Posvátná truhlice, jež stála v Nejsvětější svatostánku a později v chrámu, který postavil Šalomoun. Truhla byla vyrobena na Jehovův příkaz a podle jeho pokynů.

Bibličtí pisatelé označovali truhlu smlouvy více než 20 různými názvy. Nejběžnější z těchto výrazů jsou „truhla smlouvy [heb. ’arónʹ hab·berithʹ; řec. ki·bo·tosʹ tes di·a·theʹkes]“ (Joz 3:6; Heb 9:4) a „truhla svědectví“ (2Mo 25:22), jejichž použití není příznačné pro určitého pisatele, ale pisatelé je používali střídavě.

Jak Truhla vypadala. První věc, kterou Jehova dal Mojžíšovi, když mu přikázal, aby vystavěl svatostánek, byl pokyn jak a z čeho vyrobit Truhlu, protože to byl nejdůležitější  předmět, ústřední bod svatostánku a celého izraelského tábora. Vlastní truhlice byla 2,5 lokte dlouhá, 1,5 lokte široká a 1,5 lokte vysoká (asi 111 × 67 × 67 cm). Byla vyrobena z akáciového dřeva a uvnitř i zvenku byla potažena ryzím zlatem. Měla „zlatou obrubu“, která sloužila jako ozdobný věnec „dokola kolem ní“. Druhá část Truhly, její víko, nebyla ze dřeva potaženého zlatem, ale byla celá ze zlata a byla stejně dlouhá i široká jako truhlice. Na obou koncích tohoto víka byli upevněni dovedně vytepaní zlatí cherubíni, kteří byli obráceni obličeji proti sobě, měli skloněné hlavy a jejich křídla rozprostřená vzhůru Truhlu zastiňovala. (2Mo 25:10, 11, 17–22; 37:6–9) Toto víko bylo také známé jako „slitovnice“. (2Mo 25:17; Heb 9:5, Rbi8, ppč; viz heslo SLITOVNICE.)

K přenášení Truhly sloužily dlouhé tyče. Tyto tyče byly zhotoveny z akáciového dřeva a na každé straně truhlice byly dva kruhy ze zlata, jimiž se tyče provlékly. Tyče se neměly z kruhů odstraňovat, takže ti, kdo Truhlu nosili, se jí nikdy nemuseli dotknout. Na všech čtyřech rozích Truhly byly nohy, „kráčející nohy, ohnuté tak, jako by kráčely“, aby Truhla stála nad zemí, ale jak vysoko, není známo. (Commentary on the Old Testament, C. F. Keil a F. Delitzsch, 1973, sv. 1, The Second Book of Moses, s. 167) Je možné, že kruhy byly upevněny bezprostředně nad nohama, pokud ne přímo na nohách. (2Mo 25:12–16; 4Mo 4:5, 15; 1Kr 8:8; 1Pa 15:15)

Zasvěcení a použití. Becalel a jeho pomocníci, kteří měli moudré srdce, postupovali přesně podle plánů a vyrobili Truhlu z materiálů, jimiž přispěli Izraelité. (2Mo 35:5, 7, 10, 12; 37:1–9) Když za rok po exodu byl dokončen a postaven svatostánek, Mojžíš vzal dvě kamenné tabulky Zákona a vložil je do Truhly. (Z 5. Mojžíšovy 10:1–5 je vidět, že tabulky byly v prozatímní truhle z akáciového dřeva uskladněny jen několik měsíců — od té doby, kdy je Mojžíš dostal na hoře, do chvíle, kdy byly přemístěny do Truhly, kterou zhotovil Becalel.) Potom Mojžíš zasunul tyče do kruhů Truhly, na Truhlu položil víko, vnesl ji do svatostánku a umístil tam zástěnu, která oddělovala Svatou od Nejsvětější. Jako součást obřadu zasvěcení Mojžíš dále Truhlu a všechno ostatní náčiní svatostánku pomazal olejem. Od té doby pokaždé, když při stěhování tábora kněží rozebírali svatostánek, zakryli Truhlu touto rozdělující zástěnou, dalšími pokrývkami z tuleních kůží a modrou látkou, aby se na ni Izraelité nemohli dívat „ani na nejkratší okamžik času, a aby tak nemuseli zemřít“. (2Mo 40:3, 9, 20, 21; 4Mo 3:30, 31; 4:5, 6, 19, 20; 7:9; 5Mo 10:8; 31:9; viz heslo SVATOSTÁNEK.)

