Poznatky, nauky či zvyky, které předávají jednotlivá pokolení rodičů pokolením svých dětí nebo ze kterých se stává zavedený způsob myšlení či jednání. Řecké slovo pa·raʹdo·sis doslova znamená „věc daná stranou“, tedy „to, co je předáno ústní nebo písemnou formou“. (1Ko 11:2, Int) Toto slovo je v Křesťanských řeckých písmech používáno k označení jak tradic, jež byly vhodnými či přijatelnými stránkami  pravého uctívání, tak i tradic chybných nebo takových, podle kterých lidé jednali nebo které chápali škodlivým a nežádoucím způsobem.

Během staletí Židé přijali za své mnoho tradic. K těmto tradicím patřily způsoby oblékání a jednání při společenských událostech, například svatební a pohřební zvyky. (Jan 2:1, 2; 19:40) Také něco z toho, co bylo součástí židovského uctívání v prvním století n. l., se provádělo ze zvyku neboli na základě tradice, například pití vína při Pasachu a oslava znovuzasvěcení chrámu. (Lk 22:14–18; Jan 10:22) Ježíš a jeho apoštolové proti tomu nic nenamítali, i když věděli, že Zákon nic takového nevyžadoval. Když se synagógy staly obvyklým místem židovského uctívání, měli Židé ve zvyku chodit tam uctívat Boha každý Sabat. Lukáš uvádí, že Ježíš tam také chodil „podle svého zvyku“. (Lk 4:16)

Neschválené tradice. Židovští náboženští vůdci však k psanému Slovu přidali mnoho ústních tradic, které považovali za nepostradatelnou součást pravého uctívání. Předtím než se Pavel (Saul) obrátil na křesťanství, byl farizeem, a s neobvyklou horlivostí se držel tradic judaismu. K těm samozřejmě patřily tradice jak nezávadné, tak špatné. Řídil se však ‚lidskými příkazy jako naukami‘, a proto se stal pronásledovatelem křesťanů. (Mt 15:9) Židé například ‚nejedli, dokud si neumyli ruce až po loket, čímž se pevně drželi tradic mužů dřívějších časů‘. (Mr 7:3) Nedělali to z hygienických důvodů, ale byl to formální rituál, který měl údajně náboženskou hodnotu. (Viz heslo UMÝVÁNÍ RUKOU.) Kristus ukázal, že náboženští vůdci nemají žádný důvod kritizovat jeho učedníky kvůli tomu, že tento a jiné zbytečné „lidské příkazy“ nedodržují. (Mt 15:1, 2, 7–11; Mr 7:4–8; Iz 29:13) Kromě toho náboženští vůdci činili Boží slovo neplatným a přestupovali Boží přikázání na základě tradice o „korbanu“ (daru zasvěceném Bohu). (2Mo 20:12; 21:17; Mt 15:3–6; Mr 7:9–15; viz heslo KORBAN.)

Ježíš ani jeho učedníci na podporu svého učení nikdy necitovali židovské ústní tradice, ale vždy se odvolávali na psané Boží slovo. (Mt 4:4–10; Ří 15:4; 2Ti 3:15–17) Od té doby, kdy byl založen křesťanský sbor, bylo dodržování nebiblických židovských tradic počítáno k ‚neplodnému způsobu chování‘, který Židé „tradicí přijali od svých praotců [řec. pa·tro·pa·ra·doʹtou, „předaný od otců“]“. (1Pe 1:18) Židé, kteří se stali křesťany, pak od takových tradic upustili. Když někteří falešní učitelé v Kolosech vybízeli druhé lidi, aby přijali tento způsob uctívání, Pavel tamější křesťany varoval před ‚filozofií a prázdným podvodem podle lidské tradice‘. Nepochybně tím mínil zejména tradice judaismu. (Kol 2:8, 13–17)

Křesťanské tradice. Pokud pohlížíme na tradice jako na pokyny předávané ústně nebo v podobě příkladu, pak informace, které Pavel dostal přímo od Ježíše, mohl právem předávat křesťanským sborům jako přijatelné křesťanské tradice. Příkladem je pokyn související s oslavou Pánovy večeře. (1Ko 11:2, 23) Učením a příkladem apoštolů byla stanovena platná tradice. Když tedy Pavel usilovně pracoval svýma rukama, aby na své bratry nevložil finanční břemeno (Sk 18:3; 20:34; 1Ko 9:15; 1Te 2:9), mohl tesalonické křesťany vybízet, aby „se odtáhli od každého bratra, jenž chodí nepořádně, a ne podle tradice [pa·raʹdo·sin]“, kterou přijali. Ten, kdo nechtěl pracovat, jasně nejednal podle znamenitého příkladu neboli podle tradice apoštolů. (2Te 3:6–11)

„Tradice“, které jsou pro uctívání čistého a neposkvrněného Boha nezbytné, byly časem zahrnuty do inspirovaného Písma. Takže tradice neboli předpisy, které byly předány Ježíšem a jeho apoštoly a které jsou nezbytně nutné pro život, nebyly ponechány v ústní podobě, ani nebyly během času překrouceny, ale k užitku křesťanů z pozdějších období byly přesně zaznamenány v Bibli. (Jan 20:30, 31; Zj 22:18)