Obvyklá podoba knihy v době sepisování Bible. Svaté Písmo bylo zapsáno a často také opisováno na svitky z kůže, pergamenu či papyru. (Jer 36:1, 2, 28, 32; Jan 20:30; Ga 3:10; 2Ti 4:13; Zj 22:18, 19) Svitek se vytvářel slepováním kusů některého z těchto materiálů, čímž vznikal dlouhý arch, který se roloval na tyčku. Velmi dlouhé svitky mívaly tyčky na obou koncích a rolovaly se z obou stran do středu. Když chtěl někdo číst z takového svitku, jednou rukou svitek odvíjel a druhou jej svíjel, dokud nenalezl hledané místo. Po přečtení svitek zase svinul. (Podrobnosti o materiálu, rozměrech apod. jsou uvedeny pod heslem KNIHA.)

Svědčí o Ježíšovi. Ježíš Kristus přišel na zemi, aby činil Boží vůli, jak to bylo předpověděno v Hebrejských písmech, „ve svitku knihy“. (Ža 40:7, 8; Heb 10:7–9) Ježíš v nazaretské synagóze otevřel svitek Izajáše a přečetl o sobě prorocká slova, že je pomazán Jehovovým duchem ke kázání. Kristus pak svitek svinul, podal jej zpátky sloužícímu, posadil se a všem přítomným vysvětlil: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Lk 4:16–21; Iz 61:1, 2) „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování,“ a tak všechny svitky celého Písma a oznamování dobré zprávy, kterou svitky Křesťanských řeckých písem obsahují, souvisejí s úlohou a dílem Ježíše Krista v Jehovově záměru. (Zj 19:10)

V závěru Janova evangelia je řečeno: „Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.“ (Jan 21:25) Jan se ve svém evangeliu nesnažil sepsat vše, ale napsal pouze tolik, aby to stačilo k podpoření hlavní myšlenky, totiž že Ježíš Kristus je Božím Synem a Božím Mesiášem. A skutečně, v Janově „svitku“ — stejně jako v jiných knihách inspirovaného Písma — je dost důkazů, které nás plně ujišťují o tom, že „Ježíš je Kristus, Boží Syn“. (Jan 20:30, 31)

Symbolické použití. V Bibli je několik případů, kdy bylo slovo „svitek“ použito v symbolickém smyslu. Ezekiel i Zecharjáš viděli svitek, který byl popsán po obou stranách. Obvykle se psalo jen na jednu stranu svitku, a tak skutečnost, že byl popsán po obou stranách, znázorňovala závažnost, dosah a váhu soudů, které na nich byly napsány. (Ez 2:9–3:3; Ze 5:1–4) Ve vidění zaznamenaném v knize Zjevení držel ten, který seděl na trůnu, v pravici svitek mající sedm pečetí, které bránily odhalení jeho obsahu dříve, než je Boží Beránek rozlomil. (Zj 5:1, 12; 6:1, 12–14) Později v tomto vidění sám Jan obdržel svitek a dostal pokyn ho sníst. Janovi chutnal sladce, avšak v jeho břiše způsobil hořkost. Tento svitek nebyl zapečetěn, byl otevřen, a to znamenalo, že měl vejít ve známost. Pro Jana bylo ‚sladké‘ dozvědět se zprávu ze svitku, avšak věci, které z něj měl podle pokynu prorokovat, byly zjevně hořké. (Zj 10:1–11) Podobný zážitek měl Ezekiel, protože svitek, který dostal, byl popsán ‚žalozpěvy a úpěním a bědováním‘. (Ez 2:10)

‚Beránkův svitek života.‘ Modlářští ctitelé symbolického ‚divokého zvířete‘ nejsou těmi, které si Bůh vybral jako Beránkovy druhy. A proto „jméno žádného z nich není . . . zapsáno ve svitku života Beránka, který byl zabit“, a už „od založení světa“ lidstva je stanoveno, že to tak bude. (Zj 13:1–8; 21:27)

Svitky soudu a života. Jan dále spatřil, jak „byly otevřeny svitky“ a vzkříšení byli „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“. Tyto svitky zjevně obsahují Jehovovy zákony a pokyny, z nichž plyne, co je Boží vůlí vzhledem k lidem během tohoto období soudu, a projevy jejich poslušnosti ve víře či jejich neposlušnosti vzhledem k obsahu svitků ukážou, zda si tito lidé zaslouží, aby jejich jména byla zapsána do Jehovova „svitku života“, nebo ne. (Zj 20:11–15; viz heslo ŽIVOT.)

„Budou svinuta právě jako svitek knihy.“ U Izajáše 34:4 prorok vynáší soud nad národy a říká: „A nebesa budou svinuta právě jako svitek knihy.“ Zjevně zde poukazuje na svinutí a odložení svitku, který právě někdo přestal číst. Tento výraz tedy symbolizuje odložení, odstranění něčeho, co už se neužívá nebo co už ztratilo svou hodnotu.