Město, které začátkem třetího století př. n. l. znovu vystavěl někdejší vojevůdce Alexandra Velikého, Seleukos Níkátor. Thyatira ležela asi 60 km od Egejského moře směrem do vnitrozemí na jednom přítoku řeky Gediz (ve starověku označované jako Hermos) v záp. části Malé Asie. Křesťanský sbor v Thyatiře dostal od apoštola Jana poselství, které Janovi nadiktoval Pán Ježíš Kristus. (Zj 1:11)

Thyatira se dnes jmenuje Akhisar a leží asi 250 km na JJZ od Istanbulu a asi 375 km na V od Atén. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 946) Toto město nikdy nebylo velkou metropolí ani nijak zvlášť významným či důležitým politickým centrem, ale bylo to bohaté průmyslové centrum; bylo známé tím, že se tam provozovalo mnoho řemesel, k nimž patřilo tkalcovství, barvířství, zpracování kovů, koželužství a hrnčířství. O thyatirském barvířství jsou časté zmínky v nápisech. Svou proslulou šarlatovou čili purpurovou barvu, jež byla později známa jako turecká červeň, barvíři z Thyatiry vyráběli z kořene mořeny barvířské.

Lydie, která se stala křesťankou v době, kdy Pavel navštívil Filipy v Makedonii, byla „prodavačka purpuru z města Thyatira“. Lydie možná byla zahraniční zástupkyně thyatirských výrobců, byla to poměrně zámožná obchodnice, která vlastnila dostatečně prostorný dům, aby v něm mohla hostit Pavla a jeho společníky při jejich pobytu ve Filipech. (Sk 16:12–15)

Kdy se křesťanství dostalo do Thyatiry a kdo ho tam přinesl, není známo. Nejsou uvedeny žádné zprávy, že by toto město někdy navštívil Pavel nebo jiní evangelisté, ani že se tam vrátila Lydie. Dobré poselství se tam možná dostalo během těch dvou let (asi 53–55 n. l.), kdy Pavel působil v Efezu vzdáleném přibližně 115 km na JZ od Thyatiry, protože v té době „všichni ti, kdo obývali oblast Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo“. (Sk 19:10) Známo je pouze to, že asi o 40 let později byl v Thyatiře poměrně činorodý křesťanský sbor. (Zj 1:10, 11)

Kristovo poselství sboru v Thyatiře. Tento sbor — čtvrtý ze sedmi sborů, které toto poselství dostaly — byl pochválen za to, že projevoval lásku, víru a vytrvalost. Bylo mu projeveno uznání i za službu a bylo o něm řečeno, že jeho „posledních skutků je víc než těch dřívějších“. Ačkoli thyatirský sbor měl tyto chvályhodné vlastnosti, přesto připustil, aby v něm vznikla velmi špatná situace a aby tento špatný stav ve sboru přetrvával. Z tohoto důvodu Pánův odsuzující výrok říká: „Snášíš tu ženu Jezábel, která se nazývá prorokyní a vyučuje a svádí z cesty mé otroky, aby smilnili a jedli věci obětované modlám.“ Tato „žena“ pravděpodobně dostala jméno Jezábel kvůli svému ničemnému chování, jež se podobalo chování Achabovy manželky, a kvůli tomu, že tvrdošíjně odmítala činit pokání. Zdá se však, že vliv této Jezábel schvalovala pouze menšina členů sboru v Thyatiře, protože další slova poselství patří „vám ostatním, kteří jste v Thyatiře, všem těm, kdo nemají toto učení, právě těm, kdo, jak říkají, nepoznali ‚hluboké Satanovy věci‘“. (Zj 2:18–29)