Dva inspirované dopisy Křesťanských řeckých písem; apoštol Pavel se sám označuje za jejich pisatele, a snad to jsou první dopisy, které napsal. (1Te 1:1; 2:18; 2Te 1:1; 3:17) Když Pavel tyto dopisy psal, byli v jeho společnosti Silvanus (Silas) a Timoteus. (1Te 1:1; 2Te 1:1) Z toho je patrné, že tyto dopisy byly poslány z Korintu; není totiž žádná zpráva, že by po společném pobytu v Korintu při Pavlově druhé misionářské cestě všichni tito tři muži ještě někdy pracovali společně. (Sk 18:5) Zdá se, že se svou osmnáctiměsíční činností v Korintu Pavel začal na podzim roku 50 n. l. a patrně asi v téže době byl napsán první dopis Tesaloničanům. (Sk 18:11; viz heslo CHRONOLOGIE, Pozdní období apoštolů.) Druhý dopis musel následovat krátce po prvním, pravděpodobně asi v roce 51 n. l.

Ve všech význačných katalozích ze druhého, třetího a čtvrtého století n. l. jsou oba tyto dopisy uvedeny jako kanonické. Plně také odpovídají ostatnímu Písmu v tom, že nabádají Boží služebníky, aby si stále zachovávali znamenité chování. Pozoruhodné také je, že oba tyto dopisy kladou důraz na modlitbu. Pavel a jeho spolupracovníci vždy na Tesaloničany pamatovali v modlitbě (1Te 1:2; 2:13; 2Te 1:3, 11; 2:13) a Pavel je vybízel: „Ustavičně se modlete. Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1Te 5:17, 18) „Bratři, dále se za nás modlete.“ (1Te 5:25; 2Te 3:1)

Historické pozadí prvního dopisu Tesaloničanům. Sbor, jemuž byl První Tesaloničanům adresován, prakticky od svého počátku  trpěl pronásledováním. Když Pavel přišel do Tesaloniky, po tři Sabaty kázal v místní synagóze. Mnozí z jeho posluchačů se stali věřícími a byl založen sbor. Fanatičtí Židé však podnítili dav k násilné akci. Když Pavel a Silas nebyli nalezeni v Jasonově domě, dav vyvlekl Jasona a některé jiné bratry před městské vládce a obvinil je z pobuřování. Teprve když Jason a ostatní poskytli „dostatečnou záruku“, byli propuštěni. Proto bratři v noci poslali Pavla a Sila do Beroy, patrně kvůli sboru a kvůli tomu, aby ti dva muži byli v bezpečí. (Sk 17:1–10)

Kromě toho, že tento sbor trvale snášel pronásledování (1Te 2:14), prožíval zřejmě také velký zármutek, protože někdo z nich (možná se jednalo o několik osob) přišel o život. (4:13) Pavel si byl vědom toho, že na tento nový sbor doléhá velký tlak, a měl velkou starost, jak to bude na sbor působit. Proto poslal Timotea, aby Tesaloničany potěšil a posílil. Předtím se je apoštol dvakrát snažil navštívit, ale ‚Satan mu zkřížil cestu‘. (2:17–3:3)

Když Pavel dostal od Timotea povzbuzující zprávu o věrnosti a lásce Tesaloničanů, velmi se zaradoval. (1Te 3:6–10) Potřebovali však další povzbuzení a napomenutí, aby odolávali slabosti těla. Proto Pavel Tesaloničany nejen chválil za jejich věrnou vytrvalost (1:2–10; 2:14; 3:6–10) a utěšoval je nadějí na vzkříšení (4:13–18), ale také je vybízel, aby šli dále cestou, která má Boží schválení, a aby to dělali ještě plněji. (4:1, 2) Apoštol jim mimo jiné radil, aby se zdržovali smilstva (4:3–8), aby se navzájem milovali v plnější míře, pracovali svýma rukama (4:9–12), zůstávali duchovně bdělí (5:6–10), aby měli úctu k těm, kteří mezi nimi tvrdě pracují, aby ‚napomínali nepořádné, mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírali slabé, byli ke všem trpěliví‘ a aby se ‚zdržovali každého druhu ničemnosti‘. (5:11–22)

Historické pozadí druhého dopisu Tesaloničanům. Víra křesťanů v Tesalonice neobyčejně rostla, vzrůstala také jejich vzájemná láska a dále věrně snášeli pronásledování a soužení. Proto je apoštol Pavel stejně jako ve svém prvním dopise pochválil a povzbudil je, aby dále zůstávali pevní. (2Te 1:3–12; 2:13–17)

Někteří jednotlivci v tomto sboru však nesprávně tvrdili, že přítomnost Ježíše Krista již bezprostředně nastává. Je možné, že dokonce nějaký dopis, který byl nesprávně připisován Pavlovi, byl vysvětlován tak, jako by ukazoval, že „Jehovův den je zde“. (2Te 2:1, 2) Snad právě proto apoštol potvrzoval hodnověrnost svého druhého dopisu slovy: „To je můj, Pavlův, vlastnoručně psaný pozdrav, což je znamení v každém dopise; tak píši.“ (3:17) Pavel si nepřál, aby bratři byli svedeni k přijetí nějakého  mylného učení, a proto ukázal, že před příchodem Jehovova dne musí nastat ještě jiné události. Napsal: „Nepřijde, pokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk nezákonnosti.“ (2:3)

