Ten, kdo je vyučován, žák. Hebrejské slovo pro výraz učedník (lim·mudhʹ) v podstatě označuje toho, kdo se učí, kdo je vyučován neboli školen. (Srovnej Iz 8:16, Rbi8, ppč.) Příbuzné slovo mal·madhʹ znamená „bodec“, který se používal na usměrňování dobytka. (Sd 3:31; srovnej Oz 10:11.) Řecké slovo ma·the·tesʹ (učedník) především znamená toho, kdo svou mysl na něco zaměřuje.

V Řeckých písmech čteme o učednících Ježíše, Jana Křtitele, farizeů a Mojžíše. (Mt 9:14; Lk 5:33; Jan 9:28) Ježíšovými prvními učedníky byli někteří z Janových učedníků. (Jan 1:35–42) U Matouše 10:1 a 11:1 je nazváno učedníky 12 vyvolených za apoštoly. V širokém smyslu slova je výraz „učedník“ použit na ty, kdo uvěřili v Ježíšovo učení; nejméně jeden z nich byl tajným učedníkem. (Lk 6:17; Jan 19:38) V evangeliích se však toto slovo obvykle používá na skupinu nejbližších Ježíšových následovníků, kteří Ježíše doprovázeli na jeho kazatelských cestách a které učil a školil. Tento výraz se hlavně používá na ty, kdo nejen věří v Kristovo učení, ale také se ho věrně drží. Musí být vyučováni, aby „zachovávali všechno“, co Ježíš přikazuje. (Mt 28:19, 20)

Ježíšovým záměrem při vyučování učedníků bylo, aby byli jako on — kazateli a učiteli dobré zprávy o Království. „Žák není nad svého učitele, ale každý, kdo je dokonale poučen, bude jako jeho učitel,“ řekl Ježíš. (Lk 6:40) Účinnost Kristova učení se prokázala v následujícím období. Jeho učedníci pokračovali v práci, v níž je vyškolil, a před koncem prvního století činili učedníky v celé Římské říši, v Asii, Evropě a Africe. Podle příkazu Ježíše Krista u Matouše 28:19, 20 to byla jejich hlavní práce.

Ze závěrečných slov Ježíšova příkazu je jasné, že křesťané jsou až dodnes povinni činit učedníky z lidí všech národů: „A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ Nedělají si své učedníky, ale ti, kdo jsou vyučováni, jsou opravdu učedníky Ježíše Krista, protože se neřídí učením lidí, ale Krista. Božskou prozřetelností byli proto učedníci nazváni křesťané. (Sk 11:26) Podobně i učedníci proroka Izajáše nebyli jeho učedníky. Izajášovi učedníci znali Jehovův zákon a spočívalo na nich svědectví o zákonu. (Iz 8:16)

Být Ježíšovým učedníkem neznamená žít pohodlným způsobem života. Ježíš se nelíbil sám sobě, ale šel cestou, kde zakoušel ten největší odpor Ďábla a jeho pomocníků. (Ří 15:3) Ježíš řekl, že ho jeho učedníci musí milovat více než své nejbližší příbuzné na zemi, a dokonce i více než své vlastní duše. Jeho učedníci musí milovat své spolukřesťany. Musí nést duchovní ovoce. Člověk, který chce být Ježíšovým učedníkem, musí vzít jeho mučednický kůl a jít dráhou, kterou šel Kristus. Bude se přitom muset ‚rozloučit se vším svým majetkem‘, ale dostane nyní mnohem více hodnotných věcí s pronásledováním a v budoucnosti věčný život. (Lk 14:26, 27, 33; Jan 13:35; 15:8; Mr 10:29, 30; viz heslo KŘESŤAN.)