Truhla sloužila jako svatý archív, kde se uchovávaly posvátné upomínky neboli svědectví, ale jejím nejdůležitějším obsahem byly dvě tabulky svědectví neboli Deset přikázání. (2Mo 25:16) Do Truhly byl dále uložen „zlatý džbán s mannou a Áronova hůl, která vypučela“, ale později — někdy před stavbou Šalomounova chrámu — byly tyto předměty odstraněny. (Heb 9:4; 2Mo 16:32–34; 4Mo 17:10; 1Kr 8:9; 2Pa 5:10) Krátce před svou smrtí dal Mojžíš levitským kněžím opis ‚knihy zákona‘ a připojil k němu pokyny, že by tuto knihu neměli uložit dovnitř, ale „po straně truhly smlouvy Jehovy, svého Boha“, kde měla proti nim sloužit jako svědek. (5Mo 31:24–26)

Spojována s Boží přítomností. Truhla byla po celou dobu své existence spojována s Boží přítomností. Jehova slíbil: „Sám se ti tam budu představovat a budu s tebou mluvit z místa nad víkem, z místa mezi dvěma cherubíny, kteří jsou na truhle svědectví.“ „Nad víkem [se] budu objevovat v oblaku.“ (2Mo 25:22; 3Mo 16:2) Samuel napsal, že Jehova „sedí na cherubínech“ (1Sa 4:4); cherubíni tedy sloužili jako ‚znázornění Jehovova dvoukolého vozu‘. (1Pa 28:18) Proto tedy: „Kdykoli nyní Mojžíš vešel do stanu setkání, aby s [Jehovou] mluvil, potom slýchal hlas, jak s ním rozmlouvá z místa nad víkem, které bylo na truhle svědectví, z místa mezi dvěma cherubíny; a mluvíval k němu.“ (4Mo 7:89) Později se před Truhlou dotazovali Jehovy také Jozue a velekněz Pinechas. (Joz 7:6–10; Sd 20:27, 28) Avšak jedině velekněz jednou za rok skutečně vstoupil do Nejsvětější a viděl Truhlu, nerozmlouval tam však s Jehovou, ale vykonával obřad určený pro Den smíření. (3Mo 16:2, 3, 13, 15, 17; Heb 9:7)

Jehovova přítomnost představovaná Truhlou přinášela Izraeli požehnání ještě jinými způsoby. Při přesunu izraelského tábora na jiné místo Truhla, nad níž byl oblak, ukazovala cestu. (4Mo 10:33, 34) A tak před přechodem Jordánu, když kněží, kteří nesli Truhlu, vstoupili do vody, Jehova zastavil tok řeky, takže Izraelité mohli přejít. (Joz 3:1–4:18) Při pochodu kolem Jericha  šlo nejprve válečně vyzbrojené vojsko, potom sedm kněží, kteří troubili na rohy, dále ti, kdo nesli Truhlu, a za nimi zadní stráž. (Joz 6:3–13) Protikladem vítězství u Jericha byla situace, kdy se jistí vzbouřenci opovážlivě tlačili dopředu a v rozporu s Božími pokyny se pokoušeli obsadit Zaslíbenou zemi; „truhla Jehovovy smlouvy a Mojžíš se nehnuli ze středu tábora“, a Izraelité tehdy utrpěli porážku. (4Mo 14:44, 45) I nepřátelští Filištíni vzali na vědomí Jehovovu přítomnost, když se Truhla objevila na bitevním poli. Ve strachu křičeli: „Do [izraelského] tábora přišel Bůh!“ „Běda nám, vždyť taková věc se ještě nestala! Běda nám! Kdo nás zachrání z ruky tohoto majestátního Boha? To je ten Bůh, který v pustině tloukl Egypt pobíjením všeho druhu.“ (1Sa 4:6–8)

