1. [Světlo]. ‚Otec‘ Elifala, jednoho ze silných mužů Davidova vojska. (1Pa 11:26, 35) Zdá se, že Ur byl totožný s Achasbaiem. (2Sa 23:34)

2. ‚Ur Chaldejců‘, město v Mezopotámii, kde se narodil Abramův (Abrahamův) bratr Charan (a pravděpodobně i sám Abraham). (1Mo 11:28; Sk 7:2, 4) Jehova se zjevil Abrahamovi a dal mu pokyn, aby Ur opustil. Zásluha za to, že se vydali na cestu, se v Bibli připisuje Terachovi, protože byl hlavou rodiny; uvádí se zde, že Terach vzal svého syna Abrahama, svou snachu Sáru a svého vnuka Lota a přestěhovali se z Uru do Charanu. (1Mo 11:31; 12:1; Ne 9:7)

Ur se obvykle ztotožňuje s místem jménem Muqaijir, které leží na Z od dnešního řečiště Eufratu a asi 240 km na JV od Babylóna. Rozvaliny zde pokrývají území dlouhé asi 910 m a široké asi 730 m. Ur byl kdysi střediskem uctívání měsíčního boha Nanna (neboli Sina), a až dosud je zde nápadná chrámová věž — neboli zikkurat — dlouhá asi 61 m, široká 46 m a vysoká 21 m. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 322)

 Řeka Eufrat sice nyní teče asi 16 km na V od území, kde ležel Ur, ale důkazy nasvědčují tomu, že ve starověku Eufrat tekl na Z od města. Historik a geograf Henri Gaubert ve své knize Abraham, Loved by God uvedl: „V Abramově době vtékaly do Perského zálivu tři velké řeky (Kárún, Tigris a Eufrat), z nichž každá měla své ústí. Je na místě poukázat zde na to, že území města Ur . . . leželo na levém [východním] břehu Eufratu. Abramův hebrejský kmen, který pocházel z městského státu Ur, mohl být tedy naprosto správně označen jako ‚lid z místa za řekou‘.“ (1968, s. 8)

Také revidované a aktualizované vydání díla sira Leonarda Wooleye Excavations at Ur ukazuje, že Eufrat rozhodně tekl na Z od Uru. O opevnění Uru je zde uvedeno: „Toto masivní opevnění bylo navíc posíleno tím, že řeka Eufrat (jak je patrné z pokleslé linie jejího starého řečiště) omývala úpatí západního náspu, zatímco padesát yardů od úpatí východního náspu byl vykopán široký kanál, který se větvil od řeky přímo nad severním koncem města, takže Ur byl ze tří stran obklopen příkopem.“ (Ur ‘of the Chaldees’, P. R. S. Moorey, 1982, s. 138) Lze tedy právem říci, že Jehova vzal Abrahama „z druhé strany Řeky“, tedy Eufratu. (Joz 24:3)

V královských hrobkách v Uru našli archeologové mnoho předmětů ze zlata, stříbra, lapisu lazuli a jiných drahocenných materiálů, a kromě toho se zjistilo, že dávní sumerští králové a sumerské královny tohoto města byli pohřbíváni společně s družinou svých sluhů a služek.

V Uru byly objeveny rozvaliny, které vypadají jako pozůstatky soukromých domů (podle názoru některých znalců pocházejí z období mezi 20. a 16. stoletím př. n. l.) a ze kterých je patrné, že domy byly stavěny z cihel, byly omítnuty a obíleny a měly 13 nebo 14 místností a uprostřed dlážděné nádvoří. Mezi hliněnými tabulkami, které byly nalezeny v tomto prostoru, byly i tabulky, které se používaly při výuce klínového písma. Jiné tabulky svědčí o tom, že studenti zde měli tabulky pro násobení a dělení a že počítali s druhými a třetími odmocninami. Mezi tabulkami je mnoho obchodních dokumentů.

Z vykopávek v Uru je tedy jasně patrné, že když Abraham toto město opouštěl, v hmotném ohledu mnoho obětoval. Ve víře však tento patriarcha „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Heb 11:8–10)