronu. Rechoboam také zesílil opevněná  města a opatřil je zásobami potravin. (2Pa 11:5–11) Dalšími staviteli byli izraelský král Baaša, který „začal stavět Ramu“, judský král Asa, který stavěl Gebu v Benjamínovi a Micpu, Betelan Chiel, který při přestavbě zničeného Jericha přišel o dva syny — o prvorozeného Abirama, když položil základy, a o nejmladšího Seguba, když vsadil dveře —, jak to prorokoval Jozue (1Kr 15:17, 22; 16:34; Joz 6:26), a izraelský král Achab, který kromě několika měst postavil dům ze slonoviny. (1Kr 22:39)

Četné stavební projekty uskutečnil judský král Uzzijáš. (2Pa 26:9, 10) Tím, že obranu Jeruzaléma posílil ‚válečnými stroji, vynálezy techniků‘, dokázal, že má vojenské nadání. (2Pa 26:15) Uzzijášovi připisují archeologové zvláštní druh opevnění na věžích, který je vidět na scénách nástěnných reliéfů, jež vyobrazují Senacheribův útok na Lakiš.

Rozsáhlé stavební práce vykonal Jotam. (2Pa 27:3, 4) Ezekjáš zase vybudoval silné opevnění Jeruzaléma a v souvislosti s tím vykopal od pramene Gichon vodní tunel, kterým do města přiváděl vodu. (2Pa 32:2–5, 30) Tento vodní tunel mohou návštěvníci Jeruzaléma vidět ještě dnes.

Po skončení vyhnanství odešel z Babylóna přibližně s 50 000 muži Zerubbabel a začal v Jeruzalémě znovu stavět Jehovův chrám. Stavba byla dokončena 6. března roku 515 př. n. l. Později, v roce 455 př. n. l., přišel ze Šušanu Nehemjáš, aby znovu postavil městskou zeď. (Ezr 2:1, 2, 64, 65; 6:15; Ne 6:1; 7:1)

Babylónský král Nebukadnecar je znám zejména svými vojenskými úspěchy. Nicméně byl také velkým stavitelem. V Babylóně postavil mnoho chrámů zasvěcených falešným bohům. Byl také proslulým stavitelem budov sloužících veřejnosti. V jeho nápisech se nemluví o jeho vojenských úspěších, ale o jeho stavitelských dílech, k nimž patřily chrámy, paláce, ulice, nábřeží a hradby. Z Babylóna udělal město, nad nímž starověký svět žasl, a v celé Babylónii se žádná stavba nevyrovnala proslulým visutým zahradám, které král Nebukadnecar vystavěl proto, aby utišil stesk své médské královny. Tyto zahrady byly považovány za jeden ze sedmi divů starověkého světa.

Král Herodes Veliký přestavěl druhý Jehovův chrám v Jeruzalémě. Vzhledem k tomu, že Židé Herodovi nedůvěřovali, musel nejprve shromáždit veškerý materiál, a teprve potom, když už stavěl chrám nový, mohl druhý chrám po částech bořit. Kvůli nedůvěře a nenávisti k Herodovi nepovažují Židé jeho chrám za chrám třetí, i když jiní lidé ho tak často označují. V roce 30 n. l. trvala rekonstrukce areálu chrámu už 46 let (Jan 2:20) a ještě mnoho let pokračovala. Herodes také vystavěl umělý přístav Cesarea, přestavěl Samaří a uskutečnil další rozsáhlé stavební projekty v Palestině a také v jiných zemích.

Do stavitelství byl v době svého pozemského života zapojen i Ježíš, protože se o něm mluví jako o ‚tesaři‘. (Mr 6:3)

Jako stavební materiál se v biblických dobách používaly hlína, různé druhy dřeva, kámen, drahokamy, kovy, tkaniny, sádra, omítka, malta a asfalt (živice). Také se používalo vápno k bílení, barviva na tkaniny a nejrůznější barvy ke zdobení dřeva. Cihly se někdy malovaly nebo glazovaly. (Viz heslo CIHLA.)

Bible se zmiňuje o množství stavebního nářadí a stavebních nástrojů, mimo jiné o sekyře (5Mo 19:5), kladivu (Sd 4:21), kovářském kladivu, kovadlině, hřebech (Iz 41:7), pile (Iz 10:15), pile na kámen (1Kr 7:9), měřicím provazci a měřicím provazu (Ze 1:16; 2:1), měřicím rákosu (Ez 40:3; Zj 21:15), olovnici (Am 7:7, 8; Ze 4:9, 10), nivelačním nástroji (2Kr 21:13; Iz 28:17), pořízu, kružidle (Iz 44:13), sekáči (Iz 44:12; Jer 10:3), dlátu (2Mo 20:25) a miskách vah (Iz 40:12).

Obrazné použití. Křesťanský sbor je považován za dům či chrám vybudovaný na základu tvořeném apoštoly a proroky; základním úhelným kamenem je Kristus Ježíš. Sbor je označován jako „Boží stavba“, „místo, které Bůh obývá duchem“. (1Ko 3:9; Ef 2:20–22) Ježíš na sebe uplatnil splnění Žalmu 118:22 a ukázal, že on je tím ‚kamenem‘, který „stavitelé“ — židovští náboženští vůdci a jejich následovníci — zavrhli. (Mt 21:42; Lk 20:17; Sk 4:11; 1Pe 2:7) O jednotlivých členech sboru se mluví jako o ‚živých kamenech‘. (1Pe 2:5) Oslavený sbor, který je znám také jako nevěsta Ježíše Krista, je popsán jako město, Nový Jeruzalém. (Zj 21:2, 9–21)

Ježíš přirovnal své posluchače ke dvěma různým stavitelům; jeden vystavěl svou osobnost a svůj způsob života na skalním masivu spočívajícím v poslušnosti Krista, a byl tedy schopen odolat bouřím odporu a soužení. Ten druhý stavěl na písku, a tudíž nedokázal obstát, když  přišly potíže. (Mt 7:24–27) O budování křesťanské osobnosti v druhých také mluví apoštol Pavel, „vedoucí díla“. (1Ko 3:10–15) Ježíš při jedné příležitosti Židům řekl: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“ (Jan 2:19) Židé si mysleli, že mluví o Herodově chrámu, a tato jeho slova proti němu použili při jeho soudu; ti, kdo proti němu svědčili, řekli: „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám, který byl udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, který není udělaný rukama.‘“ (Mr 14:58) Ježíš použil obraznou mluvu; poukazoval totiž na ‚chrám svého těla‘. Byl usmrcen, ale třetího dne znovu povstal. (Jan 2:21; Mt 16:21; Lk 24:7, 21, 46) Vzkřísil ho jeho Otec, Jehova Bůh, a to v jiném těle — ne v těle udělaném rukama jako jeruzalémský chrám, ale v duchovním těle, které Ježíšovi udělal (postavil). (Sk 2:24; 1Pe 3:18) Toto použití stavby v souvislosti s něčím tělem není jediné, protože ve zprávě o stvoření Evy se říká: „A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu.“ (1Mo 2:22)

Ježíš Kristus předpověděl, že v „posledních dnech“ se lidé budou zabývat stavěním a dalšími činnostmi, a přitom zapomenou na skutečný význam doby, stejně jako to bylo za dnů Lota; uprostřed těchto činností má na ně náhle přijít zničení. (Lk 17:28–30; viz hesla ARCHITEKTURA; OPEVNĚNÍ.)