[z kořene, jenž znamená „roztříštit“].

1. Jeden z Javanových čtyř synů narozených po potopě. (1Mo 10:4; 1Pa 1:7) Je zahrnut mezi 70 hlav rodin, z nichž se národy ‚rozšířily na zemi‘. (1Mo 10:32) Stejně jako v případě ostatních Javanových synů se pak Taršišovo jméno uplatnilo na národ a na oblast.

2. Potomek Benjamína a syn Bilhana. (1Pa 7:6, 10)

3. Jeden ze sedmi knížecích rádců krále Ahasvera, kteří zvažovali případ vzpurné královny Vašti. (Es 1:12–15)

4. Území osídlené nejprve potomky Taršiše, syna Javana a vnuka Jafeta. Existují určité údaje o směru, kterým se potomci Taršiše během staletí po potopě stěhovali.

Prorok Jonáš (asi 844 př. n. l.), kterému Jehova přikázal, aby šel do Ninive v Asýrii, se pokusil utéci, aby nemusel své pověření vykonat, a místo do Ninive šel do Joppe (Tel Avivu-Jafo), do přístavu u Středozemního moře, a zaplatil si jízdné na „loď plující do Taršiše“. (Jon 1:1–3; 4:2) Taršiš tedy zřejmě musel být ve Středozemí nebo v jeho okolí, a to opačným směrem, než leželo Ninive; dostat se do Taršiše bylo patrně snadnější po moři než po suché zemi. V souvislosti s ‚taršišskými loděmi‘ je u Ezekiela 27:25, 26 zmínka o „srdci širého moře“. (Srovnej Ža 48:7; Jon 2:3.)

Nápis asyrského vládce Esar-chaddona (ze sedmého století př. n. l.) se pyšní jeho vítězstvími nad Tyrem a Egyptem a prohlašuje, že všichni králové ostrovů od Kypru „až po Tarsisi“ mu platí tribut. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 290) Kypr je ve vých. Středomoří, a proto by tento odkaz měl také označovat oblast v záp. části. Někteří učenci ztotožňují Taršiš se Sardinií, ostrovem v záp. Středomoří.

Možná totožný se Španělskem. Většina znalců spojuje Taršiš se Španělskem a tento předpoklad zakládají na starověkých odkazech na místo (kraj) ve Španělsku, které bylo řeckými a římskými pisateli nazýváno Tartéssos. Ačkoli řecký zeměpisec Strabón (z prvního století př. n. l.) umístil město zvané Tartéssos do oblasti u řeky Guadalquivir v Andalusii (Geógrafika, 3, II, 11), zdá se, že název Tartéssos se uplatňuje obecně na již. část Pyrenejského poloostrova.

Mnoho encyklopedických děl dává velký důraz na kolonizaci španělského pobřeží Féničany a odvolává se na Tartéssos jako na fénickou kolonii, ale zdá se, že pro takovou teorii není žádný spolehlivý doklad. A tak Encyclopædia Britannica (1959, sv. 21, s. 114) uvádí: „Ani Féničané, ani Kartaginci nezanechali v zemi žádnou skutečně trvalou stopu, kdežto Řekové tuto zem ovlivnili hluboce. Lodě z Tyru a ze Sidonu přijížděly za obchodem pravděpodobně na druhou stranu úžiny a do Cádizu přinejmenším již v 9. století př. n. l.; přesto novodobí archeologové, kteří objevili a odkryli řecká, iberská a římská města, neodhalili ani jedinou fénickou osadu a nenašli nic víc než kousky a zbytky fénických ozdob či šperků a podobných  předmětů, které sloužily při výměnném obchodu. Je tedy zcela jasné, že snad pouze s výjimkou území Cádizu Féničané nepostavili žádná města, ale měli jen obchodní stanoviště a osady.“ Historie také ukazuje, že když Féničané a Řekové začali obchodovat se Španělskem, země již byla osídlena a původní obyvatelé přinášeli stříbro, železo, cín a olovo, o něž měli obchodníci zájem.

Zdá se tedy, že existuje dobrý důvod pro názor, že potomci Javana (Iónové) a jeho syna Taršiše se nakonec rozšířili na Pyrenejský poloostrov a stali se tam nejvýznačnější složkou obyvatelstva. Předpoklad, že na tomto místě byl Taršiš, přinejmenším uspokojivě odpovídá ostatním biblickým odkazům.