Jehovova přítomnost se dále jasně projevila, když se Filištíni zmocnili Truhly, odnesli ji do Ašdodu a postavili ji vedle sochy Dagona. V tu noc Dagon spadl na tvář; příští den se znovu skácel před Jehovovou truhlou a měl useknutou hlavu a dlaně obou rukou. Během příštích sedmi měsíců Truhla cestovala mezi filištínskými městy, Filištíni byli postiženi hemoroidy a v městě Ekron vypukl „smrtonosný zmatek“; skončilo to teprve tehdy, když se Truhla vrátila k Izraelitům s vhodným obětním darem. (1Sa 5:1–6:12)

Skutečnost, že Truhla byla spojována s Jehovovou přítomností, vyžadovala, aby Truhle byla prokazována patřičná úcta a aby byla ve velké vážnosti. Kdykoli se tedy kněží vydávali s Truhlou na cestu a kdekoli se zastavili, Mojžíš provolával Jehovovi chválu. (4Mo 10:35, 36) Když se velekněz Eli doslechl, že se Filištíni zmocnili Truhly, utrpěl takový otřes, že ztratil rovnováhu, spadl naznak a zlomil si vaz; také jeho snacha ve smrtelné agónii naříkala: „Sláva odešla od Izraele do vyhnanství, protože se zmocnili truhly pravého Boha.“ (1Sa 4:18–22) Král Šalomoun uznával, že „místa, do nichž přišla Jehovova truhla, jsou něčím svatým“. (2Pa 8:11)

Nebyl to žádný talisman. Truhla však nebyla žádný talisman. Její přítomnost sama o sobě nezaručovala úspěch; Jehovovo požehnání záviselo na duchovním stavu a věrné poslušnosti lidí, kteří Truhlu vlastnili. Když tedy Izraelité byli nevěrní, utrpěli pod vedením Jozua porážku u Aie, přestože měli Truhlu ve svém táboře. (Joz 7:1–6) Podobně Filištíny nezastavilo, že Izraelité vkládali důvěru v přítomnost Truhly přímo mezi bojujícími vojsky, a tak pobili 30 000 Izraelitů a Truhly se zmocnili. (1Sa 4:1–11) Když Filištíni Truhlu vrátili, měli Izraelité příležitost k velkému radování, k předkládání obětí a k díkůvzdání, a přesto Jehova „srazil lid velkým pobitím“. Proč? Protože „se dívali na Jehovovu truhlu“, a tak porušili Boží příkaz. (1Sa 6:11–21; 4Mo 4:6, 20) Jakým způsobem tehdy lidé zahynuli, se přesně neví. Masoretský text zní: „Srazil tedy mezi lidem sedmdesát mužů — padesát tisíc mužů.“ Z této nejasné formulace by se dalo usuzovat, že slova „padesát tisíc mužů“ jsou do textu vložena. Syrská Pešita a arabský překlad uvádějí, že bylo pobito „pět tisíc a sedmdesát mužů“. Targum Jonatan zní: „A srazil sedmdesát mužů mezi staršími muži z lidu a padesát tisíc mezi sborem.“ Řecká Septuaginta uvádí, že bylo pobito „sedmdesát mužů mezi nimi a padesát tisíc mužů“. Josephus se zmiňuje jen o sedmdesáti pobitých mužích. (Židovské starožitnosti, VI, 16 [i, 4])

Místa, kde byla Truhla uchovávána. Truhla neměla žádné trvalé místo, dokud nebyl postaven Šalomounův chrám. Když byla země z větší části dobyta (asi 1467 př. n. l.), Truhla byla přemístěna do Šila, kde zjevně zůstala (s výjimkou doby, kdy byla v Betelu) do chvíle, kdy se jí zmocnili Filištíni. (Joz 18:1; Sd 20:26, 27; 1Sa 3:3; 6:1) Po návratu na území Izraelitů byla nejprve v Bet-šemeši a pak v Kirjat-jearimu, kde zůstala asi 70 let. (1Sa 6:11–14; 7:1, 2; 1Pa 13:5, 6)

Podle masoretského textu z 1. Samuelovy 14:18 vyplývá, že v průběhu konfliktu s Filištíny král Saul přiměl velekněze Achijáše, aby přinesl Truhlu do jeho tábora. Řecká Septuaginta však uvádí, že Saul řekl Achijášovi: „‚Přines sem efod!‘ (Nosil totiž toho dne efod před Izraelem.).“

