Dva inspirované dopisy Křesťanských řeckých písem od apoštola Pavla, který v úvodu každého dopisu uvádí, že je jejich pisatelem; jsou adresovány Timoteovi. (1Ti 1:1; 2Ti 1:1) První dopis je zjevně psán z Makedonie. Přibližnou dobu, kdy byl tento dopis napsán, lze odvodit z první kapitoly 3. verše, kde se říká: „Právě jako jsem tě povzbudil, abys zůstal v Efezu, když jsem se chystal jít do Makedonie, tak to dělám nyní.“ Kniha Skutky, která pokrývá období od Ježíšova vystoupení do nebe v roce 33 n. l. až po druhý rok Pavlova věznění v Římě asi v roce 61 n. l., se o tom nezmiňuje. Zdá se tudíž pravděpodobné, že potom, co byl Pavel propuštěn, a než podle všeho odjel do Makedonie, vybídl Timotea, aby zůstal v Efezu. To by znamenalo, že první dopis Timoteovi Pavel napsal v době mezi svým propuštěním z prvního věznění a posledním uvězněním v Římě, tedy v průběhu let 61–64 n. l. Druhý dopis Pavel sepsal v Římě během svého posledního věznění  (pravděpodobně kolem roku 65 n. l.) a nedlouho před svou smrtí. (2Ti 1:8, 17; 4:6–9)

Věrohodnost. Věrohodnost prvního i druhého dopisu Timoteovi je dobře doložena. Všechny význačné starověké seznamy počínaje Muratoriho zlomkem z druhého století n. l. uvádějí oba dopisy jako kanonické. Nejdůležitější je, že tyto dopisy jsou v naprostém souladu s ostatními částmi Písma a citují z nich. Obsahují citace a odkazy na 4. Mojžíšovu (16:5; 2Ti 2:19), 5. Mojžíšovu (19:15; 25:4; 1Ti 5:18, 19), Izajáše (26:13; 2Ti 2:19) a slova Ježíše Krista (Mt 10:10; Lk 10:7; 1Ti 5:18). V dopisech jsou pozoruhodně časté odkazy na víru (1Ti 1:2, 4, 5, 14, 19; 2:7, 15; 3:9, 13; 4:1, 6, 12; 5:8, 12; 6:10, 11, 12, 21; 2Ti 1:5, 13; 2:18, 22; 3:8, 10, 15; 4:7) a klade se v nich také důraz na správné nauky (1Ti 1:3, 4; 4:1–3, 6, 7; 6:3, 4, 20, 21; 2Ti 1:13; 3:14, 15; 4:3, 5), na chování (1Ti 2:8–11, 15; 3:2–13; 4:12; 5:1–21; 6:1, 2, 11–14; 2Ti 2:22), na modlitbu (1Ti 2:1, 2, 8; 4:5; 5:5; 2Ti 1:3) a na věrnou vytrvalost v soužení (2Ti 1:8, 12; 2:3, 8–13).

Historické pozadí prvního dopisu Timoteovi. Kolem roku 56 n. l. se Pavel setkal v Milétu se staršími muži efezského sboru a řekl jim: „Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet  se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk 20:29, 30) Během několika let začala být situace vzhledem k vyučování falešných nauk natolik vážná, že Pavel vybídl Timotea, aby zůstal v Efezu a „přikázal jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům“. (1Ti 1:3, 4) Timoteus tedy musel uvnitř křesťanského sboru vést duchovní boj o zachování čistoty a měl pomoci členům sboru, aby zůstali ve víře. (1:18, 19) Timoteus uplatňoval věci, o nichž se ve svém dopise zmiňoval apoštol Pavel, a to mělo sloužit jako ochrana členů sboru před odpadnutím.

Pokud se mělo sboru dobře dařit, nesměla se přehlížet modlitba. Aby křesťané mohli vést klidný a tichý život bez rušivých vlivů, bylo vhodné se modlit za krále a za lidi ve vysokém vládním postavení. O těch, kdo zastupovali sbor v modlitbě, Pavel napsal: „Toužím tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat.“ To znamenalo přistupovat k Bohu čistým způsobem, bez jakéhokoli pocitu nepřátelství či hněvu k jiným lidem. (1Ti 2:1–8)