Stále ještě bylo nutné věnovat pozornost jednomu problému, který vznikl ve sboru již dříve. Předtím ve svém prvním dopise Pavel Tesaloničanům řekl: „Vybízíme vás však, bratři, . . . abyste učinili svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti a pracovat svýma rukama, právě jak jsme vám nařídili, abyste tedy chodili slušně vzhledem k lidem vně a nic nepotřebovali.“ (1Te 4:10–12) Někteří členové sboru si toto napomenutí nevzali k srdci. Proto Pavel takovým lidem nařídil, aby v tichosti pracovali a jedli pokrm, na který si vydělali, a pak dodal: „Jestliže však někdo neposlouchá naše slovo prostřednictvím tohoto dopisu, označte si tohoto člověka a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ (2Te 3:10–15)

[Rámeček na straně 914]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z PRVNÍHO DOPISU TESALONIČANŮM

Povzbuzení a rada poměrně novému sboru

Napsal jej Pavel asi v roce 50 n. l., několik měsíců po tom, co po projevech davového násilí z Tesaloniky odešel

Pochvala sboru (1:1–10)

Pavel vřele chválí Tesaloničany za jejich věrnou práci a vytrvalost

Tesaloničané se stali příkladem pro ostatní věřící, protože přijali slovo, když byli v soužení, a měli radost, kterou působí Boží duch

Všude se šíří zpráva o tom, že opustili modlářství a obrátili se, aby sloužili jako otroci živému Bohu a aby čekali Ježíše

Když byl Pavel mezi nimi, dal jim příklad (2:1–12)

Ve Filipech s Pavlem zacházeli nestoudně, ale Pavel dostal od Boha sílu a směle kázal Tesaloničanům

Pavel se vyhýbal lichocení a chtivosti a nehledal slávu od lidí

Dával pozor, aby se pro bratry nestal břemenem, ale zacházel s nimi jemně, jak by s nimi zacházela kojící matka, a vybízel je tak, jak by to dělal milující otec

Povzbuzení, aby zůstali pevní tváří v tvář pronásledování (2:13–3:13)

Když bratři v Tesalonice přijali poselství, které jim bylo oznámeno jako Boží slovo, jejich soukmenovci je pronásledovali; totéž se stalo v Judeji, kde křesťané trpěli od Židů

Pavel velmi toužil po tom, aby Tesaloničany viděl; dlouho od nich neměl žádné zprávy, a když to už nemohl vydržet, poslal k nim Timotea a Timoteus se právě vrátil s dobrou zprávou o jejich duchovním stavu

Pavel se modlí o jejich neustálý růst

Napomenutí týkající se jejich postoje a chování (4:1–5:28)

Choďte ještě plněji způsobem, který se líbí Bohu, zdržujte se smilstva

Ještě více milujte bratry; pracujte svýma rukama, aby i lidé, kteří jsou vně, viděli, že chodíte slušně

Vzájemně se utěšujte nadějí, že až nastane Pánova přítomnost, věřící, kteří byli zplozeni duchem a již zemřeli, budou vzkříšeni jako první a budou sjednoceni s Kristem; potom ti, kdo jsou ještě naživu, se připojí k němu a ke vzkříšeným

Jehovův den přichází jako zloděj — když řeknou: „Mír a bezpečnost!“, pak na ně přijde náhlé zničení; proto zůstaňte duchovně bdělí, ať vás jako pancíř chrání víra a láska a jako přilbu mějte naději na záchranu

Mějte hlubokou úctu k těm, kdo předsedají ve sboru; buďte pokojní, usilujte o to, co je dobré, stále se radujte, vzdávejte díky, přesvědčte se o všem, pevně se držte toho, co je znamenité, a zdržte se ničemnosti

[Rámeček na straně 915]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉHO DOPISU TESALONIČANŮM

Dopis, který má opravit nesprávný názor na Kristovu přítomnost a poskytnout radu o tom, jak se má jednat s nepořádnými lidmi

Pavel jej napsal krátce po svém prvním dopise Tesaloničanům

Až se Kristus zjeví, přijde úleva (1:1–12)

Tesaloničané jsou chváleni za to, že i přes pronásledování a tíseň zůstávají vytrvalí a zachovávají si víru

Až se Kristus zjeví, přijde úleva; potom Ježíš Kristus společně se svými mocnými anděly zničí ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu, a bude oslaven ve spojitosti se svými svatými

Pavel se modlí o to, aby Tesaloničané byli uznáni za hodné toho, aby jméno Pána Ježíše v nich bylo oslaveno

Před tím, než nastane Kristova přítomnost, má být zjeven člověk nezákonnosti (2:1–17)

Tesaloničané jsou napomínáni, aby se nedali otřást ani vzrušit žádným poselstvím, které by vyznívalo v tom smyslu, že Jehovův den je již zde

Nejprve musí přijít odpadnutí a musí být zjeven člověk nezákonnosti; pozvedne se nad každý předmět hluboké úcty a bude se vydávat za boha

Až ten, kdo působí jako zábrana, bude odstraněn, ten nezákonný bude zjeven; jeho přítomnost se vyznačuje lživými znameními a každým nespravedlivým podvodem, aby byli podvedeni ti, kdo hynou

Ježíš Kristus ho přivede vniveč projevením své přítomnosti

Jak jednat s nepořádnými lidmi (3:1–18)

Odtáhněte se od nepořádných, od lidí, kteří se pletou do toho, co se jich netýká, a kteří nedbají nařízení: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí“

Označte si takové lidi jako osoby, s nimiž se nemáte přátelit, ale napomínejte je jako bratry, aby změnili svůj způsob jednání