Původní řecké slovo bla·sfe·miʹa a sloveso bla·sfe·meʹo v podstatě označují nactiutrhačný, urážlivý a hrubý způsob řeči. Pod heslem ROUHÁNÍ je uvedeno, že řecké slovo bla·sfe·miʹa má širší význam než české slovo „rouhání“. Výrazem „rouhání“ se taková řeč označuje tehdy, jestliže je zaměřena proti Bohu, a ne proti Božím tvorům. (Mt 12:31)

Původní řecké slovo je například ve Skutcích 18:6, Kolosanům 3:8, 1. Timoteovi 6:1 a Titovi 2:5 v Kralické bibli překládáno tvary sloves ‚rouhat se‘ nebo ‚zlořečit‘, zatímco novější překlady zde uvádějí mezi jiným významy ‚utrhání‘ (ČB-Hč, SýH), ‚urážky‘ (Ži), ‚zlehčovat‘ (Col), ‚znevažovat‘ (EP), ‚nactiutrhačné řeči‘ (ČLK) a ‚mluvit utrhačně‘ (NS).

Z následujících textů a okolních veršů je patrné, že když byl Kristus přibit na kůl, lidé, kteří šli kolem, mu utrhačně říkali: „Fuj, ty, který bys chtěl zbořit chrám a vystavět ho za tři dny, zachraň sám sebe tím, že sestoupíš z mučednického kůlu.“ V tom smyslu mluvil i jeden ze zločinců, kteří viseli vedle něho. (Mr 15:29, 30; Mt 27:39, 40; Lk 23:39) Podobné utrhačné řeči byly zaměřeny proti Pavlovi a jeho spolukřesťanům; vedli je lidé, kteří si nesprávně vysvětlovali jejich záměr, poselství a křesťanské svědomí. (Sk 18:6; Ří 3:8; 14:16; 1Ko 10:30; 1Pe 4:4) Křesťané sami však „o nikom nemluvili urážlivě“ a svým chováním nedávali žádný skutečný důvod k tomu, aby se o jejich práci či o jejich poselství mluvilo utrhačně. (Ef 4:31; Kol 3:8; 1Ti 6:1; Tit 2:5; 3:2; srovnej 2Pe 2:2.) Dokonce ani andělé „nevznášejí . . . obžalobu utrhačnými výrazy, a to z úcty k Jehovovi“. (2Pe 2:11) Ale takovou řeč lze očekávat od lidí, kteří si libují v nevázaném chování, od lidí, kteří jsou pyšní a duševně nemocní dotazováním a debatami, a od těch, kdo přehlížejí nebo znevažují Boží jmenované služebníky. (1Ti 6:4; 2Pe 2:10–12; Juda 8–10)

V Hebrejských písmech se podobně používá slovo ga·dhafʹ. Je zřejmé, že původně vyjadřovalo násilné tělesné ublížení; obrazně má význam „mluvit utrhačně“, to znamená škodit potupnými slovy. (4Mo 15:30; 2Kr 19:6; Ez 20:27) Hebrejské slovo na·qavʹ, které v podstatě znamená „probodnout, provrtat“ (2Kr 12:9; 18:21), je ve významu ‚rouhání‘ použito ve zprávě o tom, že syn jedné Izraelitky ‚utrhal‘ Jehovovu jménu. (3Mo 24:11, 16) V těchto případech je míněna tvrdá nebo hrubá řeč buď proti samotnému Jehovovi Bohu, nebo proti jeho lidu. Studium kontextu objasní, o jakou „utrhačnou řeč“ v daném případě jde. (Viz hesla SPÍLÁNÍ; ZATRACENÍ; ZLOŘEČENÍ.)