Timoteus měl také bdít nad tím, aby si ženy zachovávaly postavení, které jim přidělil Bůh (1Ti 2:9–15), aby jako dozorci a služební pomocníci sloužili jen ti muži, kteří jsou způsobilí, protože ti budou působit jako silná zábrana proti odpadnutí (3:1–13; 5:22), aby pomoc od sboru dostaly vdovy, které si to zaslouží (5:3–16), aby se starším mužům, kteří předsedají znamenitým způsobem, projevoval patřičný ohled (5:17–19), aby se otroci chovali správně ke svým majitelům (6:1, 2), aby všichni byli spokojeni s tím, co mají, a nehledali bohatství (6:6–10) a aby bohatí nezakládali svou naději na hmotných věcech, ale byli naopak bohatí ve znamenitých skutcích a projevovali štědrost (6:17–19). Sám Timoteus měl být „příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti“ a měl se také zajímat o to, aby dále dělal pokrok. (4:12, 15, 16; 6:11–14)

 Historické pozadí druhého dopisu Timoteovi. V roce 64 n. l. byl Řím zpustošen velkým požárem, který zničil asi čtvrtinu města. Šířily se zprávy, že jej způsobil císař Nero. Aby se Nero chránil, obvinil z požáru křesťany. Zdá se, že to podnítilo vlnu prudkého pronásledování ze strany vlády. V tuto dobu (asi v roce 65 n. l.) byl apoštol Pavel pravděpodobně znovu uvězněn v Římě. Ačkoli ho mnozí opustili a ačkoli strádal v řetězech a hrozila mu smrt (2Ti 1:15, 16; 4:6–8), napsal Timoteovi povzbudivý dopis, který Pavlova mladšího spolupracovníka připravil na to, aby dokázal odporovat odpadlickým prvkům ve sboru a stát pevně navzdory pronásledování. (2:3–7, 14–26; 3:14–4:5) Tím, že se Timoteus dověděl o Pavlově situaci, mohl být povzbuzen dobrým příkladem tohoto apoštola a jeho věrnou vytrvalostí za velkého soužení. (2:8–13)

V Jehovově síle Pavel nebojácně vybízel Timotea: „Abys jako oheň rozněcoval Boží dar, který je v tobě tím, že jsem na tebe vložil ruce. Vždyť Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli. Proto se nestyď za svědectví o našem Pánu, ani za mne, vězně kvůli němu, ale účastni se snášení zla pro dobrou zprávu podle Boží moci.“ (2Ti 1:6–8)

[Rámeček na straně 924]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z PRVNÍHO DOPISU TIMOTEOVI

Rady křesťanskému staršímu vzhledem k jeho odpovědnosti

Napsán apoštolem Pavlem zjevně někdy po jeho propuštění z prvního věznění v Římě

Rady týkající se Timoteova vlastního duchovního zdraví

Bojuj duchovní boj, zachovávej si víru a dobré svědomí (1:18, 19)

Tvým zájmem by nemělo být tělesné cvičení, ale zbožná oddanost; neměl bys připustit, aby druzí pohlíželi svrchu na tvé mládí, ale spíše bys měl být dobrým příkladem a dělat pokroky (4:7b–16)

Nejmenuj nikoho ukvapeně do určitého postavení, aby ses nepodílel na hříších jiných lidí (5:22)

Varování před zkaženými vlivy ve sboru

Přikaž určitým lidem, aby neučili odlišné nauky a aby nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům (1:3, 4)

Někteří lidé se odchýlili od lásky a nepokrytecké víry; chtějí být učiteli zákona, ale nechápou, co je smyslem zákona (1:5–11)

V pozdějších obdobích dojde k odpadnutí od víry (4:1–5)

Jednej proti nesprávným vlivům; živ se slovy víry; odmítej falešné historky (4:6, 7a)

Falešné učení plodí závist, rozepře, utrhačné řeči, podezírání a prudké spory a vede k tomu, že to, co patří Bohu, se používá pro sobecký zisk (6:3–5)

Prchej před špatným ovocem, které je výsledkem lásky k penězům; bojuj znamenitý boj za víru a odporuj falešným naukám (6:11, 12, 20, 21)

Požadavky na ty, kdo jsou jmenováni, aby sloužili jako dozorci a služební pomocníci

Mezi požadavky na dozorce patří to, aby byl bez výtky; měl pouze jednu manželku; byl zdravé mysli, byl pořádný, pohostinný, způsobilý vyučovat, projevoval sebeovládání v pití a v hněvu, byl rozumný; aby nemiloval peníze; aby předsedal své domácnosti dobrým způsobem; aby nebyl nově obrácený na víru a aby měl mimo sbor dobrou pověst (3:1–7)

Služební pomocníci musí být vážní, nesmí být dvojího jazyka, ani silní pijani, ani lační nečestného zisku, musí být nejdříve prozkoušeni, zda jsou vhodní, musí být bez obžaloby a dobře předsedat své domácnosti (3:8–10, 12, 13)

