Místo za Jeruzalémem, kde odpadlí Izraelité, k nimž patřil i Achaz a Manasse, značně dlouhou dobu předkládali dětské oběti. Nakonec král Josijáš učinil Tofet nezpůsobilým pro uctívání. (2Kr 23:10; 2Pa 28:3; 33:6; Jer 7:31–33; 19:3–14; 32:35) Tofet pravděpodobně zaujímal určitý úsek vých. části údolí Hinnom blízko Brány střepů. (Jer 19:2, 6, 14; viz heslo HINNOM [ÚDOLÍ].)

V jednom komentáři ke 2. Královské 23:10 židovský komentátor David Kimhi (1160?–1235?) předkládá v souvislosti s Tofetem toto možné vysvětlení: „Jméno místa, kde nutili své syny procházet [ohněm] k Molekovi. To místo se jmenovalo Tofet a prý tak bylo pojmenováno proto, že tam v době uctívání božstva tančili za zvuku tamburín [heb. tup·pimʹ], aby otec neslyšel výkřiky svého syna, když ho nutili projít ohněm, protože by se jeho srdce mohlo tak rozechvět, že by jim ho vytrhl z ruky. A toto místo leželo v údolí, kterému se říkalo ‚údolí Hinnom‘ nebo ‚údolí Hinnomova syna‘ a které patřilo muži jménem Hinnom. . . . A Josijáš to místo znesvětil a udělal z něj nečisté místo, kam se házely zdechliny a všechny druhy odpadků, aby už nikdy do lidského srdce nevstoupila myšlenka nutit své syny a dcery procházet ohněm k Molekovi.“ (Biblia Rabbinica, Jeruzalém, 1972)

V Izajášovi 30:32, 33 je uvedeno, že trest, kterým Jehova postihne Asýrii, „se jistě prokáže být s tamburínami [heb. bethup·pimʹ] a s harfami . . . Jeho Tofet je totiž od nedávna uveden do pořádku . . . Ohně a dříví je hojnost. Jehovův dech proti němu hoří jako bystřina síry.“ Zde je Tofet použit v obrazném smyslu jako místo, kde hoří oheň, což znázorňuje zničení, které mělo postihnout Asýrii.