Přejít k článku

Přejít na obsah

Tebet

Tebet

Poexilní jméno desátého lunárního měsíce židovského náboženského kalendáře, ale v občanském kalendáři to byl měsíc čtvrtý. (Es 2:16) To odpovídá části prosince a části ledna. Obvykle je prostě označen jako „desátý měsíc“. (1Pa 27:13)

Má se za to, že jméno Tebet pochází z kořene akkadského slova, které znamená „klesat“ nebo „potopit“, což by se mohlo vztahovat na bláto, které bylo během tohoto zimního měsíce, kdy bylo nejvíce dešťů, téměř všude. V zimě jsou deště často prudké, podobně jako byl déšť, který ukončil třiapůlleté sucho v Elijášových dnech, nebo ten, o kterém mluvil Ježíš ve svém podobenství o domu, jehož základy postavené na písku byly strženy bičujícím deštěm. (1Kr 18:45; Mt 7:24–27) Podle díla The Geography of the Bible od Denise Balyho (1957, s. 50) s sebou druhá polovina prosince přináší v kopcovité krajině časté mrazíky a v Jeruzalémě občasné sněhové přeháňky. (2Sa 23:20) Přestože to není obvyklé, už se nejednou stalo, že kvůli prudké sněhové bouři byly dočasně zablokovány cesty. Mohlo to být také během tohoto měsíce tebetu, kdy velká sněhová bouře zastavila velitele syrského vojska, Trýfóna, na jeho cestě do Jeruzaléma. (Židovské starožitnosti, XIII, 208 [vi, 6]; 1. Makabejská 13:22) Měsíc tebet tedy zjevně nebyl vhodný ani pro cestování, ani pro to, aby pastýři trávili noc na poli. A tak z těchto a mnoha jiných důvodů to nemohl být měsíc, v němž se narodil Ježíš.

Desátého dne měsíce tebetu roku 609 př. n. l. začal Nebukadnecar obléhat Jeruzalém. (2Kr 25:1; Jer 39:1; 52:4; Ez 24:1, 2) Možná na památku této události dodržovali Židé „půst desátého měsíce“. (Ze 8:19)