Vítaný projev pohostinnosti, který často předcházel jídlu, protože na Středním východě, kde je většinou teplo, lidé ve starověku obvykle nosili otevřené sandály, chodili po vysušené půdě a putovali pěšky po prašných cestách. V průměrném domě prostých lidí poskytl hostitel svému hostu potřebné nádoby a vodu a návštěvníci si umyli nohy sami. (Sd 19:21) Zámožnější hostitel dal obvykle pokyn, aby hostu umyl nohy otrok, a tato práce se považovala za podřadnou. Když Abigail řekla: „Zde je tvá otrokyně jako služka, aby myla nohy sluhů mého pána“, dala tím najevo, že je ochotna splnit Davidovo přání a stát se jeho manželkou. (1Sa 25:40–42) Jestliže hostitel nebo hostitelka umyli návštěvníkovi nohy sami, byl to z jejich strany mimořádný projev pokory a láskyplné pozornosti k hostům.

 Mytí nohou bylo nejen projevem pohostinnosti hostitele k hostu, ale bylo také zvykem, který se dělal před spaním. (Pís 5:3) Pozornost si zaslouží zejména požadavek, který platil pro levitské kněžstvo a určoval, že si tito Levité mají mýt nohy a ruce, než vstoupí do svatostánku nebo než začnou sloužit u oltáře. (2Mo 30:17–21; 40:30–32)

V době, kdy byl Ježíš Kristus na zemi, hostitel obvykle nabídl svému hostu vodu, aby si umyl nohy, a také ho políbil a potřel mu hlavu olejem. Když však měl farizeus Šimon na návštěvě Ježíše, tyto tři projevy pohostinnosti zanedbal. Když tedy plačící hříšnice smáčela Ježíšovy nohy svými slzami, utírala je svými vlasy, líbala mu je a pak je potřela vonným olejem, Kristus poukázal na to, co Šimon neudělal, a potom ženě řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ (Lk 7:36–50)

Poslední noc svého pozemského života, 14. nisanu roku 33 n. l., Ježíš Kristus umyl svým apoštolům nohy. Nezavedl tím žádný obřad, ale poskytl jim poučení a ‚dal jim vzor‘. (Jan 13:1–16) Mezi apoštoly byly spory o to, kdo z nich je největší. Dokonce tentýž večer, potom, co jim Ježíš umyl nohy, měli mezi sebou další prudký spor o to, kdo z nich se zdá být největší. (Lk 22:24–27) Na to, co udělal Ježíš, se však nedalo snadno zapomenout. Té noci Ježíš a apoštolové nebyli u nikoho hosty, pouze používali něčí místnost. Nebyli tam tedy žádní sluhové, kteří by jim umyli nohy, což by se stalo, kdyby u někoho hosty byli. Nikdo z apoštolů se nechopil iniciativy, aby prokázal ostatním tuto podřadnou službu. Ale ve vhodné chvíli v průběhu jídla Ježíš vstal, odložil své svrchní oděvy, přepásal se ručníkem, nalil vodu do umyvadla a umyl jim nohy. Tak ukázal, že by si měli navzájem sloužit jako pokorní služebníci a že by měli projevovat lásku praktickým způsobem tak, aby druhým přinášeli osvěžení. Křesťanské hostitelky to dělaly, což vyplývá z toho, že když apoštol Pavel psal o znamenitých skutcích, jež konaly křesťanské vdovy, zmínil se také o umývání nohou jako o projevu pohostinnosti. (1Ti 5:9, 10) V Křesťanských řeckých písmech není žádná zmínka o tom, že by se formální umývání nohou mělo provádět jako křesťanský obřad. Ježíš Kristus však dal tímto skutkem příklad, který křesťanům připomíná, že mají láskyplným způsobem sloužit svým bratrům, a to i v malých věcech a tím, že v jejich zájmu vykonávají obyčejné práce. (Jan 13:34, 35; viz heslo KOUPEL.)