Pokyny týkající se různých potřeb sboru

Měly by se předkládat modlitby za všechny druhy lidí včetně panovníků, a to kvůli tomu, aby křesťané mohli vést pokojný život se zbožnou oddaností; Boží vůlí je, aby byli zachráněni lidé všeho druhu (2:1–4)

Existuje jen jeden Bůh a jeden prostředník, Ježíš Kristus, takže muži předkládající modlitby by měli pozvedat „věrně oddané ruce, bez zloby a debat“ (2:5–8)

Ženy se mají oblékat skromným, slušným způsobem, který zrcadlí úctu k Bohu; nemají vyučovat ve sboru ani uplatňovat autoritu nad mužem (2:9–15)

Do soupisu těch, kdo dostanou hmotnou pomoc od sboru, by měly být zahrnuty pouze vdovy nad 60 let, které mají dobrou pověst, ale nemají žádné žijící děti či vnoučata (5:3–16)

Na starší, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním, se má pohlížet tak, že zasluhují ‚dvojnásobnou čest‘ (5:17, 18)

Nepřijímej obžalobu proti staršímu muži, leda podle výpovědi dvou nebo tří svědků; přede všemi přihlížejícími kárej ty, kdo páchají hřích (5:19–21)

Otroci by měli být příkladně podřízeni svým majitelům, obzvláště jsou-li jejich páni také spoluvěřícími (6:1, 2)

Všichni by měli být spokojeni, jestliže mají obživu a čím se přikrýt; láska k penězům je kořenem škodlivých věcí a ti, kdo se rozhodli zbohatnout, si způsobili duchovní škodu (6:6–10)

Bohatí lidé nesmějí být povýšení a důvěřovat v bohatství; měli by být naopak připraveni štědře se dělit s chudými (6:17–19)

[Rámeček na straně 925]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉHO DOPISU TIMOTEOVI

Povzbuzení a rady, které mají Timoteovi pomoci, aby v obtížné době, jež ho čeká, zůstal pevný

Pavlův poslední inspirovaný dopis; napsal ho během svého druhého věznění v Římě

Povzbuzení Timotea, aby dále dělal pokrok

‚Jako oheň rozněcuj Boží dar‘, který jsi dostal; nestyď se za svědectví o Kristu či o Pavlovi, který je vězněm; účastni se na snášení utrpení pro dobrou zprávu (1:6–8)

Střež vzor zdravých slov (1:13, 14)

Podobně jako voják buď zaměřený na jediný cíl; podobně jako sportovec při hrách bojuj podle pravidel; buď jako tvrdě pracující rolník; věrně vytrvávej (2:3–13)

Dělej, co můžeš, aby ses Bohu představil jako schválený, a správně zacházej se slovem pravdy (2:15)

Prchej před touhami mládí, ale usiluj o zbožné vlastnosti spolu s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce (2:22)

Rada, která pomůže Timoteovi, aby pevně stál proti falešným učitelům

Vyhýbej se bojům o slova a řečem, které porušují to, co je svaté; snaž se s mírností získat ty, kdo byli chyceni do Ďáblovy léčky (2:16–26)

Kvůli ničemným postojům lidí tu v posledních dnech budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat; lidé budou milovat peníze a rozkoše spíše než Boha; takovým lidem se vyhýbej (3:1–7)

Tito zkažení lidé budou dále odporovat pravdě; drž se toho, co jsi přijal jako pravdu, protože jsi to přijal od lidí, které dobře znáš, a z inspirovaného Písma (3:8–17)

Vytrvávej v kázání slova, evangelizování, plně dovrš svou službu — i když přijde doba, kdy lidé nebudou chtít naslouchat zdravým naukám, ale budou dávat přednost tomu, aby jim učitelé podle jejich volby lechtali uši (4:1–5)

Pavlova situace, když byl vězněm

Pavel byl ustanoven apoštolem Ježíše Krista; kvůli tomu nyní snáší utrpení, ale nestydí se za to (1:11, 12)

Protože byl vězněm v řetězech, opustili ho vlastně všichni z oblasti Asie, ale Onesiforos po něm pilně pátral a přinášel mu občerstvení (1:15–18)

Pavel si uvědomoval, že jeho smrt se blíží, a s důvěrou vyhlížel den, kdy Ježíš Kristus dá korunu spravedlnosti jemu a také všem těm, kdo milovali Kristovo objevení se (4:6–8)

Na Pavlovu stranu se nepostavil nikdo; nicméně Pán Ježíš Kristus ho posílil; Pavel důvěřuje, že Pán ho zachrání pro nebeské Království (4:16–18)