Obchodní vztahy se Šalomounem. Obchodování Féničanů s Taršišem je jasně doloženo v záznamu z doby krále Šalomouna (asi 13 století po potopě), kdy se do námořního obchodu začali zapojovat také Izraelité. Šalomoun měl v oblasti Rudého moře loďstvo, k němuž patřila posádka zkušených námořníků, které mu opatřil fénický král Chiram z Tyru, a Šalomoun obchodoval zejména se zemí Ofir, která byla bohatá na zlato. (1Kr 9:26–28) Pak je zde odkaz na „flotilu taršišských lodí“, které Šalomoun měl na moři „spolu s flotilou Chiramových lodí“, a o těchto lodích je řečeno, že jednou za tři roky podnikaly obchodní cestu a dovážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a pávy. (1Kr 10:22) Všeobecně se má za to, že termín „taršišské lodě“ časem začal označovat typ lodi, jak to uvádí jeden slovník: „velká mořská plavidla, vhodná k plavbám do Taršiše“. (A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament, Brown, Driver a Briggs, 1980, s. 1077) Podobně jméno „Indiamen“, které bylo původně odvozeno z označení velkých britských lodí obchodujících s Indií, se časem začalo používat pro lodě tohoto typu bez ohledu na to, odkud nebo kam pluly. A tak 1. Královská 22:48 ukazuje, že král Jehošafat (936–911 př. n. l.) „vyrobil taršišské lodě, aby pluly do Ofiru pro zlato“.

Zpráva knihy Paralipomenon však uvádí, že Šalomounovy lodě, které vyplouvaly jednou za tři roky, ‚se plavily do Taršiše‘ (2Pa 9:21); také Jehošafatovy lodě měly ‚plout do Taršiše‘, a když ztroskotaly, „neuchovaly si sílu plout do Taršiše“. (2Pa 20:36, 37) To by ukazovalo, že Ofir nebyl jediným přístavem, v němž zastavovaly izraelské „taršišské lodě“, ale že se plavily také po vodách Středozemního moře. To ovšem představuje problém, protože je řečeno, že přinejmenším některé z těchto lodí vyplouvaly z Ecjon-geberu v Akabském zálivu. (1Kr 9:26) K tomu, aby se lodě dostaly na Středozemní moře, musely buď proplout kanálem vedoucím z Rudého moře do řeky Nil a potom do Středozemního moře, nebo obeplout africký kontinent. V žádném případě sice není možné určit detaily námořních cest (včetně kanálů), které byly dostupné či využívané v Šalomounově a Jehošafatově době, ale není ani nutné se domnívat, že námořní cesty, jak je popisuje záznam, jsou neproveditelné.

V proroctví. Zdá se, že Taršiš byl pro Tyros, pro město obchodu, velkým obchodním střediskem, možná zdrojem největšího bohatství během jisté části jeho dějin. Od starověku mělo Španělsko doly, které byly bohatými zásobárnami stříbra, železa, cínu a jiných kovů. (Srovnej Jer 10:9; Ez 27:3, 12.) A tak Izajášovo prorocké prohlášení o tom, že byl Tyros zničen, znázorňuje taršišské lodě, jak ‚kvílejí‘, když dopluly do země Kittim (na Kypr, možná jejich poslední přístav, kde zastavovaly na své plavbě na východ) a když se dozvěděly, že Tyros, tento bohatý přístav, byl vypleněn. (Iz 23:1, 10, 14)

Jiná proroctví předpověděla, že Bůh pošle některé ze svého lidu do Taršiše, aby tam oznamovali Boží slávu (Iz 66:19), a že „taršišské lodě“ přivezou syny Sionu zdaleka. (Iz 60:9) Tomu, kterého Jehova jmenuje králem, mají „králové Taršiše a ostrovů“ platit tribut. (Ža 72:10) Na druhé straně jsou u Ezekiela 38:13 „kupci z Taršiše“ představeni spolu s jinými obchodníky, jak vyjadřují sobecký zájem na plenění znovu shromážděného Jehovova lidu, které plánuje Gog z Magogu. Tak jako jiné věci, které symbolizují sebevyvyšování, domýšlivost a pýchu, i taršišské lodě mají být sníženy a pouze Jehova má být vyvýšen ve ‚dni, který patří Jehovovi vojsk‘. (Iz 2:11–16)