[z řec. kořene, jenž znamená „drsný“, pravděpodobně „drsná oblast“].

Území, které v době služby Jana Křtitele i v době Ježíšovy služby bylo společně s Itureou pod správou římského oblastního vládce Filipa. (Lk 3:1) Severní hranice území Trachonitidy byly asi 40 km na JV od Damašku v sv. části Bašanu. Rozloha tohoto území, které mělo tvar hrušky, byla asi 900 km².

Většina střední části tohoto území je pokryta nekrytými nánosy lávy s hlubokými trhlinami a jámami, a tak zde zůstává málo zemědělské půdy vhodné k pěstování jiných plodin než vinné révy. Je to divoká, nehostinná krajina, která vypadá zlověstně, a dnes je známa pod arabským jménem el Ledža (což  znamená „Útočiště“); poskytuje totiž vhodný úkryt uprchlíkům před spravedlností.

Z rozvalin starověkých měst na tomto území se dá usoudit, že Trachonitis měla kdysi mnohem více obyvatel než v současné době. Při stavbě těchto měst se nepoužívalo dřevo, a z toho vyplývá, že v této krajině byl ve starověku pravděpodobně stejný nedostatek stavebního dřeva jako dnes. Vydatné srážky a dostatek pramenů umožňují chov ovcí a koz.

V Bibli je o Trachonitidě pouze jediná zmínka, i když Strabón a Josephus se o tomto území zmiňují několikrát. Z těchto světských zdrojů se dozvídáme, že římský císař Augustus přičlenil Trachonitidu ke království, jež bylo svěřeno Herodovi Velikému. Po Herodově smrti Trachonitidu dostal jeho syn Filip jako součást své tetrarchie, nad níž panoval až do své smrti.