Rodinní bůžkové či rodinné modly. (1Mo 31:30, 34) Výraz je sice v množném  čísle, ale může označovat také jednotlivou modlu. Přinejmenším některé z těchto model mohly mít velikost a tvar člověka. (1Sa 19:13, 16) Jiné musely být daleko menší, aby se vešly do koše ženského sedla. (1Mo 31:34) Od terafim se někdy očekávalo, že poskytnou znamení. (Ez 21:21; Ze 10:2)

Archeologické nálezy v Mezopotámii a přilehlých oblastech svědčí o tom, že vlastnictví soch terafim mělo vliv na to, kdo obdrží rodinné dědictví. Podle jedné tabulky nalezené v Nuzi mohlo vlastnictví domácích bůžků za určitých okolností opravňovat zetě k tomu, aby předstoupil před soud a uplatnil nárok na majetek po svém zemřelém tchánovi. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 219, 220 a ppč 51) Je možné, že právě to měla na mysli Ráchel, když se domnívala, že má právo vzít si terafim, protože její otec jednal s jejím manželem Jákobem podvodně. (Srovnej 1Mo 31:14–16.) To, že terafim byly důležité ve spojitosti s dědickými právy, také vysvětluje, proč se Laban tak dychtivě snažil dostat je zpět, takže dokonce vzal své bratry s sebou a pronásledovali Jákoba na vzdálenost sedmidenní cesty. (1Mo 31:19–30) Jákob ovšem o Ráchelině činu vůbec nevěděl (1Mo 31:32) a nic nenasvědčuje tomu, že by se někdy snažil tyto terafim použít, aby získal dědictví od Labanových synů. Jákob neměl s modlami nic společného. Terafim byly odstraněny nejpozději tehdy, když všechny cizozemské bohy, jež mu lidé z jeho domácnosti odevzdali, Jákob schoval pod velký strom, který byl blízko Šekemu. (1Mo 35:1–4)

Jak za dnů soudců, tak i za dnů králů se terafim používaly k modlářským účelům. (Sd 17:5; 18:14, 17, 20; Oz 3:4) Není však pravděpodobné, že by v Izraeli sloužily v souvislosti s přidělováním dědictví. Bůh totiž vyrábění takových soch výslovně zakázal. (2Mo 20:4) Také prorok Samuel mluvil o terafim ve spojitosti se zlověstnou mocí, a používání obojího přirovnal k jednání někoho, kdo se opovážlivě tlačí dopředu (1Sa 15:23); terafim patřily k věcem, které z Judy a z Jeruzaléma odstranil věrný král Josijáš. (2Kr 23:24) Z toho, že Davidova manželka Mikal měla mezi svými věcmi sochu terafim, je možno usuzovat, že tato žena svým srdcem nelnula plně k Jehovovi a že David buď nevěděl o tom, že má sochu terafim, nebo jí to trpěl, protože byla dcerou krále Saula. (1Sa 19:12, 13)