[heb. ʽeʹghel].

Toto slovo v Bibli označuje mladého býka. Telata byla předkládána při obětech (3Mo 9:2, 3) a vykrmené tele bylo při zvláštních příležitostech nebo za zvláštních okolností zabito a připraveno k jídlu. (1Mo 18:7, 8; 1Sa 28:24; Lk 15:23)

‚Rozseknout tele vedví a projít mezi těmito částmi‘ je narážkou na starověký způsob, jakým se vstupovalo do slavnostního závazku nebo do smlouvy. (Srovnej 1Mo 15:9–21.) Jeremjáš použil tento výraz nepochybně proto, aby zdůraznil posvátnost smlouvy, do níž Židé před Bohem vstoupili a podle níž byli povinni propustit izraelské bližní, které zotročili. (Jer 34:17–19)

Obrazné použití. Nevěrný Izrael byl napravován podobně jako „tele, které nebylo cvičeno“ na jho. (Jer 31:18) Egyptští najatí vojáci jsou přirovnáváni k vykrmeným telatům, která se nedokážou ubránit Babylóňanům a uprchnou. (Jer 46:21, 26) V tu dobu budou ničemní a opovážliví lidé sníženi do prachu, ale ti, kdo se bojí Božího jména, zazáří a budou hrabat půdu jako vykrmená telata vypuštěná ze stáje. (Mal 4:1, 2)

Uctívání telete. Bible uvádí, že první formou modloslužby, které Izraelité podlehli po odchodu z Egypta, bylo uctívání telete. Zatímco byl Mojžíš na hoře, kde dostával Boží zákon, lid začal být netrpělivý a přistoupil k Áronovi se žádostí, aby jim udělal boha. Ze zlatých náušnic, které Izraelité poskytli, Áron udělal litou sochu telete, nepochybně mladého býka. (Ža 106:19, 20) Na tele pohlíželi tak, že představuje Jehovu, a následující den se měla slavit slavnost označená jako „svátek Jehovovi“. Izraelité obětovali zlatému teleti, klaněli se před ním, jedli, pili a věnovali se zpěvu a tanci. (2Mo 32:1–8, 18, 19; Ne 9:18)

Lité tele nemuselo být nezbytně celé ze zlata. Vyplývá to ze skutečnosti, že když Izajáš mluví o dělání lité sochy, uvádí, že ji kovotepci potáhli zlatem. (Iz 40:19) Takže zlaté tele bylo možná vyrobeno ze dřeva a potom potaženo zlatem. Mojžíš proto mohl tuto modlu spálit ohněm — dřevěný vnitřek se změnil v uhel a zlatá povrchová vrstva byla úplně nebo zčásti roztavena. Vše, co zbylo, Mojžíš rozdrtil a rozemlel na částečky jemné jako prach, a tento prach skládající se z uhlů a zlata rozptýlil po vodní hladině. (2Mo 32:20; 5Mo 9:21)

Izraelité byli pravděpodobně značně ovlivněni modlářským uctíváním Egypťanů, které spojovalo bohy s krávami, býky a dalšími zvířaty, a proto tak záhy po odchodu z Egypta přijali uctívání telete. Potvrzují to i Štěpánova slova: „Ve svém srdci se obrátili zpět do Egypta a řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, aby šli před námi . . . ‘ V těch dnech tedy udělali tele a přinesli modle oběť a začali se těšit z díla svých rukou.“ (Sk 7:39–41)

Jeroboam, první král desetikmenného království, se obával, že se jeho poddaní vzbouří a vrátí se k Davidovu domu, jestliže budou dále chodit uctívat do Jeruzaléma, a proto nechal udělat dvě zlatá telata. (1Kr 12:26–28) Biblická zpráva neříká, proč Jeroboam volil jako znázornění Jehovy právě zlaté tele — do jaké míry byl ovlivněn jednak dřívějším uctíváním telete v Izraeli, jednak tím, co viděl za svého pobytu v Egyptě (1Kr 12:2), a jednak náboženstvím Kananejců a dalších národů, které často znázorňovaly své bohy, jak stojí na nějakém zvířeti, například na býku.

Jedno zlaté tele umístil Jeroboam do sev. města Dan a druhé do Betelu, který leží asi 17 km na S od Jeruzaléma. Svým poddaným řekl, že chodit uctívat do Jeruzaléma je pro ně příliš daleko a že tele představuje Boha, který je vyvedl z egyptské země. (Srovnej 2Mo 32:8.) Kněží z kmene Levi zůstali věrni uctívání Jehovy v Jeruzalémě, a proto Jeroboam ustanovil své vlastní kněze, kteří v Danu a v Betelu prováděli falešné uctívání modly telete. (2Pa 11:13–15) Zřídil také svátek, který se podobal Svátku chýší, ale slavil se o měsíc později než svátek v Jeruzalémě. (1Kr 12:28–33; 2Pa 13:8, 9; 3Mo 23:39)

Prostřednictvím proroka Achijáše Jehova toto uctívání telete odsoudil a Jeroboamovu domu předpověděl neštěstí. (1Kr 14:7–12) Uctívání telete nicméně zapustilo v desetikmenném království pevné kořeny. Dokonce i král Jehu, který v Izraeli odstranil uctívání Baala, ponechal uctívání telete. Udělal to pravděpodobně proto, aby se desetikmenné království lišilo od království judského. (2Kr 10:29–31) V devátém století př. n. l. Jehova vzbudil proroky Amose a Ozeáše, aby oznámili, že Jehova odsuzuje uctívání telete, k němuž patřilo líbání modlářských telat, a aby také předpověděli zánik desetikmenného království.  Zlaté tele z Betelu bude odneseno asyrskému králi, což povede k tomu, že lid a rovněž kněží cizího boha budou truchlit. Výšiny budou vyhlazeny a na oltářích, které se používaly pro falešné uctívání, poroste trní a bodláčí. (Oz 10:5–8; 13:2; Am 3:14; 4:4; 5:5, 6) Neštěstí skutečně přišlo, když desetikmenné království v roce 740 př. n. l. podlehlo Asýrii. Asi o sto let později Jeremjáš prorokoval, že se Moabci budou stydět za svého boha Kemoše stejně, jako se Izraelité styděli za své modlářské středisko uctívání telete, za Betel. (Jer 48:13; viz hesla BETEL č. 1; BÝK; KRÁVA; MODLA, MODLÁŘSTVÍ, Za vlády králů.)