Davidovo přání dopravit Truhlu do Jeruzaléma bylo sice dobré, ale metoda, kterou nejprve zvolil, vedla k pohromě. David nenechal podle pokynů nést Truhlu na ramenou Levitů Kehatovců, ale nechal ji položit na vůz. Býci málem způsobili převržení a Uzza byl usmrcen, protože v rozporu s Božím zákonem napřáhl ruku, aby Truhlu popadl. (2Sa 6:2–11; 1Pa 13:1–11; 15:13; 4Mo 4:15)

Truhla byla nakonec přinesena do Jeruzaléma, kam ji řádným způsobem dopravili Levité (1Pa 15:2, 15), a po zbývající část Davidovy vlády  zůstala v Jeruzalémě ve stanu. (2Sa 6:12–19; 11:11) Když kněží utíkali před vzpourou vyvolanou Absalomem, pokoušeli se vzít Truhlu s sebou, ale David trval na tom, aby Truhla zůstala v Jeruzalémě, protože měl důvěru, že Jehova je tam určitě všechny přivede zpátky. (2Sa 15:24, 25, 29; 1Kr 2:26) David toužil postavit trvalý dům pro Truhlu, Jehova však tuto stavbu odložil až do doby Šalomounovy vlády. (2Sa 7:2–13; 1Kr 8:20, 21; 1Pa 28:2, 6; 2Pa 1:4) Při zasvěcení chrámu byla Truhla přemístěna ze stanu na Sionu do Nejsvětější chrámu na hoře Moria, kde byla postavena pod rozprostřená křídla dvou velkých cherubínů. Truhla byla jediným kusem vybavení z původního svatostánku, který se dostal do Šalomounova chrámu. (1Kr 6:19; 8:1–11; 1Pa 22:19; 2Pa 5:2–10; 6:10, 11; viz hesla CHERUBÍN; CHRÁM, Šalomounův chrám.)

Jediná historická zmínka o truhle smlouvy z doby po Šalomounovi je ve 2. Paralipomenon 35:3, kde je uvedeno, že král Josijáš v roce 642 př. n. l. (téměř 900 let po jejím zhotovení) přikázal, aby se Truhla vrátila do chrámu. Jak došlo k tomu, že odtud byla odstraněna, není uvedeno. Josijáš nastoupil na trůn po několika značně odpadlických králích, z nichž jeden postavil do Jehovova domu nějakou sochu, a možná jiný z těchto ničemných králů odtud odstranil Truhlu. (2Pa 33:1, 2, 7) Naproti tomu Josijáš se postaral o provedení rozsáhlých oprav chrámu a v době provádění oprav byla Truhla možná uchovávána na jiném místě, kde byla chráněna před poškozením. (2Pa 34:8–35:19) Nikde není uvedeno, že Truhla byla odnesena do Babylóna. Není jmenována mezi předměty, jež byly odneseny z chrámu. Podobně není žádná zmínka o tom, že by se vrátila z Babylóna a byla umístěna v chrámu, který znovu vystavěl Zerubbabel, a také nebyla nahrazena jinou. Kdy a za jakých okolností Truhla zmizela, není známo. (2Kr 25:13–17; 2Pa 36:18; Ezr 1:7–11; 7:12–19)

Jeremjáš předpověděl, že nastane doba, kdy už truhla smlouvy nebude existovat, nikdo ji však nebude postrádat a Jehovovi ctitelé neprožijí žádné těžkosti kvůli tomu, že ji nebudou mít. Místo toho „budou Jeruzalém nazývat Jehovovým trůnem“. (Jer 3:16, 17)

V symbolické knize Zjevení Jan říká, že v nebi, v Boží „chrámové svatyni bylo vidět truhlu jeho smlouvy“. Tato truhla smlouvy má souvislost s novou smlouvou, kterou Bůh uzavřel s lidmi, a z toho, že se Truhla objevila, bylo vidět, že Jehova znovu vládne prostřednictvím svého Pomazaného. (Zj 11:15, 19)