[heb. paq·qu·ʽothʹ, mn. č.].

Hebrejské slovo překládané jako „tykve“ se v Bibli objevuje pouze při zmínce o události, která se odehrála během období hladomoru v Elišových dnech. Kdosi nasbíral nějaké neznámé plané tykve a nakrájel je, aby z nich připravil dušené jídlo. Potom, co to „synové proroků“ ochutnali, báli se, že jídlo je otrávené, a přestali jíst, ale Eliša dušené jídlo zázračně zachránil, aby se nemuselo vyhodit. (2Kr 4:38–41)

Ačkoli existuje mnoho dalších domněnek, je za rostlinu, jejíž plody pravděpodobně odpovídají ‚planým tykvím‘ z biblické zprávy, obvykle považována kolokvinta (Citrullus colocynthis), rostlina příbuzná vodnímu melounu. Kolokvinta se popíná podobně jako okurka a má také podobné listy. Plody mají asi velikost pomeranče; mají tlustou, hladkou slupku se zelenými a žlutými skvrnami, a obsahují velmi hořkou a jedovatou houbovitou dřeň, ze které se získává kolocyntin pro lékařské účely. Charakteristické rysy kolokvinty se hodí k biblickému popisu plané tykve, která byla zjevně jedovatá, což naznačovala i samotná její chuť. (2Kr 4:40) Když většina ostatních rostlin uschne, planá tykev je ještě zelená, a proto je lákadlem pro toho, kdo ji nezná.

Tykvovité ozdoby (heb. peqa·ʽimʹ), které zdobily lité moře a obložení z cedrového dřeva v Šalomounově chrámu, měly možná podobný tvar jako plody kolokvinty. (1Kr 6:18; 7:24; 2Pa 4:3)