Přejít k článku

Přejít na obsah

Tanec

Tanec

Rytmické pohyby těla prováděné obvykle za doprovodu hudby, a to jak v pomalém, tak i v nesmírně divokém tempu. Tanec je vnější projev emocí a rozpoložení člověka, mnohdy radosti a nadšení, a zřídka nenávisti a pomstychtivosti (jako v případě válečných tanců). Emoce a pocity projevované tancem se zvýrazňují pomocí kostýmů v určitých barvách nebo pomocí symbolických doplňků.

Taneční umění je velmi staré a od nejranějších dob téměř všechny národy tímto způsobem vyjadřovaly emoce, zejména při uctívání. V Hebrejských písmech se objevuje několik výrazů, které se překládají výrazy „tanec“, „kolové tance“, „tančící v kole“ a „poskakující“. Hebrejské sloveso chul, které v zásadě znamená „vířit; točit se“, se překládá také jako „tančit“. (Sd 21:21; srovnej Jer 30:23; Ná 4:6.) Od tohoto slovesa jsou odvozena dvě podstatná jména, která znamenají „tanec; kolový tanec“ — jsou to ma·chólʹ (Jer 31:4; Ža 150:4) a mecho·lahʹ. (Pís 6:13; Sd 21:21)

Vítězné a slavnostní tance. Tanečnice vyjadřovaly upřímnou chválu a díkůvzdání Jehovovi potom, co se Izraelité stali očitými svědky zničení Egypťanů, což byl projev Jehovovy moci, který posiloval víru. Zatímco tedy muži společně s Mojžíšem zpívali vítěznou píseň, Miriam vedla ženy, které tančily za doprovodu tamburín. (2Mo 15:1, 20, 21) Jiný druh vítězného tance motivovaného hlubokými náboženskými city byl tanec Jeftovy dcery, která vyšla vstříc svému otci, aby společně s ním chválila Jehovu za to, že mu vydal do rukou Ammonity. (Sd 11:34) Izraelské ženy tančily za doprovodu louten a tamburín, když vítaly Saula a Davida při jejich návratu po Jehovově vítězství nad Filištíny. (1Sa 18:6, 7; 21:11; 29:5) Tanec patřil k určitým výročním svátkům, jež byly spojeny s uctíváním Jehovy. (Sd 21:19–21, 23) Také Žalmy potvrzují, že je vhodné projevovat Jehovovi čest a chválu tancem. „Chvalte Jah! . . . Ať chválí jeho jméno s tanci. S tamburínou a harfou ať mu hrají melodie.“ „Chvalte ho tamburínou a kolovým tancem.“ (Ža 149:1, 3; 150:4)

Byla to velká událost, když byla truhla smlouvy konečně dopravena do Jeruzaléma, znamenalo to mnoho zejména pro krále Davida, který dal průchod svým citům velmi temperamentním tancem. „A David tancoval před Jehovou ze vší síly,“ ‚poskakoval a tančil před Jehovou‘. (2Sa 6:14–17) V paralelním biblickém textu je o Davidovi řečeno, že „poskakuje“. (1Pa 15:29)

Tanec měl náboženský význam i mezi lidmi z pohanských národů. Průvody, které se konaly ve starověkém Babylóně a v jiných zemích, byly obvykle náboženské, a při takové události byly mnohdy předváděny umělecky provedené tance. Tance v Řecku bývaly většinou předváděny jako divadelní představení nějaké legendy o řeckých bozích, kteří také byli znázorňováni, jak tančí. Tance plodnosti byly určeny k tomu, aby vyvolaly pohlavní vášně v tanečnících i divácích. Kananejci tančili okolo svých bohů a posvátných kůlů kolové tance a tím prokazovali čest přírodním silám plodnosti. Uctívání Baala bylo spojeno s divokými, bezuzdnými tanci. V době Elijáše takový okázalý projev předvedli Baalovi kněží, kteří při démonském tanci neustále „kulhali“ kolem oltáře a přitom se bodali noži. (1Kr 18:26–29) Jiné překlady uvádějí „předváděli kulhavý tanec“ (AT), „tančili šouravě“ (JP) a „předváděli svůj belhavý tanec“ (JB). Když si Izraelité udělali zlaté tele, také se před svou modlou oddávali určitému druhu pohanského tance, a proto si zasloužili Jehovovo odsouzení. (2Mo 32:6, 17–19)

Jiné biblické zmínky o tanci. V Izraeli se tančilo většinou ve skupinách, a tančily hlavně ženy. Když se k tanci připojili muži, tančili v oddělených skupinách; muži a ženy zřejmě společně netančili. Tyto tance byly jak tance v průvodech, tak tance kolové (Sd 21:21; 2Sa 6:14–16), svým stylem se však nepodobaly pohanským tancům v průvodech ani pohanským kolovým tancům. Důležitými činiteli k posouzení a porovnání podobnosti tanečních forem jsou pohnutky a cíle, z nichž tance vycházejí, sdělený účel těchto tanců, pohyby tanečníků a představy, které tyto pohyby v pozorovatelích vyvolávají.

V Křesťanských řeckých písmech je použito slovo or·cheʹo·mai, které se překládá slovem „tanec“. Podle vyjádření W. E. Vinea toto slovo „původně pravděpodobně znamenalo zvedat, například nohy; tedy skákat v pravidelném rytmu“. (An Expository Dictionary of New Testament Words, 1962, sv. 1, s. 266) Herodovi se tak zalíbilo, jak Salome tančila při oslavě jeho narozenin, že na její žádost dal stít Jana Křtitele. (Mt 14:6–11; Mr 6:21–28; viz heslo SALOME č. 2.) Ježíš Kristus přirovnal svou generaci k malým dětem, které pozoroval, jak na tržištích hrají hry a tančí. (Mt 11:16–19; Lk 7:31–35) V Ježíšově podobenství o marnotratném synovi je však použito jiné řecké slovo, cho·rosʹ, od něhož je odvozeno české slovo „chór“. Tímto řeckým slovem je míněna skupina tanečníků — nepochybně nějaká taneční skupina, která bývala při takové slavnostní příležitosti pozvána, aby obstarávala zábavu. (Lk 15:25)